Z Klause je ležák, ovšem ani Pavel nemá potenciál. Mezi prezidenty vede Novotný

Bude mít Česko známku s nově zvoleným prezidentem Petrem Pavlem? Tato otázka se v posledních dnech řeší velmi intenzivně. Sám prezident by na dopisech raději viděl hrady či přírodní zajímavosti než svůj portrét. A faktem je, že i se spotřebou známek to jde v posledních letech z kopce. Je tedy otázkou, zda má vůbec smysl se letité české tradice ještě držet. Například ze známek s prezidentem Václavem Klausem se staly „ležáky“, které se nevyprodaly ani deset let po konci jeho posledního mandátu. Přesto se na světě najdou známky s hlavami států, které mají dokonce investiční potenciál a prodávají se za stovky tisíc dolarů. A také Česko má jednu svou prezidentskou raritu. Mohla by se stát známka s nově zvoleným prezidentem, pokud na její vydání nakonec dojde, dalším „horkým“ zbožím, o něž se filatelisté na aukcích přetahují?

Kdo chce známku s prezidentem

„Až bude Petr Pavel na známkách, bude prezidentem všech,“ odstartoval diskusi o významu prezidentského portrétu na poštovních ceninách herec a dramatik Zdeněk Svěrák bezprostředně po zvolení nové hlavy státu. Poté co Petr Pavel v rozhovoru pro Radiožurnál prohlásil, že politici na známky nepatří, strhla se vlna reakcí, proč by novopečený prezident měl svou známku mít. Na Pavla už proto apeloval například i ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš.

„Téma známky jsem zmínil v SMS, kdy jsem ho jako filatelista požádal o přehodnocení úvahy o tom, že by pro tentokrát nevyšla známka s portrétem prezidenta, což by podle mého přesvědčení byla skutečně škoda,“ řekl týdeníku Ekonom ministr.

Známky s hlavou státu jsou v českých podmínkách tradice. Na dopisy mohli vlastní podobenku lepit s výjimkou Emila Háchy (jeho známka vyšla teprve před pěti lety) všichni českoslovenští a čeští prezidenti od Tomáše Garrigua Masaryka po Miloše Zemana.

Odmítavý postoj nově zvoleného prezidenta k této „propagaci“ nepramení z toho, že by měl ke známkám, či dokonce tradicím odpor. Podle svého okolí jen nepatří k těm, kdo by se za každou cenu potřebovali vidět. „Ale pokud po tom bude poptávka, tak se tomu bránit nebude,“ řekla Ekonomu Pavlova tisková mluvčí Markéta Řeháková.

Emise známek nemusí být jen oficiální. Své vlastní známky, třeba se svým logem, si nechávají tisknout i firmy či spolky.

Stejný postoj má podle ní generál ve výslužbě například i ke svému portrétu ve školách. O obnovení tradice, kterou utnul především nesouhlas mnohých ředitelů s chováním prezidenta Miloše Zemana, tak Pavel také usilovat nebude.

Upadající tradice

Moderní známky s politiky se obvykle tisknou v několikamilionových nákladech. Jde o běžné zboží, o něž se zákazníci nijak nederou. Jak již bylo řečeno, na poštách například zůstaly nevyužity tisíce kusů známek s prezidentem Václavem Klausem. „Ty stále platí. Jsou na nich ale tehdejší ceny. To znamená, že se jich musí vylepit tolik, aby jejich součet odpovídal současnému poštovnému,“ uvádí mluvčí pošty Matyáš Vitík.

Zájem o známky v průběhu let upadá spolu se snižujícím se zájmem o poštovní služby. Zatímco známky s prvním českým prezidentem Václavem Havlem se vydaly v nákladu 260 milionů, u druhého Václava Klause už to bylo 94 milionů. Známek s Milošem Zemanem se vytisklo „jen“ 13 milionů.

Zatímco před deseti lety se podle údajů České pošty prodalo celkově a bez ohledu na motiv zhruba 90 milionů kusů známek ročně, loni to bylo pouhých 24 milionů kusů.

Výsledkem je, že pošta dnes už spíše tiskne známky jen v nákladu kolem jednoho až tří milionů kusů a v případě potřeby provádí dotisk. „Nejvyšší náklad bývá u vánočních známek,“ říká Ivo Vysoudil z České pošty.

