Vymyslela zabijáka rakoviny. Lék má hodnotu čtyři miliardy dolarů

Jaderná chemička Martina Benešová‑Schäfer vyvinula s kolegy látku, která umí v těle doputovat k nádorovým buňkám a zneškodnit je zářením. Preparát v klinických studiích zkvalitnil, prodloužil nebo zachránil život tisícům pacientů v pokročilých stadiích rakoviny prostaty. V prosinci byl lék Pluvicto schválen k běžnému použití v Evropě. „Koupili jsme si s manželem dort a užila jsem si ten dobrý pocit,“ popisuje oslavu obrovského úspěchu Martina Benešová‑Schäfer, která působí v Německém centru pro výzkum rakoviny v Heidelbergu. Už nyní se hodnota léku odhaduje na čtyři miliardy dolarů a bude nejspíš dále růst.

Na vývoji podobného léku pracovaly i další týmy. Proč se podařilo uspět zrovna vám?

Byla jsem ve správný čas na správném místě se správným tématem. Šla jsem dělat doktorát do Německého centra pro výzkum rakoviny v Heidelbergu, které mělo zkušenosti s tímto typem látek. Hned ve stejném kampusu sídlí i univerzitní klinika, kde došlo k prvním klinickým aplikacím. Měli jsme tedy bezprostředně zpětnou vazbu. V Německu navíc na rozdíl od Česka a dalších států můžete za určitých podmínek neschválený lék vyzkoušet u pacientů mnohem dříve. Pokud veškeré schválené terapie nezabraly a lékař je přesvědčen, že nový preparát nemocnému pomůže, lze ho se souhlasem místní etické komise použít. Měli jsme oproti jiným týmům výhodu, že jsme nevařili takzvaně jen do šuplíku.

Takže jste mohli potenciální lék hned vyzkoušet u pacientů?

Ano. Na začátku jsme měli zhruba 40 různých podvariant, které jsme otestovali na buněčných kulturách a pak na zvířatech. Ukázalo se, že farmakum PSMA‑617, které jsme vyvinuli, umí dobře najít nádor rakoviny prostaty a jeho metastázy. Zároveň u myší rychle odcházelo s močí z těla, takže nepoškozovalo jiné orgány. Když jsme naše velmi povzbudivé výsledky ukázali vedoucímu lékaři kliniky nukleární medicíny v Heidelbergu, souhlasil, že otestuje radiofarmakum u prvního pacienta. Měl velmi agresivní formu rakoviny prostaty a vypadalo to, že mu zbývá pár týdnů či měsíců života. A po podání našeho preparátu začaly metastázy ustupovat a nakonec zmizely úplně. Tak výborný výsledek jsme nečekali.

Oproti jiným týmům jsme měli výhodu, že jsme nevařili takzvaně jen do šuplíku.

V rámci experimentální léčby a následně v klinických zkouškách dostalo preparát několik tisíc pacientů. Ukázalo se, že dovede zachránit, prodloužit nebo alespoň zkvalitnit život. Pacienti se po jeho podání cítili lépe, protože jim ustoupily bolesti. A nemocní v pokročilém stadiu rakoviny prostaty s metastázami v kostech často mívají opravdu velké bolesti.

Od nápadu ke schválení léku uplynulo jen devět let. Přitom vývoj nového farmaka trvá běžně i 15 let. Proč šlo vše tak rychle?

Pomohlo, že schválení léku měla na starosti firma Novartis, která v roce 2018 získala licenci. Má velké množství zkušeností, financí i vyškolených lidí.

Novartis ale nezískal licenci přímo od vás. Jak vše probíhalo?

Šlo to po malých krocích. Krátce po tom, co byla látka otestována u prvních pacientů, koupila licenci od Německého centra pro výzkum rakoviny firma ABX z Radebergu u Drážďan. V roce 2017, před zahájením třetí fáze klinických testů, ji prodala americké firmě Endocyte. Pak teprve se na scéně objevila velká farmaceutická firma Novartis. Dosavadní výsledky byly natolik přesvědčivé, že se rozhodla Endocyte spolknout a zaplatila za to 2,1 miliardy dolarů.

Takže hodnota radiofarmaka neustále roste?

Zatím to tak vypadá. Zvyšuje se s množstvím pozitivních výsledků. A také s tím, jak se do testování postupně zapojovalo stále více nemocnic a pacientů. Podle posledních zpráv se hodnota Pluvicta odhaduje na čtyři miliardy dolarů a pravděpodobně dál poroste. Rozhodující bude, jak dopadnou další klinické studie, které testují dřívější nasazení Pluvicta. Nyní je schváleno pro pacienty v pokročilém stadiu rakoviny prostaty, kde už selhaly ostatní způsoby léčby. Testuje se však jeho použití před chemoterapií a u určitých pacientů i před hormonální léčbou. Pokud by vše dopadlo dobře, mohlo by se v určitých případech stát lékem první volby u pacientů v pokročilém stadiu.

