Do roku 1990 zajišťovaly prodej osobních automobilů za československé koruny výhradně provozovny podniku Mototechna, případně podnikové prodejny mladoboleslavské automobilky. Trhu dominovaly vozy značky Škoda, ale zejména v 70. letech jim výrazně sekundovala auta z jiných zemí tehdejší Rady vzájemné hospodářské pomoci (RVHP). Šlo především o sovětské značky Lada a Moskvič, východoněmecká dvoudobá auta Trabant a Wartburg, o rumunské Dacie či v Polsku licenčně vyráběné Fiaty. Nicméně do Československa se zdaleka nedovážely všechny typy „socialistických“ automobilů. Připomeňme si některé modely ze 70. a 80. let, které se v Mototechně nedaly sehnat ani s protekcí.
Nedostupná polská auta
Příkladem je polská čtyřmístná Syrena. Výrobu tohoto automobilu s dvoutaktním motorem, který se z hlediska velikosti i výkonů řadil někam mezi Trabanty a Wartburgy, ukončila slezská továrna FSM v roce 1983. Důvodem byl tristní stav prastarých výrobních linek; automobilka si tak navíc uvolnila kapacitu, kterou chtěla využít pro zvýšení produkce ziskovějšího modelu Fiat 126 P.
Před čtyřiceti lety už navíc Syrena, jež se na trhu objevila v roce 1957, působila značně archaicky. Pro naše severní sousedy však zůstala jediným stoprocentně národním osobním automobilem. Sloužila k motorizaci Polska, exportní ambice neměla. V Československu patrně nikomu nechyběla, což se ale o jiných modelech východního bloku říkat nedá.
Pokud jde o auta z Polska, tuzemští zákazníci marně vyhlíželi Polski Fiat 125 P v provedení kombi. Varšavská automobilka FSO k nám dodávala jen sedany, kterých vyráběla mnohem více.
Největší zklamání však způsobila absence typu FSO Polonez. Šlo o automobil s pětidveřovou karoserií typu hatchback, který pro Poláky opět připravili Italové. Do sériové výroby naběhl v roce 1978 a tehdy byl považován za nejmodernější model v rámci RVHP. Podle původních plánů měl Polonez po roce 1982 zcela nahradit starší typ Fiat 125 P. K tomu však nedošlo. Kvůli složité hospodářské a politické situaci země nebylo možné zajistit potřebné množství dílů. Produkce Polonezů proto nedosáhla plánovaného počtu a do Československa se nedovážely, ačkoli zájem by tu o ně byl.
Záporožec v ČSSR nezískal homologaci. Marně sovětský exportér poukazoval na skutečnost, že vůz se vyváží do Belgie, Francie či Itálie.
Za zmínku ještě stojí maličký Fiat 126 Bis z roku 1987, který se od původního Fiatu 126 P lišil kapalinou chlazeným motorem a tím, že měl zavazadlový prostor nejen vpředu, ale i vzadu nad motorem. Tento třídveřový model však byl určen výhradně pro západoevropské prodejny Fiatu, zatímco zákazníci Mototechny se vždy museli spokojit se staršími tudory Fiat 126 P.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 70 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později