Jak udělat z firmy letadlo? Stačí zbrkle přelévat peníze mezi jejími dcerami

Česko v poslední době zažívá několik velkých insolvenčních kauz, jejichž společným jmenovatelem je takzvaný cash pooling. O co přesně jde a do jaké míry mohla tato metoda finanční optimalizace přivodit bankrot investiční skupiny Arca nebo energeticko‑strojírenského holdingu MICo, v nichž tisíce věřitelů přišly o desítky miliard korun?

Představte si, že máte tři sklenice. Jen v jedné je voda. Pokud z nějakého důvodu potřebujete mít vodu ve všech třech, není problém ji přelít. Úplně stejně funguje také cash pooling. Jde v podstatě o přelévání peněz mezi jednotlivými částmi skupiny tak, aby si ty méně zámožné nemusely brát bankovní úvěr. Tím šetří na úrocích. „Čím dražší je jinak dostupné financování prostřednictvím cizích zdrojů, tím lákavější může být využití cash poolingu,“ říká advokát Allen & Overy a Legal Garant týdeníku Ekonom Petr Sprinz. Zvlášť v současné ekonomické situaci, kdy úroky z úvěrů pro firmy mnohdy už atakují hranici deseti procent, je tak obliba této formy optimalizace v Česku na vzestupu. Jak ale ukazují zkušenosti insolvenčních správců a krizových manažerů, dá se tento zcela legitimní nástroj také zneužít k tomu, aby se z firmy v potížích stala prázdná schránka, za níž jsou jen pohledávky věřitelů a žádný majetek.

Bazén Arcy

Cash pooling figuruje mimo jiné v případu investiční skupiny Arca, jejíž krach je pravděpodobně největší insolvencí v Česku za posledních 20 let. Konglomerát stovek vzájemně propletených firem téměř 1900 věřitelům dluží zhruba 19 miliard korun. A ani po dvou letech v insol­venci stále není jasné, kolik jim z jejich pohledávek vrátí.

Zástupci věřitelů popisují složité finanční toky, jimiž se miliardy korun přelévaly z jedné části rozvětveného holdingu do jiné. Často není jasné, kde peníze skončily ani k čemu je cílové firmy využívaly. To umocňuje obavy věřitelů z toho, že se v holdingu mohlo dít něco nekalého a jeho cílem vlastně ani nemusel být ekonomicky zdravý byznys, ale okrádání lidí.

„Do cash poolingu v případě Arcy jsou zahrnuté firmy, které jsou v insolvenčním stavu, jsou dozorovány insolvenčním správcem, a jsou tam také firmy, jež stojí zcela mimo tento systém. A když mezi nimi dojde k přelévání peněz, tak tudy mohou unikat finance, z nichž mají být uspokojováni věřitelé,“ upozorňuje Marek Indra, advokát a většinový vlastník investičního fondu IFIS, který zastupuje část věřitelů Arca Investment.

Zda k poškozování věřitelů prostřednictvím cash poolingu skutečně docházelo, se v insolvenčním řízení teprve ukáže. Insolvenční správce Lee Louda jej zatím odmítá komentovat s tím, že jde o živou kauzu. Připouští ale, že pro řešení insolvence může být využití tohoto finančního nástroje komplikací a pro insolvenčního správce úkolem navíc, kterému musí věnovat pozornost.

Pokud insolvenční správce při analýze peněžních toků zkrachovalé firmy odhalí, že některé přesuny mohly poškodit věřitele, může podat takzvanou odpůrčí žalobu, jejímž prostřednictvím se snaží tyto peněžní toky zneplatnit. Louda jich v případu Arca podal přes 160 a jde v nich zhruba o 2,5 miliardy korun. Zda se podaří alespoň část z těchto peněz pro věřitele zachránit, bude rozho­dovat soud.

Avšak i pokud by u něj insolvenční správce vyhrál, nemusí to ještě nutně znamenat záchranu peněz. „Vzhledem k tomu, že se jedná o časově náročné řízení, není raritní situací, že ze společnosti, na kterou byl majetek převeden, se v průběhu času stane majetkově prázdná schránka,“ popisuje Dominika Jedináková, ředitelka pro oblast insolvencí kanceláře Z/C/H Legal.

Přenos infekce

Nejde ale jen o komplikaci v insolvenci. Cash pooling může přispět i k eskalaci firemních krizí a přenosu „nákazy“ napříč skupinou. „Může působit velké komplikace, pokud se jedna ze zapojených entit dostane do insolvenčního řízení. Příjemce peněžních prostředků nemusí být najednou schopen dostát svým závazkům. Sekundárně se tak finanční potíže mohou promítnout v rámci jiných členů skupiny,“ upozorňuje Sprinz.