Kdy by k tomu mohlo dojít?

V případě nasazení radiofarmaka před chemoterapií jsou už známy první výsledky a vypadají slibně. Očekávám, že by firma Novartis mohla během několika měsíců požádat o schválení americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv. Pokud vše půjde dobře, ke schválení by mohlo dojít na začátku roku 2024. Momentálně probíhá obrovská klinická studie, která testuje nasazení Pluvicta před hormonální terapií. Zapojilo se do ní přes 140 nemocnic po celém světě. Tam bych uvažovala spíše o roku 2026.

Jak váš lék v lidském těle funguje?

Většina lidí si umí představit, že záření přichází zvenčí. Ale v našem případě se radioaktivně značené farmakum dostává do těla pacienta pomocí infuze a působí uvnitř. Pluvicto putuje tělem a umí tam najít rakovinné buňky a zachytit se u nich. Nese na sobě radionuklid lutécium, který pak nádorové buňky zničí.

Lék tedy působí cíleně na nemocné buňky?

Ano. To je velká výhoda, díky tomu nemá terapie tolik vedlejších účinků. Radiofarmakum se vychytá převážně v rakovinných buňkách prostaty. Částečně se akumuluje v ledvinách, ale ty jsou naštěstí vůči radioaktivitě relativně rezistentní a radiofarmakum rychle odchází s močí z těla ven. Největší vliv má terapie na slinné žlázy, jinak zdravé tkáně pacienta nepoškozuje. Další výhodou našeho farmaka je, že se může používat k diagnostice i k léčbě. Záleží na tom, jaký typ radioaktivity mu přidělíme. Při prvním podání tak pacient dostane lék s radioaktivitou pro zobrazování a lékař si pomocí pozitronové emisní tomografie prohlédne, kde všude jsou metastázy. Po terapii lze zobrazit výsledek a porovnat s úvodním stavem.

Při vývoji radiofarmak jste neustále vystaveni záření. Jak se při práci v laboratoři chráníte?

Digestoře, kde pracujeme, mají stínění z olova. Abychom měli chráněný obličej a tělo, máme před sebou ještě zeď z olověných cihel a olověné sklo. Neustále u sebe nosíme dozimetry, které měří, jak vysokou dávku záření dostaneme. Do laboratoře nesmí přijít nikdo, kdo tam nemá co dělat. Veškerá pravidla dodržujeme na 110 procent, ačkoliv je to trochu limitující pro naši práci, v tomto směru neexistují žádné ústupky.

Nyní tedy vylepšujete lék na rakovinu prostaty, aby ho bylo možné použít pro širší okruh pacientů, a věnujete se i vývoji farmaka na rakovinu prsu?

Přesně tak, chceme to mít pěkně do páru. Rakovina prsu je jedno z nejčastějších nádorových onemocnění u žen, stejně jako rakovina prostaty u mužů. Vyvíjíme teď radiofarmaka na rakovinu prsu, soustředíme se hlavně na agresivní typ nádoru s rizikem výskytu vzdálených metastáz. Zároveň zkoumáme takzvané alfa bomby. Jde o terapeutické radionuklidy s až tisíckrát silnějším účinkem, než mají ty běžně používané. Mohly by zabrat i v případech, kdy jsou nádorové buňky vůči našemu radiofarmaku rezistentní.

Martina Benešová‑Schäfer

Foto: Milan Bureš

Máme výhodu, že náš výzkum alfa bomb finančně podporuje firma Bayer, která je v této oblasti průkopníkem. Před časem se domluvila s Německým centrem pro výzkum rakoviny na společném projektu. Já jsem vyhrála výběrové řízení na šéfa skupiny a od roku 2019 se alfa bombám věnujeme. Příští rok nás čeká zhodnocení výsledků a moje výzkumná skupina by se mohla proměnit ve stálé oddělení.

Takže byste povýšila?

Rozhodně a splnila bych si jeden ze svých snů. Založila jsem úplně novou skupinu, a kdyby mé „miminko“ vyrostlo a zůstalo na Německém centru pro výzkum rakoviny, bylo by to hezké zadostiučinění za neskutečnou práci, a to nejen vědeckou, ale i organizační a technickou. Takže příští rok bude zlomový.

Zvažujete i návrat do Česka?

