Klábosení pomáhá zvyšovat produktivitu i soudržnost kolektivu

Plkání, drbání a pomlouvání na pracovišti musí nutně vést ke snížení produktivity práce. To je intuitivní závěr, který si většina z nás udělá při představě klevetících zaměstnanců. Jenže podle vědeckých výzkumů je to závěr chybný. Klábosení na pracovišti může být naopak prospěšnou činností, jež stmeluje kolektiv, a zakazovat jej by bylo kontraproduktivní. Tvrdí to Benjamin Waber z Cambridgeské univerzity v americkém Massachusetts, který studoval vliv komunikace na produktivitu práce.

Jak Waber zjistil, zatímco v případě psané komunikace (tedy e‑mailů) platí, že lidé s menším počtem kontaktů dosahují vyšší produktivity práce, u komunikace ústní tomu tak není. Zaměstnanci, kteří trávili spoustu času mezi pracovními úkoly interakcí s kolegy – například společnými obědy či zastávkou na popovídání –, byli o hodně produktivnější. Platilo například, že lidé, kteří obědvali v jídelně u plně obsazeného stolu s dalšími jedenácti spolupracovníky, byli o 36 procent produktivnější a o 30 procent méně vystresovaní než jedinci, kteří jedli u menších nebo méně obsazených stolů. Ten vůbec nejvíc klevetící jedinec pak udělal dokonce o 60 procent více práce než ten v kolektivu nejméně začleněný. Jak Waber novinářům řekl, vedení dané firmy bylo z výsledků jeho výzkumu v šoku, oficiální politikou společnosti totiž bylo, že zaměstnanci spolu mají mimo pracovní záležitosti hovořit co nejméně.

Klevety mohou působit i jako motivační faktor: když lidé slyšeli chválu na některého z členů kolektivu, zvýšila se jejich snaha o vlastní sebezdokonalení.

Drbu, drbeš, drbeme

Klábosení je s lidstvem spojeno od počátků jeho existence. Britský antropolog a evoluční psycholog Robin Dunbar dokonce v jedné své studii uveřejněné v roce 2004 ve vědeckém čtvrtletníku Review of General Psychology tvrdí, že lidský jazyk se prvotně vyvinul právě proto, aby lidé mohli klevetit. Díky tomu pak mohli šířit podstatné informace napříč rozsáhlými kolektivy jedinců.

„Nejdůležitější věcí, která zabraňuje umírání, je velikost vaší sociální sítě. Tato síť ovlivňuje štěstí a pohodu, přičemž naším problémem je, jak si tyto sociální sítě udržet. Jazyk se vyvinul kvůli tomu, aby se tato sociální síť udržovala v chodu, díky němu jsme informovaní a vyprávění historek je důležité pro soudržnost celé komunity,“ uvedl Dunbar.

Primárně je klábosení spojováno s ženským pohlavím. Stačí si do Googlu zadat slovo drby, klepy či klevetění, případně anglický ekvivalent gossip a vyskočí na vás v naprosté většině ilustrační zobrazení žen. Vědci ale tenhle předsudek vyvracejí – muži podle nich „klevetí“ stejnou měrou.

S klábosením se pojí i řada dalších předsudků, například ten, že zpravidla jde o činnost negativní, v jejímž rámci se lidé vzájemně pomlouvají. I to ale vědci vyvracejí. Studie týmu psychologů kolem Megan Robbinsové z Kalifornské univerzity v Riverside uveřejněná roku 2019 v časopise Social Psychological and Personality Science tvrdí, že pomluvy tvoří jen 15 procent obsahu klevetění. Plné tři čtvrtiny mají neutrální zabarvení a necelou desetinu tvoří pozitivní zmínky. Nicméně i negativní klevetění má svou kladnou stránku – podle amerických vědců platí, že když lidé někoho pomlouvají, cítí se pak k sobě blíž, než když o někom sdílejí pozitivní informace.

Jak vědci vysvětlují, klábosení je prostě vyjádření všemožných emocí, vedle těch negativních může být i projevem empatie a soucitu. Často je i reakcí na nějakou nespravedlnost, kterou člověk či kolektiv zažívá. Zároveň nám pomáhá se s takovým příkořím vyrovnat. Jak před deseti lety zjistil Matthew Feinberg z Torontské univerzity, slyšíme‑li o bezpráví, zvýší se nám srdeční tep. Pokud pak ale máme možnost si o člověku, jenž nám ublížil, s někým promluvit, naše srdce se uklidní.

Díky klevetění jsme čestnější

Pro řízení lidí ve firmě je podstatné další Feinbergovo zjištění, totiž že klábosení pomáhá zlepšovat spolupráci v kolektivu. V jednom svém experimentu nechal tento vědec rozdělit mezi účastníky fiktivní peníze, přičemž nechal na jejich rozhodnutí, kolik si ponechají a jakou sumu dají do společné kasy. Platilo přitom pravidlo, že darovaná částka se automaticky zdvojnásobila a následně rovným dílem rozdělila mezi všechny členy skupiny. Když se pak skupiny lidí náhodně promíchaly, ukázalo se, že klevetění funguje jako účinný očistný mechanismus. Lidé si okamžitě řekli, kdo z nich je skrblík, a měli právo takového člena ze skupiny vyloučit. V dalších kolech tohoto pokusu se tito skrblíci mohli vrátit zpět do hry a rázem se stali štědřejšími. Tento efekt se ostatně v průběhu experimentu projevil u všech účastníků experimentu.

K podobným závěrům došel při svém výzkumu i profesor Eric Foster z Temple University. Díky aplikaci matematických modelů na vztahy v kolektivech zjistil, že čím větší počet jedinců je do klevetícího řetězu zapojen, tím jsou lidé čestnější. Ve skupinách, jejichž členové spolu pravidelně sdíleli své názory, zážitky a pocity, nejenže jednotlivci nebyli v pokušení podvádět, ale pokud už se klamu dopustili, byli rychleji dopadeni. I další vědecké výzkumy potvrzují, že klábosení pomáhá zlepšovat chování lidí. Když se dozvíte, že lidé v práci probírají, jak jim vadí vaše pozdní příchody na poradu, asi vás to zraní, dost možná to ale povede také k sebereflexi a zlepšení vaší dochvilnosti. Vyplývá to alespoň z výzkumu Eleny Martinescuové, jež působí na King’s College London. Klevety mohou působit i jako motivační faktor: když lidé slyšeli chválu na některého z členů kolektivu, zvýšila se jejich snaha o vlastní sebezdokonalení.

Klábosení je prostě vyjádření všemožných emocí, vedle těch negativních může být i projevem empatie a soucitu.

„Drbání“ rovněž může zvyšovat soudržnost kolektivu. Když s ostatními na chodbě v práci sdílíte své zážitky, je to nejen zábava, ale zároveň vás to podle socioložky Stacy Torresové z Kalifornské univerzity s ostatními sbližuje. Nováčkům v týmu zároveň účast na klevetění pomáhá rychle se orientovat v tom, co je na novém pracovišti považováno za akceptovatelné a jaké chování už je „přes čáru“. Zaměstnance trousící u kávy v kuchyňce informace o nepřítomném kolegovi proto nemusí příliš trápit výčitky svědomí. Pravděpodobně právě zvyšují produktivitu a soudržnost pracovního kolektivu.