České firmy musí jít cestou adaptace. Umět udržet si a rozvíjet své zaměstnance

Většina českých firem investuje do vzdělávání svých lidí. Říká to i výzkum vzdělávací platformy Seduo, podle něhož peníze na takovou věc najdou dvě třetiny firem. A pokud už společnosti musí šetřit, raději volí jinou cestu. Právě edukace ve firmách je podle analytika pracovního trhu Tomáše Ervína Dombrovského klíčová pro to, aby se Česko posunulo z pozice montovny Evropy směrem k západním zemím, jejichž ekonomika je založena na vzdělání a inovacích. Nejde přitom jen o samotné zvyšování kvalifikace. Lidé díky vzdělávání cítí s firmou větší sounáležitost a jsou ochotnější jednat v případě potřeby samostatně.

Proč by firmy měly vzdělávat své zaměstnance?

Dnes už to drtivá většina dělá. I když investice směřují více do toho, aby se práce dělala tak, jak se dělat má, aby bylo zajištěno provozní bezpečí v souladu se zákony, s interními nařízeními, a méně se investuje do rozvoje potenciálu. A tam podle mě směřuje hlavní apel: aby firmy byly lépe schopny investovat do rozvoje potenciálu lidí, postupně si je připravily, vychovaly si je a daly jim možnost někam vyrůst. Nečekat, že přijdou dokonalí hotoví kandidáti, ideálně s léty praxe, ale spíš pomoci lidem překonat vstupní překážky a dostat se tam, kde je to zapotřebí. A to jsou pozice s vyšší přidanou hodnotou.

Motivace by měla být čistě výkonnostní, nebo jde i o to, aby zaměstnance práce bavila?

Motivaci a spokojenosti v práci výrazně prospívá, když jsou do ní lidé vtaženi. Když v ní vidí smysl, pro sebe i v organizaci. A to, navzdory zažitému přesvědčení, hodně souvisí se schopností naplno se věnovat tomu, co mám dělat. Hledat nové cesty, zvyšovat užitek a lépe fungovat. Jde to ruku v ruce, nikdy to není jen izolovaně výkon, nebo samostatně jen spokojenost či vlastní angažovanost. V okamžiku, kdy jsou do procesu zaměstnanci více vtaženi a mají pocit, že se na něm víc podílejí, mohou více ovlivňovat, co a jak se učí, kam se ještě mohou posunout, kde vidí vlastní cestu v rámci firmy nebo i mimo ni, dopad jejich práce je mnohem větší a firma z toho jednoznačně těží.

Musíme podporovat místní firmy, start‑upy, technologické podniky. Sledovat, jestli peníze zůstávají tady, nebo tečou do zahraničí.

Situace na trhu práce v posledních letech se dá popsat jako turbulentní kvůli vnějším faktorům, jako byla covidová pandemie nebo válka na Ukrajině. Dokázal byste shrnout, jak se v posledních pěti letech pracovní trh proměnil?

První rok byl ve znamení velkého útlumu ze strany firem. Lidé museli být i „na překážkách“, část z nich ztratila zaměstnání, příjmy. Ale už tam se ukazovala velká schopnost adaptovat se. I zaměstnanci, kteří ztráceli práci, byli schopni si ji zase rychle sami najít. A asi 10 procent z nich změnilo kvůli covidu v prvním roce práci. Část šla mimo původní zaměření nebo obor. Třeba lidé z gastronomie byli schopni naskočit do logistiky nebo výroby. Covidová lekce byla pro firmy extrémně silná. Jednak jsme viděli výrazné zvýšení investic do vzdělávání. Za poslední tři roky se zvýšily asi o 40 procent. A zároveň vidíme, že firmy chtějí tyto investice udržet. Nechtějí šetřit na lidech, i když někde šetřit musí, protože jsou pod tlakem rostoucích nákladů. Důležitá debata je o tom, jak zajistit, aby taková investice měla smysl, aby byla ve firmách dobře využitá a naplnila potřeby, které mají. Tedy nejen aby zajistila, že se lidé cítí bezpečněji v tom, co dělají a pro koho to dělají, ale aby dávala i byznysový smysl.