Do Čech se často a moc ráda vracím, ale momentálně si profesní návrat nedokážu představit, protože jsem v Německu po dlouhých letech vybudovala vlastní výzkumné zázemí a infrastrukturu.

Teď máte v týmu 12 lidí. Necháváte jim volnost, nebo držíte vše pevně v rukou?

Snažím se být tolerantní, nestojím nikomu za zády s bičem. Pokud ale vidím, že se někdo v týmu chová nefér, umím být hodně nepříjemná. Nekřičím, nevy­hrožuji, i když jsem nejspíš červená jak rajče, ale dotyčnému bez emocí řeknu, kde je problém. Vše řeším nejraději hned a přímo, je to lepší než si někde bokem stěžovat a nadávat.

Musí být vědec i dobrý šéf?

Od určité úrovně je to potřeba. Vědeckému šéfovi by neměla chybět empatie, protože podřízení jsou různí a ke každému je potřeba přistupovat jinak. Někdo potře­buje popohánět, když se blíží termín, jiného by to naopak stresovalo. Mám v týmu ranní ptáčata i podřízené, kteří raději začínají pracovat později. Snažím se odlišnosti respektovat.

Jaké vlastnosti a schopnosti jsou důležité, aby člověk uspěl ve vědě?

Kdybych měla vybrat jednu věc, bude to nadšení. Pokud má vědec rád téma, kterým se zabývá, a dokáže se pro něj nadchnout, je to klíč k úspěchu. To je i můj případ, mě baví a zajímá radioaktivita. Je také potřeba umět si organizovat čas, být přesvědčivý, kreativní a schopný spolupracovat s různými institucemi.

Když jsme spolu mluvili před devíti lety, pracovala jste v laboratoři od šesti ráno klidně do deseti nebo jedenácti hodin do večera. Platí to stále?

Zvolnila jsem, protože takové pracovní tempo neprospívalo mému zdraví. Nikdo nemládneme. Můj manžel a zároveň kolega pracoval podobně tvrdě. Oba jsme si uvědomovali, že to není dobré, ale neuměli jsme se donutit zkrátit dobu strávenou v laboratoři. Tak jsme si pořídili čivavu. Krásně nás motivuje, abychom stihli vše důležité během dne, vrátili se domů a šli s ní na procházku, což vyčistí mysl.

S manželem jste v minulosti pracovala v týmu, stále jste blízcí kolegové. Nemáte občas ponorkovou nemoc?

Musím to zaklepat, ale na nervy si zatím nelezeme. I když už nejsme v jedné skupině, často spolupracujeme, doma se navíc rádi bavíme o vědě. Ačkoliv jsme spolu občas 24 hodin denně sedm dní v týdnu, funguje to krásně.

Tušíte, jaké příjmy budete osobně mít z licenčních poplatků?

Mám právo na určité finanční ohodnocení. Vzhledem k podepsaným dohodám ale nemůžu zveřejňovat žádné podrobnosti.

A můžete alespoň zmínit, zda a jak se za úspěch odměníte?

Odměním se novým autem, to současné se mnou najezdilo již téměř 200 tisíc kilometrů. Ze začátku jsem měla vybrané Porsche Panamera, ale asi nakonec skončím opět u Audi. Můj zrak se momentálně upírá k modelu R8 Spyder, neskutečně se mi líbí. Auto pro mě znamená nezávislost, flexibilitu a řízení je i jeden z hlavních zdrojů mé relaxace.

Nedávno jste si pořídila šaty herečky Cate Blanchettové. To je také zdroj vaší relaxace? Chystáte další podobné nákupy?

Jsem velký fanda Cate Blanchettové. Když jsem viděla, že věnovala šaty do charitativní dražby, řekla jsem si, že si udělám radost a ještě podpořím dobrou věc. Nakonec to klaplo a v dražbě jsem uspěla, takže jsem si mohla šaty obléct v květnu na posvatební focení v Las Vegas.

Odměním se novým autem. Ze začátku jsem měla vybrané Porsche Panamera, ale asi nakonec skončím opět u Audi R8 Spyder.

Svoji doktorskou práci, zaměřenou na vývoj radiofarmaka PSMA‑617, jste věnovala Ozzymu Osbourneovi. Také jste se s ním setkala osobně?

Viděla jsem ho sice na mnoha koncertech, ale tváří v tvář jsem Ozzyho zatím nepotkala. Bylo by náročné něco takového zorganizovat. Ale trávím s Ozzym čas od dětství. Můj táta si jeho hudbu neustále pouštěl a mně se líbila už jako malé holčičce. Během studií mě doprovázela dnem i nocí a i dnes mě dokáže nabít a vyčistit mi hlavu.