Zisk se přežil. Výkon podniku určuje odpovědnost

ESG, tři písmenka reprezentující zodpovědné chování firem ve vztahu k životnímu prostředí, společnosti i řízení rizik jsou dnes skloňovaná nejen podnikatelským světem, ale i státními společnostmi, veřejnými organizacemi či úřady. Fenomén na první pohled převrací ekonomické vztahy naruby a vyvolává buď euforické nadšení, či hluboké antipatie, nic mezi tím.

Je to už celkem klasický scénář – evropské předpisy se projednávají za tak malého zájmu české veřejnosti, že když je s nimi český podnikatelský svět konfrontován, děje se tak zdánlivě ze dne na den. Bylo tomu tak v případě úpravy pravidel ochrany osobních údajů, elektromobility, kybernetické bezpečnosti či whistleblowingu a řady jiných. Ani ESG není výjimkou. Výsledkem je, že značná část české veřejnosti k němu má skeptický postoj jako k umělému výtvoru úředníků v Bruselu.

ESG ovšem nepřichází jako produkt bruselské tvořivosti. Koncept udržitelného podnikání se objevuje už v 90. letech jako reakce na slabiny a nedostatky korporátního kapitalismu. Vzniká přitom ne jako iniciativa tehdejšího Evropského společenství, ale na půdě OSN jako iniciativa mezinárodního společenství. Jejím cílem je korigovat ryzí podobu kapitalismu a položit opětovně důraz i na sociální hodnoty a podnikatelskou odpovědnost směřující k soudržnosti občanské společnosti, solidaritě a udržitelnosti podnikání.

Zisk jako nefunkční koncept

Přestože se může na první pohled zdát, že úsilí o korekci má výlučně sociální základ, primární příčina je ekonomická. Začalo se totiž ukazovat, že orientace obchodní strategie podniku výlučně na maximalizaci zisku a snižování vlastních nákladů bez ohledu na negativní externality dopadající na široké okolí je v dlouhodobém horizontu nefunkční. Plenitelské obchodní strategie fungují v krátkodobém hledisku, v dlouhodobém ne. Jednoho dne totiž takto bezohledně využívané zdroje prostě dojdou a není co plenit.

Tento trend je zachycen i v řadě studií z pera OSN, Evropské unie i soukromých mezinárodních poradenských společností. Ty dospívají na základě analýzy ekonomických dat stovek podniků k jednoznačným závěrům, že existuje příčinná souvislost mezi úspěchem firmy a udržitelností její obchodní strategie. Společnosti s inkorporovanou strategií udržitelnosti jsou výrazně více kredibilní pro finanční instituce, dosahují vyššího a udržitelného zisku, mají větší potenciál expandovat a mají z dlouhodobé perspektivy nižší náklady.

Plenitelské obchodní strategie fungují krátkodobě, dlouhodobě ne. Jednoho dne už totiž není co plenit.

Podnik, který ve své obchodní strategii reflektuje klimatické hrozby a přijímá opatření, aby se na ně připravil, či usiluje o harmonické soužití s regionem, v němž působí, jednoduše dává svým věřitelům signál, že má v úmyslu fungovat nejen za pět, ale i za 50 let. Ti se tak nemusí bát dlouhodobých investic a jejich návratnosti. Naopak s horšící se reputací podniku, zprávami o špatném zacházení se zaměstnanci, nezájmem o spokojenost zákazníků či se ztrátou podpory z řad lokálních politiků ziskovost podniku klesá. V dnešním globálně mediálně propojeném světě poměrně rychle a bez ohledu na hranice. Chce‑li podnik dosáhnout dlouhodobě maximálního zisku, nezbývá mu než podnikat udržitelně.

K tomuto závěru dospěla v posledních letech a se zpožděním oproti západnímu světu i Evropská unie. Snahy o korekci slabin tržního hospodářství se pak zhmotnily ve vytvoření společného závazku EU v oblasti udržitelnosti a uceleně se shrnují právě pod akronym ESG, označující tři fundamentální pilíře zdravé společnosti, tedy environment – ochranu životního prostředí, social – odpovědnost korporací vůči společnosti, government – transparentnost a etičnost chování korporací.

Stabilita za pomoci dotací

V evropském pojetí se dobrá a ekonomicky pragmatická myšlenka ztrácí v nepřehledném klubku legislativy, složité byrokracie a přehnaně ambiciózních cílů. Přesto má ve své podstatě stejné ekonomické racio, jaké je popsáno výše – totiž že finanční výkon i odolnost podniku jsou násobené odpovědným přístupem. Podniky, které se nyní dokážou adaptovat na evropské regulatorní požadavky v oblasti ESG, čeká odměna v podobě větší stability, odolnosti a finančního zdraví, a především v lepším přístupu k soukromému financování a evropským dotacím.