Uplynulý víkend zakončil dekádu, v níž se Čína proměnila z diktatury jedné strany v diktaturu jednoho muže. Na 20. sjezdu tamní komunistické strany čínský prezident a nejvyšší partajní šéf Si Ťin‑pching odstranil z vedení strany všechny své oponenty a koncentroval tak ve svých rukou moc, jakou měl naposledy Mao Ce‑tung. Místo aby Si Ťin‑pching po 10 letech jako generální tajemník uvolnil místo někomu mladšímu, nechal se bezprecedentně zvolit i na třetí funkční období a v politbyru se obklopil loajálními spolupracovníky, kteří ovšem nemají tolik zkušeností.

Symbolickým koncem éry kolektivního vedení Číny byl na komunistickém sjezdu nedobrovolný odchod Si Ťin‑pchingova předchůdce, bývalého generálního tajemníka Chu Ťin‑tchaa, který byl několika muži ke svému velkému překvapení odveden ze sálu. Pro čínskou ekonomiku tato koncentrace moci v jedněch rukou není dobrou zprávou.

Základem čínského hospodářského vzestupu byly reformy Teng Siao‑pchinga na konci 70. let minulého století, díky nimž se režim stal státem dvou tváří. Na jedné straně zůstala Čína formálně komunistickou zemí, zároveň ale do určité míry umožňovala fungování tržní ekonomiky a provedla řadu liberálních reforem. Pod Si Ťin‑pchingem byly ale mnohé reformy demontovány a moc se opět koncentrovala. Nyní reálně hrozí, že bez opozičních hlasů upozorňujících na nedostatky a bez tolik potřebných experimentů a reforem se z Číny opět stane rigidní totalita se všemi průvodními negativními jevy. Pro svět, nořící se v posledních letech do stále většího chaosu, to představuje bohužel další riziko.

Přeji pěkné čtení.

Související