Úřad pro ochranu hospodářské soutěže sice v Česku funguje už více než čtvrtstoletí, přesto povědomí firem o pravidlech soutěžního práva není podle předsedy úřadu Petra Mlsny vždy stoprocentní. Úřad se tak na jedné straně musí potýkat se stále sofistikovanějšími formami protisoutěžního jednání jednotlivých společností a zároveň musí komplexně pojmenovávat a napravovat systémové problémy v celých sektorech.
Jsou nějaké oblasti soutěžního práva, které podnikatelé porušují spíše z nevědomosti než úmyslně?
Přestože soutěžní právo bylo zavedeno v našem státě už v roce 1991, stále se setkáváme v některých případech s tím, že soutěžitelé si neuvědomují, že dělají něco nezákonného. Jako příklad mohu uvést některé menší případy bid riggingu, tedy kartelů mezi uchazeči o veřejné zakázky nebo často u vertikálních dohod o určování cen pro další prodej, kdy distributor nadiktuje svému odběrateli prodejní cenu. Velké rozdíly však vytváří to, zda se protisoutěžního jednání dopouští velká firma, nebo malé a střední podniky. U velkých soutěžitelů je zpravidla povědomí o soutěžním právu opravdu dobré, často mají compliance programy, či dokonce specializované oddělení na tuto problematiku. Proto se u nich nedbalostní porušení soutěže příliš nevyskytuje. Samostatnou kapitolou jsou pak nejrůznější sdružení. Například profesní svazy často zcela ignorují soutěžní pravidla, když vydávají společné ceníky nebo cenová prohlášení. Přitom je zde téměř dvacetiletá rozhodovací praxe ÚOHS v této oblasti a bez přehánění desítky uložených pokut.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 70 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později