Národní rozvojový fond funguje už přes rok a půl. Jeho projekty váznou

Měla to být jakási pokladna s několika miliardami korun pro financování projektů národního zájmu. Podle představ „myšlenkových otců zakladatelů“ Národního rozvojového fondu se tady měly sejít peníze například na výstavbu zdravotnických zařízení, dopravní infrastruktury, digitalizaci či dostupné bydlení a stát by přitom nemusel tolik sahat do vlastní kapsy. Přispěvateli měly být zdejší banky. Plán pod zkratkou NRF po roce a půl žije dál, avšak první projekt realizovaný s jeho přispěním se dá očekávat spíš až za několik let.

V první fázi se mluvilo o částce až sedmi miliard korun. Celkově by ale fond mohl do domácí ekonomiky pomocí pákového efektu „napumpovat“ desítky miliard korun. Banky by jednak profitovaly z většího rozvoje ekonomiky, zároveň mělo pro ně jít o návratné investice a v neposlední řadě by v případě existence funkčního fondu bylo pro stát těžší zavést speciální bankovní daň.

Největší bankovní domy, Česká spořitelna, Komerční banka, ČSOB a UniCredit, se k němu před lety přihlásily a zavázaly se přes něj investovat. V září 2019 podepsali jejich zástupci společně a za účasti tehdejšího premiéra Andreje Babiše, vicepremiéra Karla Havlíčka a šéfa dnešní Národní rozvojové banky (dříve Českomoravská záruční a rozvojová banka – pozn. red.) Jiřího Jiráska společné memorandum o vzniku fondu. Později ochotu přispět projevila například i Moneta Money Bank.

V listopadu 2020 fond získal licenci od České národní banky a na první pohled bankám ani dalším zájemcům nebrání podporovat „bohulibé“ a pro Česko zásadní projekty, které by pomohly ekonomice.

Záleží na státu, zda fond bude chtít nějak využít. Zatím se tak neděje. Banky jsou připravené o tom jednat.

Týdeník Ekonom se rozhodl zmapovat, jak to s fondem, který před třemi lety plnil stránky tuzemských médií, vypadá dnes.

První zjištění je: od získání licence se toho moc nestalo. „Záleží na státu, zda fond bude chtít nějak využít. Zatím se tak neděje. Banky jsou připravené o tom jednat,“ řekl k tomu například mluvčí České bankovní asociace (ČBA) Radek Šalša.

Z tisíce projektů dva s otazníkem

Zástupci vlády při vzniku fondu deklarovali, že stát má tisíce projektů, které by takto mohly být financovány. Hlavní zásobárnou se měl stát Národní investiční plán. „Projektů máme obří množství. Dnes se bavíme asi o 17 tisících. První z nich by mohly získat podporu NRF již ve druhé polovině příštího roku,“ řekl například před třemi lety Lidovým novinám Havlíček, jenž byl i ministrem průmyslu a obchodu.

Babiš šel ve vizi ještě dál. „Pákovým efektem ve spojení například s Evropskou investiční bankou získáme navíc na financování investic až pětinásobek vložené částky. V příštím roce začneme s prvními investičními projekty, jeden dva bychom mohli spustit,“ tvrdil v prosinci 2019 tehdejší ministerský předseda.

Struktura fondu

Zvětšit přes celé okno

Podle informací Ekonomu se v současnosti, asi dva a tři čtvrtě roku od podpisu memoranda a více než rok a půl od získání licence, jedná o dvou projektech. Jedním z nich je multifunkční sportovní a kulturní centrum Arena Brno v areálu tamního výstaviště. Dokončeno by mělo být v roce 2024. Druhým je vznik zvláštního společného podniku mezi Českými drahami a Národní rozvojovou bankou. Národní rozvojový fond měl ve struktuře financování figurovat vedle českých, případně evropských bank. Cílem je získat prostředky na nákup vozidel zhruba za 100 miliard korun v příštích deseti letech.

Podle mluvčí Národní rozvojové banky Marie Lafantové není ale dosud nic schváleno. „Dle našich informací ani u jednoho projektu ještě nedošlo k finálnímu rozhodnutí o financování. Co se týče multifunkční arény Brno, tam platí, že ji bude financovat minimálně Národní rozvojová banka, mateřská společnost NRF,“ konkretizovala.

Je předčasné tvrdit nyní, že fond nefunguje. Příprava projektů ve velkém byznysu vždy trvá dlouho, klidně i roky.

Ovšem podle informací z brněnské radnice, která za výstavbu multifunkční haly zodpovídá, by se Národní rozvojový fond neměl v tomto projektu nijak angažovat. „V současné době jednáme o podmínkách financování s Národní rozvojovou bankou v kombinaci s další komerční bankou. S tou jednáme přímo, nikoliv přes Národní rozvojový fond,“ potvrdila informaci Ekonomu Anna Dudková z tiskového střediska města Brno. Takže hala, která by za pár let měla v druhém největším tuzemském městě pojmout až 13 tisíc diváků, se nejspíš nestane prvním projektem, kterým by se mohl fond pochlubit.

Kandidátem na tento primát se tedy jeví společný podnik s Českými drahami. Jednání o jeho financování stále běží, ale ani tam to nevypadá, že by NRF a potažmo i Národní rozvojová banka měly hrát významnou roli a otázkou je, jestli vůbec.

