Kdy podat a na co dát pozor

Jak se správně vypořádat s daněmi? Není to složité. V bodech vysvětlujeme, kdo musí přiznání na finanční úřad podat a kde dělají lidé nejčastější chyby.

Okruh osob, které musí vyplnit a podat přiznání k dani z příjmů fyzických osob, je poměrně široký. Přehledně uvádíme nejčastější případy, kdy je třeba daňové přiznání podat.

1. Máte příjem z podnikání.

Pokud podnikáte jako osoba samostatně výdělečně činná (OSVČ), máte povinnost podat daňové přiznání. Jen poplatníci v režimu paušální daně nemusí podávat daňové přiznání, pokud splnili podmínky, za kterých se do paušálního režimu přihlásili.

2. Pronajímali jste nemovitost.

Příjem z pronájmu nemovitosti je potřeba zdanit. Na tento příjem může pronajímatel uplatnit paušální výdaje ve výši 30 procent nebo reálné výdaje, čímž sníží základ daně.

3. Máte příjem z finančních investic.

Pokud poplatník má příjmy z finančních investic, prodal cenné papíry, bitcoin nebo jinou virtuální měnu, má povinnost tyto příjmy zdanit v daňovém přiznání, s výjimkou příjmů z prodeje cenných papírů vlastněných déle než tři roky nebo nižších než 100 tisíc korun.

4. Máte příjem z prodeje nemovitostí.

Příjem z prodeje nemovitostí, s výjimkou případů, kdy je osvobozen od daně, je nutno uvést do daňového přiznání.

5. Máte příjem z kapitálového majetku.

Úroky, dividendy a jiné příjmy z kapitálového majetku je také potřeba zdanit. Samozřejmě pouze v případě, že již nebyly zdaněny srážkovou daní v České republice.

6. Zaměstnanci, kteří pracovali pro více zaměstnavatelů současně nebo mají i jiné příjmy.

V těchto případech nemůže zaměstnavatel provést roční zúčtování a je nutno podat daňové přiznání.

7. Pracujete v zahraničí nebo máte jiné příjmy ze zahraničí.

Rezidenti České republiky mají povinnost zdaňovat v ČR i své příjmy ze zahraničí a uvést je v českém daňovém přiznání.

Smlouvami o zamezení dvojího zdanění, které má Česko uzavřeno s většinou států světa, je řešeno, zda se některé příjmy mohou v daňovém přiznání ze zdanění vyjmout nebo daň zaplacená v jiném státě započíst na českou daň. Jen v případě, kdy má rezident ČR pouze příjmy ze zaměstnání v zahraničí, které byly už v zahraničí zdaněny, nemusí být podáno v České republice daňové přiznání.

Nedbalost, zapomenutí nebo stres. To jsou nejčastější důvody chyb v daňovém přiznání.

Kdo přiznání podávat nemusí?

Daňové přiznání není povinen podat zaměstnanec, který má příjmy ze zaměstnání jen od jednoho, případně i více zaměstnavatelů postupně, a nemá jiné příjmy, kromě příjmů osvobozených nebo zdaněných srážkovou daní vyšší než 6 000 Kč.

Pokud nemáte příjmy ze zaměstnání a současně vaše příjmy kromě příjmů od daně osvobozených nebo příjmů zdanitelných srážkovou daní nepřesáhly 15 000 Kč, nemusíte daňové přiznání podat.

Kdy je výhodné podat přiznání

V některých případech může být výhodné podat daňové přiznání přesto, že se na vás nevztahuje povinnost podat daňové přiznání. Můžete plným využitím daňových slev a výhod dosáhnout vrácení daně sražené zaměstnavatelem.

Například když do daňového přiznání zahrnete příjmy z dohody o provedení práce už zdaněné srážkovou daní a během roku jste vydělali tak málo, že při výpočtu zálohy na daň nebyla plně nevyužita roční daňová sleva, může novým výpočtem daně vzniknout v daňovém přiznání přeplatek na dani, který vám bude vrácen.

Také v případě, pokud jste byli zaměstnáni jen část roku (zbytek jste byli v evidenci úřadu práce nebo třeba na mateřské), můžete uplatnit v daňovém přiznání základní daňovou slevu na poplatníka za celý rok a může vám v daňovém přiznání vzniknout přeplatek na dani, který vám finanční úřad vrátí.

Kde se nejčastěji chybuje?

Nedbalost, zapomenutí nebo stres. To jsou hlavní důvody špatně vyplněných kolonek v daňovém přiznání. Shrnuli jsme, kde se nejčastěji chybuje.

1. Neúplné osobní údaje

Nesprávně vyplněný telefon nebo e‑mail. Možná to zní jako banalita, ale pokud se chcete vyhnout složitému dopisování s finančním úřadem formou úředních dopisů, je dobré tyto údaje zkontrolovat.

2. Nepřiznání všech příjmů

V daňovém přiznání je nutné uvést veškeré příjmy. Pokud máte příjem třeba ze zaměstnání a zároveň podnikáte anebo pronajímáte nemovitost, je potřeba tyto příjmy uvést.

3. Chyby ve slevách na dani

Zde se nejčastěji chybuje v uplatnění nároku za celý rok, přičemž nárok vzniká pouze za část roku. Je to například u slevy na manželku nebo na studenta. Na základě potvrzení o studiu finanční úřad snadno odhalí, zda vznikl nárok za celý rok, či nikoli.

Podobná situace nastává u daňo­vého zvýhodnění na děti, když daňový bonus nárokují oba rodiče, přičemž o něj může žádat pouze jeden z nich. U školkovného je si­tuace podobná, rodiče žádají maximální částku tohoto zvýhodnění, nárok ale vzniká pouze ve výši reálné úplaty za předškolní vzdělávání. Potvrzení ze školky o výši plateb je toho jasným důkazem.

4. Chybí žádost o vrácení daně v případě přeplatku

Při vzniku přeplatku v daňovém přiznání je důležité vyplnit ve formuláři žádost o vrácení přeplatku a žádost podepsat. Pokud nebude žádost vyplněna a podepsána, finanční úřad vratku nevyplatí.

5. Chybějící podpis

Zpracovali jste daňové přiznání například na www.OnlinePřiznání.cz nebo jinde online a zapomněli jste jej podepsat? Zní to možná jako vtip, ale pak je daňové přiznání neplatné. Svým podpisem každý poplatník stvrzuje, že údaje vyplnil pravdivě a správně.

6. Opomenuté přílohy

Přílohy tvoří nedílnou součást daňového přiznání, na základě nich finanční úřad prověří správnost zadaných hodnot. Pokud nepřiložíte všechny předepsané přílohy, finanční úřad vás vyzve k dodání (což může někdy zpozdit případné vrácení přeplatku).

7. Pozdní podání

Termín pro podání daňového přiznání je výhodné mít zapsaný do diáře nebo kalendáře. Pokud podáte po termínu, bude nabíhat penále z opoždění.

8. Uvedení nesprávné výše paušálu

Výdaje procentem z příjmu neboli paušálem se řídí zákonem o dani z příjmu, který přesně stanovuje, kterou procentuální sazbou má být zdaňován konkrétní příjem poplatníka podle charakteru jeho podnikatelské činnosti. Nelze tedy určit vždy nejvyšší možné paušální výdaje, aby poplatník platil co nejnižší daň.