Počet prodaných platných poštovních známek v ČR (v mil. ks)

Zvětšit přes celé okno

Vydavatelem příležitostných poštovních známek je ministerstvo průmyslu a obchodu. To také rozhoduje o motivech, které se na poštovních známkách objeví. Realizace je pak svěřena právě České poště, která skrze Výtvarnou komisi pro řešení poštovních známek určuje vhodného autora. Celý proces přípravy známek obvykle trvá jeden až dva roky.

Svou vlastní známku si ale od pošty mohou nechat natisknout také soukromníci. Minimální náklad pro tisk je v tomto případě 400 shodných tiskových listů. Každý tiskový list obsahuje 25 známek. A cena zakázky při tomto nákladu činí 242 tisíc korun.

„Služba Vlastní známky minulý rok oslavila desáté výročí. Po deseti letech již evidujeme více než 150 emisí,“ popisuje Vysoudil. Zákazníci této služby jsou především firmy, spolky, sdružení a samosprávy. Na známky si obvykle nechávají tisknout svá loga, ale i výtvarná díla či fotografie měst a obcí.

Chyba nebo rychlé stažení dělají z běžných známek skutečně cenné rarity. Pavel by tak musel třeba rychle abdikovat.

„Vlastní známky též podléhají schválení vydavatelem. Schvalovací proces v sobě zahrnuje i požadavky na vyřešení licencí či osobnostních práv. Zároveň má vydavatel právo případnou poptávku odmítnout,“ dodává Vysoudil.

Skutečně cenné „hlavy“

Králové, prezidenti, různí vůdci i diktátoři patří k nejčastějším motivům poštovních emisí vydávaných poštovními správami všech zemí. Platí to od počátků známkové tvorby, kdy v roce 1840 vyšla první známka světa Penny Black s portrétem královny Viktorie. „Vždy šlo a jde o známky nejběžnější, výplatní, se základními nominály pro nejširší použití, a proto vydávané ve velkých nákladech, tedy nikoli vzácné a na filatelistickém trhu většinou velmi levné,“ popisuje znalec a spoluzakladatel Prestige Philately Club Prague David Kopřiva.

Některé se ovšem vzácnými nakonec staly, například proto, že se jich dochovalo jen omezené množství. „Namátkou jeden cent s portrétem Franklina z roku 1868 stojí v jedné své variantě 900 tisíc amerických dolarů,“ uvádí Kopřiva a dodává: „Pro příklad moderní vzácnosti ze základní řady bychom museli jít až do Indie, kde roku 1948 vyšla známka Gándhí 10 rupií s přetiskem SERVICE, jejíž dnešní cena je 150 tisíc liber.“

Známky

Prohlédnout fotogalerii

A několik málo rarit se podle něj vyskytuje i mezi československými prezidenty. Nejedná se ale o základní známky, nýbrž o speciality, jako jsou zkusmé tisky, kolmé průsvitky, nevydané aršíky a podobně. Jeden takový nevydaný aršík s prezidentem Novotným z roku 1967 se nedávno prodal za 800 tisíc korun.

Že by se ale podobná rarita mohla vyskytnout i mezi případnými známkami s prezidentem Pavlem, není pravděpodobné. A to i v případě vydání zvažované sběratelské edice.

„Sběratelská edice je jistě zajímavý nápad. Nicméně pošta nedělá tak malý náklad, aby se ze známky stala skutečná vzácnost. Proto bych bral označení „sběratelská“ s velkou nadsázkou. Raritní známka, která by do budoucna nabírala na hodnotě, se z ní ale nestane,“ míní Kopřiva. Pokud by k tomu mělo dojít, musely by podle něj být k mání jen nízké stovky kusů známek s prezidentským portrétem.

Na hodnotě totiž známky získávají především tím, že jsou unikátní a nemůže je mít každý. Nejdražší bývají ty, kterých se dochovaly jen jednotky kusů nebo jsou jinak zajímavé, například proto, že obsahují tiskovou chybu. Například portrét na známce se omylem otočí nebo tiskárna použije jinou než dohodnutou barvu.

„Obecně platí, že pro filatelistu má známka s prezidentem stejnou hodnotu jako známka, na které je třeba lokomotiva. Pokud ale dojde k tiskové chybě, to je věc, po které filatelisti jdou. Jenže dneska už tiskárny mají takovou techniku, že se chyby neobjev­ují,“ uvádí předseda Svazu českých filatelistů Julius Cacka.