„S ohledem na současný stav na železničním a finančním trhu provádí České dráhy aktuální analýzu výhodnosti projektu SPV za účasti ČD a NRB. Ta by měla být dokončena v horizontu týdnů. Na základě této analýzy se rozhodne o dalším postupu, který v současné chvíli nebudeme předjímat,“ uvedl mluvčí ČD Petr Šťáhlavský.

Podle zdroje dobře obeznámeného se situací by tato varianta byla pro železniční společnost zbytečně drahá, protože dnes jsou České dráhy z různých eurobondů a podobných nástrojů schopné získat daleko lepší podmínky než přes tento složitý nástroj.

Nejdřív za několik let

Podle mluvčí NRB je fond plně funkční a aktivně vyhledává příležitosti k financování tuzemské infrastruktury. V současné době podle Lafantové jeho management konzultuje kolem osmi projektů zejména z oblasti dopravy a udržitelné mobility, energetiky, dostupného bydlení a kultury. „Většina z nich je ale teprve v přípravné fázi, a lze proto předpokládat, že k jejich realizaci dojde až za několik let,“ říká.

Ekonom a někdejší výkonný ředitel České bankovní asociace Pavel Štěpánek souhlasí: již při přípravě fondu se prý počítalo s tím, že náběh do plné činnosti může trvat i dva až tři roky. „Fond dostal licenci ČNB před půldruhým rokem. Tak velkou instituci operující se značnými částkami peněz, která musí vyhovět všem zákonným regulatorním požadavkům i potřebám dohledu ČNB, prostě rychleji nepostavíte. Je předčasné tvrdit nyní, že fond nefunguje. Mimochodem, příprava projektů ve velkém byznysu vždy trvá dlouho, klidně může jít o řád mnoha čtvrtletí, či dokonce několika málo let,“ řekl Ekonomu s dovětkem, že formát financování a podpory projektů, který fond nabízí, je pro státní a státem vlastněné subjekty dosud nepoznanou novinkou.

Ani signatářské banky neztratily důvěru a jsou dál připravené vložit slíbené peníze. „Věříme, že NRF je stále nejefektivnějším nástrojem pro synergické spojení investic státu a soukromého sektoru k financování strategických projektů, které akcelerují prosperitu Česka a mohou přispět k nutné druhé ekonomické transformaci,“ říká Filip Hrubý, mluvčí České spořitelny.

„Loňský rok byl ve znamení přípravy vhodných projektů. Aktuálně již fond s budoucími investory konzultuje výběr vhodných konkrétních projektů pro financování z NRF s cílem realizovat první záměry ještě v letošním roce. Na těchto konzultacích se aktivně podílíme,“ přidává mluvčí ČSOB Patrik Madle.

Nepřímo ale zástupci bank připouštějí, že projektů není tolik, aby mezi nimi šlo vybírat. Kdo by je měl hledat, je v jejich očích stát. „Fond běží. Generování a zvyšování počtu příležitostí je stále na straně státu, respektive organizačních složek státu, a případně na straně veřejného sektoru. Věříme, že ve vybraných projektově silných resortech vznikne další odpovídající nabídka,“ uvádí Petr Plocek, šéf komunikace UniCredit Bank.

To, že veřejné instituce nemají dostatečně připravené infrastrukturní projekty, potvrzuje i zástupkyně NRB. „Často vědí, co potřebují, někdy mají i studii proveditelnosti či jinou analýzu a tím to končí. Od záměru nejen k samotné realizaci projektu, ale i „jen“ k řešení financí je velký kus cesty, který se počítá minimálně v řádu několika let,“ říká Lafantová. Ujišťuje, že v současné době se proto i na úrovni jednotlivých ministerstev jedná o vzniku většího množství příležitostí pro financování infrastruktury skrze Národní rozvojový fond.

Otázkou je, jak se k fondu staví současné vedení ministerstva průmyslu a obchodu, pod které zprostředkovaně NRF spadá. Ministr Jozef Síkela pochází z bankovního prostředí. Až do června roku 2019 byl členem představenstva matky České spořitelny, skupiny Erste. Avšak ani po několika urgencích jím vedený úřad na zaslané otázky Ekonomu neodpověděl.

Veřejné instituce vědí, co potřebují, mají na to analýzy, ale tím to končí. Vhodné projekty by měla nabídnout i ministerstva.

Místo daně investice s výnosem

Už při jeho vzniku se dávala myšlenka fondu do kontrastu se zavedením bankovní daně. Čas od času se mezi politiky tento nápad objeví. Současná vláda daně zvedat nechce a zavádět sektorové daně zatím také ne. To ale neznamená, že časem nikdo takový nepřijde. Pokud bude mít Česko funkční fond, sektorová daň se bude politikům zavádět hůř. Navíc, pokud se projekty nakonec skutečně rozjedou, nepůjde pro banky o žádnou charitu, ale o návratné investice.

„Dobrý byznys pro banku by byl: žádná daň a žádný fond,“ připustil před pár lety v rozhovoru s LN Petr Brávek, v době vzniku fondu člen představenstva Erste a později člen vedení její České spořitelny.

„Nikdo ale nepopírá, že debata o sektorové dani svým způsobem myšlence fondu pomohla. Byl by ale vznikl i bez toho, byť možná o trochu později. Vidět jej ovšem jako pouhé výpalné za sektorovou daň je nesmysl a nepochopení toho, jaký potenciál v něm spočívá, a to včetně přínosu dalšího byznysu pro banky. I proto jej podporovali informovaní bankéři,“ uzavírá Štěpánek.