Dejte šanci introvertům, dominantní šéf firmu snadno zničí

Ambiciózní, akční člověk, kterému nedělá sebemenší problém rychle se rozhodovat. A rovněž svůj názor prosadit. Tak nějak si velká část populace představuje schopného lídra a manažera. Příkladů takových šéfů není málo, stačí vzpomenout na zakla­datele Amazonu Jeffa Bezose nebo charismatického vládce Tesly Elona Muska. Pro mnohé jsou tyhle osobnosti přitažlivé a inspirující. Jenže jak ukazují vědecké výzkumy, dominantní šéfové mají své nedostatky. A není jich málo.

Základní problém dominantního šéfa podle vědců spočívá právě v jeho typické povaze. Své názory a způsoby řešení problémů tvrdě prosazuje, místo aby o nich s kolegy a podřízenými diskutoval. Badatelé Hemant Kakkar a Niro Sivanathan v práci publikované loni v magazínu Journal of Applied Psychology tvrdí, že takový přístup může nechtěně zhoršit spolupráci ve firmě. Zaměstnanci si začnou myslet, že cestou k úspěchu je tvrdý individualismus. Převládne myšlení, že něco získat lze jen za předpokladu, že druhý o něco přijde. A tak si lidé ve firmě začnou konkurovat, místo aby spolupracovali, sdíleli informace a snažili se společnými silami hledat řešení. Což jsou přitom základní charakteristiky fungování úspěšných týmů a společností.

Oba autoři k tomu dospěli na základě analýzy mnoha dat a studií. Zkoumali například údaje sebrané v 70 zemích světa v letech 1981 až 2014 v rámci takzvané World Values Survey, což je největší mezinárodní empirické šetření lidských přesvědčení a hodnot. Jak se jednoznačně ukázalo, lidé žijící v diktátorských režimech (tedy logicky s výrazně dominantními vůdci) byli méně ochotni pomáhat ostatním lidem a daleko více souhlasili s tezí, že úspěchu lze dosáhnout jen na úkor někoho jiného, než respondenti ze zemí demokratických. Ke stejnému závěru došli oba vědci i při studiu chování 249 zaměstnanců z 50 různých týmů. Lidé pracující pod dominantním šéfem si byli méně ochotni vzájemně pomáhat a fungování týmu opět častěji chápali jako hru s nulovým součtem (co jeden člověk získá, druhý nutně ztrácí).

Výhody introvertních manažerů

K podobným výsledkům došli i badatelé zkoumající, jak si ve svých funkcích vedou extrovertní, nebo naopak introvertní manažeři. Nepřekvapivě je těch prvních naprostá většina. Ačkoli introvertů a extrovertů je na světě zhruba stejný počet, podle jednoho výzkumu vykazuje extrovertní rysy celkem 96 procent manažerů. Z tohoto údaje by se dalo snadno odvodit že se introverti do této pozice prostě nehodí a nevykonávali by ji dobře.

Jak ale tvrdí Susan Cainová, autorka bestselleru „Ticho. Síla introvertů ve světě, který nikdy nepřestává mluvit“, je to celé jinak. Introverti mají podle ní mnoho manažerských předností. Jsou třeba opatrnější a citlivěji vnímají riziko. To neznamená, že jej nejsou ochotni podstoupit, jen obvykle, na rozdíl od mnoha extrovertů, neignorují varovné signály. Zároveň se příliš nedopouštějí unáhlených rozhodnutí, která mohou v důsledku firmu poškodit.

Introvertní šéfové jsou podle Cainové i některých vědeckých výzkumů rovněž kreativnější než jejich extrovertní souputníci. Souvisí to zřejmě s tím, že dávají přednost klidu, tichu a samotě, které pomáhají kreativnímu myšlení. To neznamená, že by extroverti kreativní nebyli, jak ale Cainová zdůrazňuje, je lidskou přirozeností napodobovat mínění jiných lidí. Když se hledají řešení na společných mítincích, mnoho z nás se prostě přikloní k názoru extro­vertního a průbojného člena týmu, zatímco o samotě bychom mohli přijít s daleko lepším nápadem.

Introverti rovněž mnohdy dokážou lépe řešit problémy, protože zpracovávají a hodnotí informace pečlivěji než jejich extrovertní kolegové. Hezky to doložila letos v lednu publikovaná studie íránské badatelky Maryam Hosseinzadeh, jež zadala studentům přeložit text o více než 500 slovech, přičemž museli zároveň nahlas popisovat svůj myšlenkový proces. Ukázalo se, že introvertní studenti měli lepší výsledky, protože četli text pomaleji a zvažovali více řešení překladu.

Rovněž platí, že extrovertní šéfové špatně zvládají vést kolektivy lidí, kteří mají plno nápadů. Jak ukázal výzkum Francesky Ginové z Harvardovy univerzity a Davida Hoffmana z Univerzity Severní Karolíny, extroverti mohou být úspěšní, vedou‑li kolektiv pasivních zaměstnanců. Jakmile jsou ale pracovníci proaktivní, nezávislí a nebojí se vyslovit svůj názor, dostávají se s extrovertními šéfy do konfliktů. Introvertní manažeři naopak podobný kolektiv vedou daleko efektivněji.

Vědci to doložili na datech z výzkumu 130 franšíz nejmenované americké společnosti rozvážející pizzu. Ukázalo se, že když pod sebou měli extroverti pasivní podřízené, měl takový kolektiv o 16 procent vyšší tržby, než byl průměr. Když se ale extrovertní šéfové museli vypořádat s kolektivem hýřícím nápady, rázem byly tržby týmu o 14 procent pod průměrem.

Překonat předsudky se vyplatí

Je nepochybné, že introverti musejí při stoupání po ka­riérním žebříčku překonat více překážek než jejich extrovertní kolegové. Jak například ukázala jedna studie z roku 2006, plných 65 procent seniorních manažerů v USA se domnívá, že introverze je bariérou při získání vedoucí funkce. Podobné je i vnímání veřejnosti – extro­vertní prezidenti Spojených států jsou hodnoceni jako úspěšnější bez ohledu na to, jak reálně svou funkci vykonávali.

Zároveň ale platí, že když introverti tyto společenské předsudky překonají a dostanou se do vedoucích pozic, může to firmu výrazně pozvednout. Příkladů je mnoho, stačí vzpomenout na Microsoft posledních let. Jeho někdejší šéf Steve Ballmer byl známý svým naprosto dominantním přístupem k řízení firmy. V důsledku to ale vedlo k tomu, že Microsoft začal zaostávat za svými konkurenty a ve firmě se usadila atmosféra strachu a vnitřního konfliktu. Vše se změnilo, až když otěže společnosti převzal Satya Nadella. Tenhle lídr je známý svým empatickým přístupem a důrazem na růstové myšlení, které vnímá jak úspěchy, tak i selhání jako příležitost k sebezdokonalení. Který z obou manažerských přístupů vedl k většímu úspěchu, lze snadno zjistit při pohledu na výsledky firmy. Zatímco pod Ballmerem její tržní hodnota během let 2000 až 2014 klesla o čtvrtinu, během éry Nadellovy dosáhl Microsoft historicky rekordních tržeb a hodnota akcií vzrostla od roku 2014 zhruba o 665 procent.