Odstartovalo ostré finále prezidentské kampaně. V Česku se to pozná hlavně podle špíny, která se začala snášet na favorizované kandidáty. Tak třeba dávný spolužák generála Petra Pavla z vojenské školy vyrukoval do médií s nařčením, že jeho bývalý kolega o sobě neříká pravdu. Že prý kdysi ve speciálním kurzu, který oba za komunistického režimu navštěvovali, nebyl připravován na práci vojenského diplomata, jak tvrdí, nýbrž na výzvědnou činnost. A že jej navíc Pavel coby předseda ročníkové buňky KSČ v září 1989 zkritizoval za podporu petice Několik vět. „Česko snad není v takové krizi, že ho musí zachraňovat normalizační rozvědčík,“ přisadil si vzápětí titulek na serveru Lidovky.cz.
Pokus o dehonestaci je to průhledný. I kdyby měl dotyčný Pavlův spolužák pravdu, více než o generálovi vypovídá jeho svědectví o něm samotném – respektive o tom, jak je dodnes poznamenaný zmíněným informátorským kurzem. Jednak všechny rudé lampasácké hříchy mládí (samy o sobě jistě problematické) už na sebe bezmála jedenašedesátiletý prezidentský kandidát sám a včas prozradil. A že by Česko nemohl „zachraňovat“ člověk, který byl natolik dobrý pro Severoatlantickou alianci, že si ho zvolila na tři roky (2015 až 2018) svým nejvyšším důstojníkem, tedy předsedou vojenského výboru NATO? Což úspěšně a bez jakéhokoli stínu pochybností zvládl. Jaký lepší a aktuálnější punc spolehlivosti generála Pavla bychom chtěli? Kdo v pelotonu možných hradních adeptů – připomeňme třeba Josefa Středulu, Josefa Skálu, Jaroslava Baštu, Alenu Vitáskovou, Andreje Babiše či Karla Havlíčka – disponuje takovým osvědčením? Uf, nebuďme papežštější než papež!
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 60 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později