Takový osud zřejmě potkal třebíčský energetický holding MICo. Ten se například dlouhé měsíce snažil oddálit insolvenci výrobce obkladů Dominart, který byl součástí skupiny. Hrozilo, že jeho krach kvůli finančnímu propojení spustí v holdingu řetězovou reakci. Avšak přes veškerou snahu o záchranu nakonec skupina, která se podílela mimo jiné na výstavbě britské jaderné elektrárny Hinckley Point a měla ambici dodávat i pro nové jaderné bloky v Dukovanech, skončila začátkem letošního roku v insolvenci.

Nebývá výjimkou, že zadlužené firmy cash pooling zneužívají, aby na úkor věřitelů získaly peníze pro své majitele.

Úspora na úrocích

Ve zdravých společnostech ovšem bývá cash pooling užitečným pomocníkem. Tento nástroj umožňuje konsolidovat účty skupiny do jednoho. Přebytečné peníze z jednoho článku pak může využít jiná společnost a tím ušetřit na případném úvěru.

Avšak aby tak mohl fungovat i v praxi, měl by se opírat o jasně daná pravidla, která by měla vymezit vnitrofiremní smlouva. Je pak na managementu každého článku skupiny, aby zvážil výhodnost takové vnitrofiremní výměny kapitálu a rizika, která znamená konkrétně pro jeho společnost.

„Při jednáních o nastavení cash poolingu pak může být vhodné získat potřebné smluvní záruky vedení skupiny nebo stanovit limity pro odvod prostředků do cash poolingu,“ uvádí ředitel v oddělení auditu poradenské společnosti Deloitte Miroslav Zigáček. Tyto limity mohou být podle něj stanoveny například ve vazbě na parametry účetní závěrky.

Jenže takového formálního nastavení se většinou drží spíše velké nadnárodní korporace. V ryze českých středních firmách bývá situace zcela jiná.

„Z mé zkušenosti v nich převažuje neformální cash pooling, který se o žádnou smlouvu neopírá,“ upozorňuje krizový manažer a místopředseda asociace interim manažerů CAIM Petr Karásek a dodává: „V praxi to znamená, že se majitel nebo ředitel toho nejsilnějšího subjektu v rámci skupiny snaží hospodařit s penězi všech článků, a proto si je přelévá z jedné firmy do druhé.“ V takovém případě roste riziko toho, že to tento „hybatel“ se vzájemnou výměnou peněz v rámci firmy přežene a celou skupinu dostane do problémů. Je totiž jen na jeho zdravém rozumu, jak moc cash pooling využívá a jestli tím například jednotlivé články firmy „nevysává“ nad míru tak, že jim pak chybí peníze na investice a rozvoj.

„Zrovna teď v případu jedné strojírenské skupiny řešíme situaci, kdy si pan majitel z toho udělal v podstatě letadlo. Formou neformálního cash poolingu vytloukal klín klínem, až už peníze došly úplně a celá skupina skončila v insolvenci,“ popisuje Karásek.

Nebývá také výjimkou, že zadlužené firmy cash pooling zneužívají, aby na úkor věřitelů získaly peníze pro své majitele. „V době hrozícího úpadku společnosti jsou v mnoha případech z pohledu insolvenčního správce za cash pooling schovávány transakce, které vedou v konečném důsledku k vyvádění majetku ze společnosti,“ upozorňuje Milan Paták, advokát a specialista na insolvence z kanceláře Z/C/H Legal.

Jak to nepřehnat

Aby mohl cash pooling v rámci skupiny fungovat správně, musí být jeho využití především transparentní. Vedení skupiny a finanční ředitelé jejích jednotlivých článků by se tak měli praktickým fungováním tohoto nástroje pravidelně zabývat například na koordinačních poradách.

„Už jenom tím, že finanční manažeři sdílí informace, se omezuje riziko špatného chování,“ upozorňuje Karásek. „Měla by také být nastavena nějaká riziková záklopka, parametry, při jejichž dosažení se řekne dost, tohle už je přes hranu, mohli bychom se dostat do rizikové situace,“ dodává krizový manažer.

Pokud firmy využívají cash pooling správně, měl by fungovat jako banka uvnitř firmy. „Likvidita pohledávek z cash poolingu by měla být stejná jako likvidita bankovních účtů. Takže pokud pohledávky z cash poolingu takové likvidity nedosahují, je to signál, že se nemusí jednat o vnitropodnikovou banku, ale o jiné použití peněžních prostředků firem ve skupině,“ uvádí insolvenční správce Louda.

O vzniku cash poolu by také měla mít firma přesné záznamy a vnitrofiremní smlouva by měla stanovit pravidla jeho fungování. Je to ostatně i bezpečnostní pojistka pro manažery firmy, kteří za její zdravé fungování nesou odpovědnost.