Levnější než cihla, odolnější než ocel

Dřevostavby díky nižším provozním nákladům dnes lákají i ty stavebníky, kteří o takovém rodinném domě předtím neuvažovali. Dřevo v sobě skrývá velký potenciál také pro veřejné a komerční stavby. Účastníci debaty týdeníku Ekonom na téma aktuálních trendů na trhu dřevostaveb se shodli, že největší brzdou je zatím legislativa. Také nastínili, jak ji změnit.

„Podíl dřevostaveb na výstavbě rodinných domů u nás dnes činí asi 15 procent, zatímco v Německu je to kolem 30 a ve Švédsku až kolem 70 procent. Potenciál dalšího růstu je tu obrovský,“ otevřela téma Lenka Trandová, ředitelka Asociace dodavatelů montovaných domů (ADMD).

Od listopadu ’89 trh roste tempem okolo 1,5 procenta ročně. Předtím se v Česku dřevěné domy takřka nestavěly, výjimkou byly typizované konstrukce z Rýmařova v licenci německé firmy Okal. „Posledního roku a půl zájem o dřevostavby posílil, a to nejen z ekologického, ale především ekonomického hlediska,“ potvrzuje Stanislav Biskup, jednatel Dřevostaveb Biskup.

Lidé podle jeho slov mnohem bedlivěji sledují vedle pořizovacích nákladů také ty provozní a ty jsou u dřevostavby výrazně nižší než například u cihlového domu.

Nicméně inflace a válka na Ukrajině se podepsaly i na ceně dřevostaveb. Podle debatujících došlo za poslední rok ke zdražení kolem 30 procent. Dražší je samotné dřevo, významný vliv mají i vyšší náklady na izolace a další materiály.

Energetická úspora

Experti vyzdvihli přednosti dřeva jako stavebního materiálu. Díky vysoké akumulační schopnosti podobné betonu zajišťuje velkou vnitřní tepelnou stabilitu. Chrání vnitřní prostor před zahříváním od slunce a drží teplo uvnitř, obzvlášť pokud konstrukci doplňuje kvalitní izolace.

V zahraničí se ze dřeva staví výškové budovy, v Česku tomu brání předpisy. Vyšší podíl dřevostaveb by také ztenčil uhlíkovou stopu.

„Dřevo rychle reaguje a vrací teplo. Pokud přijdete do vychladlého cihlového domu, trvá to, než se vytopí. Dnes však již není třeba akumulovat teplo do zdí, jak tomu bylo dřív. Trendem je chytré řízení domácnosti a s tím si dřevo mnohem lépe rozumí,“ vysvětlil Martin Skalický, chairman of advisory board ve společnosti PROGRESUS Invest Holding. Dobré je také při vstřebávání vlhkosti a rekuperaci.

„Nejde jen o dřevo, ale o celý projekt, jeho návrh a řízení,“ upřesnil Lukáš Černík, jednatel Lucern Dřevostavby. „Pro zajištění stability a rovnoměrného vytopení celého domu často propojujeme betonovou podlahu s teplovodním podlahovým topením. Také rekuperace je velmi důležitá.“

Podle odborníků má dřevostavba uvnitř jiné, velmi příjemné klima. Dokazují to různé studie, a to na základě měřitelných ukazatelů wellbeingu. Černík tvrdí, že lidé už to dávno znají a na sociálních sítích sdílejí své zkušenosti.

Dřevostavba je hotová řádově o měsíce dřív než srovnatelná klasická zděná stavba. „Pokud je hotová základová deska, je realizace domu otázkou čtyř až pěti týdnů v závislosti na použité technologii,“ potvrdila Trandová. Za celou stavbu přebírá zodpovědnost jedna realizační firma, což je z hlediska reklamací velká přidaná hodnota dřevostaveb.

„Moderní novostavba už v nadsázce není stavba, ale výroba. Většina použitých prvků vzniká na nejmodernějších strojích, které jsou velmi přesné. Na staveništi pak už probíhá spíš jen montáž s minimální prašností,“ konstatoval Biskup.

Automatickou součástí je dokumentace pro nastavení strojů i samotnou montáž. Následně zůstává stavebníkovi. Bývá precizní a tím cenná pro případnou rekonstrukci. „Vytváří se 3D model, aby na staveništi odpadaly improvizace. Je to opravdu high‑tech svět,“ zmínila Trandová a Biskup ji doplnil, že díky tomu je předem znám přesný objem materiálu i množství práce: „Pak je možné sestavit detailní rozpočet. Předchází se nejistotě či nečekaným vícepracím.“

Ekologická stopa

Stavebnictví má dopad na životní prostředí: výroba betonu a oceli generuje až šest procent světových emisí, což je podobný podíl jako u letecké, lodní a železniční dopravy dohromady. Kdyby byla část staveb ze dřeva, byla by naděje uhlíkovou stopu redukovat.

„Toto je důležitý argument pro rozšíření dřevostaveb také do segmentu bytových domů městského typu a do veřejného sektoru, jako jsou školy, školky, kulturní centra. Momentálně je tato možnost bohužel legislativně zablokovaná,“ posteskl si Skalický.

Další příležitost se otevírá pro komerční stavby, třeba kancelářské objekty nebo sklady, ale i tady jsou proti předpisy. „Nejde o změnu jednoho zákona. Změnit by se měla řada norem a vzájemně se provázat. Pracuje na tom odborná skupina a my pevně věříme v brzké projednání a schválení,“ řekl Skalický.

Zdrženliví jsou vůči dřevu také developeři. Chtějí si ho nejdříve vyzkoušet na malých stavbách. „Už jsme pro ně několik projektů realizovali. Ověřili si, že rodinné domy ze dřeva se lidem líbí a dobře se prodávají. I větší projekty už se připravují, ovšem má to nějaký náběh,“ podotkl Černík.

V zahraničí se dřevo při výstavbě výškových budov prosazuje stále častěji, v Česku přísné požární normy zatím povolují pouze čtyři patra a maximální dvanáctimetrovou výšku.

Příkladem progresu je vídeňský výškový dům HoHo o 24 patrech a celkové výšce 84 metrů. V zadání bylo postavit udržitelnou a ekologickou budovu. Vznikla za 65 milionů eur, což je přibližně tolik, za co se v Rakousku staví železobetonové věžáky. Ve švýcarském Winterthuru se nyní připravuje stavba až stometrového domu s konstrukcí založenou na dřevu.

„Obava z hořlavosti dřeva je přirozená. Dřevo je však predikovatelné a projektanti dokážou na tuto jeho vlastnost reagovat. Navzdory předsudkům má dřevo ve skutečnosti vysokou požární odolnost, na rozdíl třeba od oceli. Ta je sice nehořlavá, ovšem pokud není velmi dobře ošetřena, při požáru poměrně rychle kolabuje,“ porovnal Černík.

Přítomní se přiklonili k naději, že trend přijde přes hranice i na domácí půdu. Podklady pro změnu přístupu jsou. „Hasiči říkají, že když přijedou k požáru a hoří dřevěný krov, podívají se, v jakém je stavu, a jdou hasit. Pokud hoří ocelová konstrukce, nikdo dovnitř nesmí,“ uzavřel Biskup.