Podle Kopřivy by pak známky s prezidentem mohly získat na hodnotě také v případě, že by bezprostředně po vydání došlo k jejich stažení z prodeje. „Důvodem by mohla být abdikace, smrt prezidenta a podobně,“ vysvětluje znalec.

Vývoj poštovného za obyčejný dopis

Zvětšit přes celé okno

Známky jako investice

Zatímco v zahraničí má sbírání známek již dlouhou investiční tradici, v Česku dobu, kdy se známky nakupovaly především jako uchovatel hodnoty, přetnulo čtyřicetileté období komunismu. Teď se k tomuto typu uložení peněz začínají movití Češi vracet. Pokud nakoupí dobře, může se jejich investice během několika let zhodnotit i o stovky procent.

Například hodnota indexu GB250, který měří výkon 250 prémiových britských investičních známek, roste v posledních letech zhruba o jedenáct procent ročně. A skutečně prémiové rarity dokážou zhodnotit ještě více. Příkladem je britská Penny Black. „Přestože se dochovaly stovky kusů, jejich cena se před třemi lety běžně pohybovala okolo sta tisíc, dnes se obchodují za 150 až 200 tisíc,“ říká Kopřiva.

Investice do známek vyžadují znalost filatelie a dostatek peněz. Pro začátek nejméně milion korun.

A jak poznat známku vhodnou k investiční koupi? To, zda je její cena podhodnocená nebo nadhodnocená, napovědí katalogy, které vydávají světové aukční síně a v nichž je možné dohledat dlouhé řady prodejů známek všech typů. K nejpoptávanějším patří obecné nepoužité známky Velké Británie a jejích kolonií z 19. století, známky z USA či některé čínské. Konkrétně k typickým investičním kusům patří třeba nepoužitá první poštovní známka Penny Black. Dále pak třeba Mauritius Post Paid nebo Kenya 100 liber nebo toskánská třílira. „Investiční portfolio by především mělo být naplněno známkami se zajímavou historií, předchozím držitelem či příběhem, případně by se tam měly vyskytovat zajímavé chybotisky,“ doporučuje bankéř a odborník na alternativní investice Martin Němeček.

Avšak mezi českými filatelisty se těší oblibě často zcela jiné položky. Jde o staré československé kousky. Jejich nákup čistě za účelem investice ale experti nedoporučují. „Česká republika nebo Československo nemají ve světě takový zvuk jako Anglie nebo Švýcarsko. To jsou staré země, které měly známky dlouho před námi,“ vysvětluje Julius Cacka a dodává: „Mladší známky sice bývají levnější, ale tím pádem se nehodí pro investování. Cena se bude v čase zvedat jenom nepatrně. A investice, která se vám vrátí až za 30 let, není investice.“

Jde také o prodejnost známek na světových trzích. Zatímco třeba starší rakouské nebo britské známky se za víceméně podobné ceny prodávají na aukcích napříč světem, pokud chce investor dobře prodat českou známku, musí hledat kupujícího na malém českém trhu. „U československých známek se jejich vzácnost obvykle opírá o nějakou málo srozumitelnou speciálnost, například odlišné zoubkování,“ vysvětluje David Kopřiva.

Známky nejsou pro každého

Investiční poradci se obecně staví ke známkám spíše vyhýbavě. Nenesou totiž žádný běžný výnos, jako je nájem, dividenda nebo úrok. Podstatou investice do nich je tedy pouze spekulace na růst jejich hodnoty v čase.

„Doporučoval bych investici maximálně znalcům, kteří známkám rozumí, protože v tom případě omezí potenciální ztráty z neznalosti trhu. Asi jedinou výhodou tohoto typu investice je nulová korelace s cenami jiných aktiv,“ upozorňuje investiční stratég finanční skupiny Partners Martin Mašát.

Do známek by investoři měli vložit maximálně pět až deset procent svých úspor. A měli by počítat s tím, že jde o rizikovou a dlouhodobou investici. Pokud se má skutečně vyplatit, je potřeba známky držet třeba i desítky let.

Mohou za to zejména vysoké poplatky, které se při nákupu a prodeji investičních známek platí. Aby si tak prodávající zajistil alespoň stejnou cenu, za jakou známku koupil, musí ji prodat zhruba o třetinu dráž. Skutečně cenné investiční známky jsou navíc poměrně drahé. Smysluplná investice podle expertů začíná na úrovni kolem milionu korun.