Zkuste si prosím vzpomenout, kdy jste naposledy platili hotovostí. Já sám jsem na tuhle otázku odpovědět nedokázal a upřímně ani nevím, kdy jsem měl naposledy nějakou bankovku v peněžence. Hotovost postupně zmizela z mého života a není se čemu divit, vždyť platit kartou nebo mobilem je pro mě o hodně jednodušší a pohodlnější.
Přesto bych byl vždy proti tomu, aby hotovost zmizela z životů nás všech. Těch důvodů mám mnoho, jeden je ale nejpodstatnější. Absolutní zrušení hotovosti by dramatickým způsobem zvýšilo schopnost státu i firem monitorovat naše chování. A případně je vhodně usměrňovat. Za to „správné“ nás odměňovat a za „špatné“ trestat. Kdybychom tuto myšlenku dotáhli ad absurdum, mohla by nás třeba centrální banka potrestat za to, že podle ní utrácíme příliš málo nebo zbytečně moc. Létáte příliš často letadlem a kupujete si hodně masa, čímž prokazatelně škodíte životnímu prostředí? Budete mít dražší hypotéku.
Tohle všechno nám teď samozřejmě přijde skutečně absurdní, jenže co my víme o tom, jak se pohnou kola dějin. Jedno ale vím jistě – pro totalitní státy je představa zcela bezhotovostní společnosti nesmírně lákavá, protože najednou získají obrovskou moc nad životy svých občanů. Působivě to ukázala spisovatelka Margaret Atwoodová ve svém dystopickém románu Příběh služebnice, v němž teokratický režim zbaví ženy přístupu k jejich penězům prostě tak, že zruší jejich platební karty.
Přeji pěkné čtení.