Domácí ekonomika se v roce 2022 téměř vrátila na úroveň, kde byla před covidem, tedy na konci roku 2019. Chybělo pár desetinek HDP. Nicméně na překročení této úrovně si budeme muset ještě pár čtvrtletí počkat. Česká ekonomika si totiž oblíbila písmeno „W“. Po jednom poklesu přichází záhy další.

Ekonomika se začala propadat už ve druhé polovině roku 2022. A pokles se přenese i do roku 2023. Minimálně do prvního čtvrtletí. Za celý rok 2023 pak ekonomika klesne zhruba o půl procenta. Vzhledem k tomu, že vysoká inflace destruuje kupní sílu českých domácností, tak není těžké uhodnout hlavního viníka. Spotřebu. Pokles spotřeby domácností se nicméně projeví i ve snížení poptávkových tlaků, které stály za částí vysoké inflace. Proto inflace v průběhu první poloviny roku začne klesat a před začátkem léta by se mohla snížit na jednociferné hodnoty. Svou roli sehraje i stabilizace cen energií a potravin. Samozřejmě že inflace pod deseti procenty neznamená poražení inflační hydry. Nicméně mínění, že vrchol máme za sebou a že je možné již podpořit ekonomiku a především firmy v investicích, přesvědčí většinu členů bankovní rady České národní banky, že je možné začít postupně snižovat sazby. Na vlně optimismu ve druhé polovině roku, respektive výrazně menšího pesimismu, by se mohla svézt i česká koruna a posílit mírně pod 24 korun za euro.

Tohle je řekněme základní scénář. Prognostici jsou zvyklí takové scénáře spočítat, odprezentovat a po roce sofistikovaně vysvětlit, proč je realita jiná. Důvodem je, že taková prognóza stojí na mnoha předpokladech, o kterých víme, že je děláme. Ale také na předpokladech, o kterých nevíme, že je vytváříme, nebo si to neuvědomujeme. Vloni tímto neuvědomělým předpokladem byla „absence velkého válečného konfliktu v Evropě“. A tento předpoklad dostal na frak hned v únoru. Podobně na tom byla pandemie.

Je jasné, že český ekonomický model se musí změnit a zefektivnit. To bude vyžadovat investice.

Co víme, že nás může překvapit? Samozřejmě ceny energií. V roce 2022 byla Evropa schopna naplnit zásobníky na 95 procent před začátkem topné sezony jednak díky tomu, že ještě tekl plynovody ruský plyn. A také díky tomu, že Čína si prošla výrazným ekonomickým zpomalením. Pokud se v příštím roce spotřeba LNG v Číně vrátí na úrovně z roku 2021, tak tento plyn bude scházet. Podle Mezinárodní energetické agentury Evropě může chybět polovina plynu nutná na naplnění zásobníků. To by mohlo opět vést k výraznému zvýšení volatility cen plynu a elektřiny. Schválené cenové stropy budou mírnit dopad na domácnosti a podniky. Nikoliv však na dluh státu.

Nulová tolerance covidu ze strany čínských autorit měla dopad i na globální ekonomiku. Došlo k výraznému narušení dodavatelských řetězců a k nárůstu cen kontejnerové dopravy v řádu stovek procent. Základním předpokladem je, že se politika nulové tolerance zmírní. Pokud by ale Čína opět najela na sérii lockdownů celých měst nebo přístavů, tak by znovu došlo k narušení dodávek vstupů do výroby.

Dalším výrazným předpokladem je, že se blbá nálada neprojeví naplno v reálných číslech. Například důvěra německých firem je na úrovních, které v minulosti byly konzistentní s propadem německé ekonomiky o šest až osm procent. Nicméně skutečná makročísla jsou výrazně lepší.

Takových rizik, respektive předpokladů, má každá prognóza hodně. Pak máme ale i strukturální předpoklady. Začal jsem srovnáním úrovně HDP s předcovidovou úrovní. Téměř jsme této úrovně dosáhli. To může vypadat jako dobrý výsledek. Ale jen do té doby, než nás porovnáme s ostatními státy EU. Naprostá většina je dávno nad úrovněmi z konce roku 2019. Proč? Náš ekonomický model dlouhodobě spoléhal na tři strukturální předpoklady. Zaprvé, že budeme mít levnou a dostupnou pracovní sílu. Zadruhé na levnou a dostupnou energii. Česko má totiž jednu z nejvyšších energetických náročností v EU. A zatřetí na levné a dostupné dovozy. Dovozní náročnost našich vývozů je v průměru kolem 60 procent. Ve všech těchto strukturálních předpokladech jsme narazili do zdi. Je jasné, že český ekonomický model se musí změnit a zefektivnit. To bude vyžadovat investice. Ty ale posunou růst české ekonomiky na vyšší rychlostní stupeň. A pozitivní je, že tentokrát investice nejsou stlačené jako po finanční krizi. Navíc finanční nástroje, Národní plán obnovy a odolnosti nebo daňové úlevy je mohou ještě více podpořit. Možná to zní banálně a otřepaně, ale je to pravda: krize je příležitost. 

Související