Podle výzkumu platformy Seduo ke škrtům ve vzdělávání zaměstnanců v době covidu nedošlo a peníze na něj vždy najdou dvě třetiny firem. Dnes máme zase jinou ekonomickou situaci. Předpokládáte, že firmy budou rozvoj svých pracovníků platit i v následujících letech?

Firmy jsou pod tlakem rostoucích nákladů, ale stále je trápí extrémní nedostatek specialistů s vyšší kvalifikací. Chybí jich tu desetitisíce, podniky nemají kde brát. A je to pro ně ještě těžší, protože ti, kteří práci mají, se do změny nehrnou. Chtějí bezpečí, jistotu. Firmy se musí adaptovat na změny, hledat nové postupy, posunout svůj byznys, aby byl efektivnější, odpovídal více současným potřebám. Klíčem k tomu, kromě náboru a schopnosti udržet si lidi, jsou jednoznačně investice do vzdělávání. Je nasnadě, že změny se netýkají jen letoška či dvou příštích let. Prožíváme extrémně náročnou dekádu. Poslední „normální“ byl rok 2019, potom přišla pandemie, lockdowny, extrémní otřesy a změny na celém trhu v tom, jak firmy fungují. Pak začala válka, energetická krize a tohle se nabaluje a zesiluje. Je to takový katalyzátor a výrazně urychluje procesy, které předtím už byly nastartované, třeba digitalizaci, automatizaci. Zaměstnavatelé se musí připravit na to, že jejich problémy zvenčí nikdo nevyřeší, změn spíš bude přibývat, budou se kumulovat. Jedinou cestou je adaptace, vzdělávání, rozvoj. Když nemáme lidi kde brát, musíme se více otevřít a pracovat s těmi, které máme k dispozici. Zprostupnit trh, dostat je k sobě a vyškolit si je.

Kam by se ve vztahu ke vzdělávání zaměstnanců a rozvoji firem mělo Česko podle vás posunout v horizontu deseti let?

V posledních letech jsme se dostali na křižovatku. Jde o to, jestli budeme udržovat, že jsme výrobní země, že spíš děláme pro investory. Já si myslím, že teď je extrémně dobrá příležitost posunout se do vyspělého světa, směrem k Bavorsku nebo Rakousku, a být schopní dostávat se k práci s výrazně vyšší přidanou hodnotou. Více podporovat místní firmy, start‑upy, technologické podniky. Vybírat si, co a proč tady vzniká. Jak je práce zhodnocená a jestli peníze, které firmy vydělají, zůstávají tady, nebo jestli odtékají k vlastníkům do zahraničí.

To je další velká změna a netýká se jen firem, ale ekonomiky jako celku. Vidíte v ní potenciál, že se takto promění?

Myslím si, že máme na to stát se zemí, která bude investovat v jiných státech. Která bude v roli investora stejně jako naši západní sousedé. Můžeme být hubem, kde vznikají zajímavé nápady, na jejichž vývoji se podílejí ostatní. Ale vyžaduje to vědomé rozhodnutí, že nechceme být jen levní, ale že chceme mít výrazně vyšší přidanou hodnotu. Což znamená, že se musíme výrazně více vzdělávat a musíme být schopnější v tom, dát ve firmách možnost lidem se posouvat k zajímavější práci. Nedržet status quo, ale otevřít dveře k zajímavějším příležitostem. Bude to ve prospěch zaměstnanců, firem, ale i celé společnosti, celé této země.

Rozhovor vznikl v rámci projektu Online vzdělávání zaměstnanců ve spolupráci se společností Seduo.

Seduo.cz je online vzdělávací platforma, která nabízí kurzy pro práci i osobní rozvoj.