V roce 1967 chemická společnost DuPont vybourala jedno patro kancelářské budovy v Delawaru a přestavěla ho. Zaměstnance umístila téměř všechny do jedné velké místnosti, v jejímž jednom rohu zřídila odpočinkový prostor s křesly a stolky slavného finsko‑amerického architekta Eera Saarinena.
Jednalo se o první velkou firemní úpravu „open space“ kanceláří v USA, která navazovala na tehdejší inovativní myšlenky německých architektů. Jejich koncept „bürolandschaft“ neboli „kancelářské krajiny“ vycházel z myšlenky, že kanceláře je třeba projektovat tak, aby na první pohled nebyla viditelná firemní hierarchie. Aby se všichni zaměstnanci cítili rovnocenní a zároveň se vytvořil prostor, ve kterém se bude lidem snadněji komunikovat a kooperovat. Vedle toho hrála roli samozřejmě i poněkud méně idealistická myšlenka. Do otevřeného prostoru lze vtěsnat více zaměstnanců a ušetřit tak na nákladech.
Tahle firemní inovace se rychle uchytila a během několika dekád se rozšířila po celém světě. Podle tři roky starého průzkumu globální architektonické a designerské firmy Gensler v open spacu pracovaly v USA dvě třetiny znalostních pracovníků. Tedy těch, kteří pracují s informacemi, přetváří je nebo sami vytváří.
Většina z nich by pravděpodobně byla ráda, kdyby němečtí architekti se svým inovativním nápadem nikdy nepřišli. Už v prvním průzkumu, který v roce 1970 zkoumal spokojenost zaměstnanců s kancelářemi open space, si lidé stěžovali na hluk, na to, že jsou často rozptylováni, a na bezduchost prostředí.
Kdyby nebylo několika zmínek o nedostatku popelníků, mohl být průzkum stejně dobře napsán v roce 2020.
Podle vědců otevřené kanceláře poškozují pozornost, produktivitu, kreativní myšlení a spokojenost pracovníků.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 70 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později