Pod tlakem růstu cen energií se firmy začínají zajímat o takzvané korporátní Power Purchase Agreements. Jde o smlouvy, v nichž se podnik, který elektřinu spotřebovává, zavazuje, že přímo od výrobce a zpravidla i z přesně definovaného zdroje vykoupí dohodnutý objem elektřiny. Firmy tím vyřazují ze hry distributory a šetří peníze na distribučních poplatcích. Ty přitom tvoří zhruba 30 procent běžného účtu za elektřinu.

Takzvané korporátní Power Purchase Agreements neboli smlouvy o výkupu elektřiny pocházejí z Ameriky. „Nejčastějšími stranami těchto smluv jsou výrobci elektřiny na straně jedné a velké softwarové nebo výrobní společnosti na straně druhé, které takto pokrývají vlastní spotřebu elektřinou z obnovitelných zdrojů. Například Google takto nakupuje množství srovnatelné s vlastní spotřebou elektřiny,“ popisuje advokát v týmu energetiky a infrastruktury advokátní kanceláře White & Case David Wilhelm. Tyto kontrakty si v posledních letech oblíbila také například technologická společnost Amazon nebo přední americký výrobce hliníku Alcoa. „Podnikům spotřebovávajícím energii Power Purchase Agreements poskytují velkou míru jistoty v podobě dlouhodobé fixace nákladů na energie z obnovitelných zdrojů – to je velmi důležité hlavně pro průmyslové odběratele v dnešní době volatilních cen na energetickém trhu,“ uvádí expert na financování udržitelných projektů PwC Česká republika Ondřej Ptáček.

V Evropě jsou tyto smlouvy na vzestupu od roku 2018. „Ve větším měřítku se začaly Power Purchase Agreements objevovat v Anglii a ve Skandinávii, protože tam vznikaly velké větrné elektrárny na moři, pro které bylo uzavření takové smlouvy nástrojem k získání financování projektu. Postupně tento typ smluv proniká i do kontinentální Evropy. Velký zájem je o ně například v Polsku,“ dodává Wilhelm.

Loni jich evropské firmy uzavřely 90, tedy téměř čtyřikrát více než o tři roky dříve. V Evropě tímto způsobem ve velkém nakupují elektřinu americké nadnárodní společnosti, přidávají se k nim už ale i ty domácí. Například německý chemický koncern BASF si tímto způsobem loni rezervoval téměř jeden gigawatt elektřiny. Na straně výrobců stojí například norská společnost Agder Energi, vyrábějící elektřinu především z vodních elektráren, nebo švýcarský energetický holding Axpo.

V Česku zatím existují jen nízké jednotky příkladů smluv o výkupu elektřiny. První uzavřel na konci roku 2020 Jarošovský pivovar se společností Atlantis Management, která v návaznosti na to instalovala 116 solárních panelů na střechu pivovaru. Druhý kontrakt tohoto typu loni dojednala společnost Ško‑Energo s firmou Ambiente Management. V tomto případě šlo o dodávky elektřiny z větrných elektráren. Ve svém portfoliu služeb smlouvy o výkupu elektřiny nabízí také ČEZ Esco.

„Zaměřujeme se na výrobu a prodej piva, technické věci kolem elektrárny jsme nechtěli řešit, a proto jsme se obrátili na společnost Atlantis,“ popisuje ředitel Jarošovského pivovaru Martin Melichárek a dodává: „Je to jedna z nejefektivnějších metod, jak s nulovými počátečními investicemi dosáhnout výrazných slev na elektřině.“

Provozovatel elektrárny se s odběratelem elektřiny de facto dělí o úsporu na distribučních nákladech. V závislosti na parametrech konkrétního projektu tak odběratelská firma ušetří mezi 15 a 20 procenty nákladů na elektřinu.

Co by měla obsahovat smlouva o přímém nákupu elektřiny
  • Vymezení délky trvání kontraktu
  • Cena za dodávky elektřiny / související služby
  • Objem dodávek (dle skutečné výroby či předem fixovaný objem)
  • Termín zahájení dodávek
  • Odpovědnost za kvalitu dodávek
  • Pojištění (pro případ výpadku apod.)
  • Předčasné ukončení smlouvy
  • Vyšší moc a změna legislativy
  • Zohlednění regulatorních požadavků
  • Způsob řešení sporů (arbitráž, soud)

Zdroj: White & Case

Závazek až na desítky let

Smlouvy se nejčastěji uzavírají na 10 až 20 let. „Délka kontraktu je zpravidla podmíněna délkou úvěrování projektu,“ popisuje advokátka PwC Legal Kateřina Mandulová. Roli hraje také návratnost elektrárny, která se u obnovitelných zdrojů zpravidla pohybuje mezi šesti a deseti lety. A očekávaná životnost panelů a větrníků, která bývá 20 i více let.

„Power Purchase Agreements na zdroje v místě spotřeby jsou vhodné pro střední a větší podniky s roční spotřebou v hodnotě 300 tisíc až 10 milionů korun. Ideální tedy je, když má klient spotřebu mezi 100 a 500 megawatthodinami za rok,“ uvádí jednatel společnosti Atlantis Management Miroslav Calda. Větší odběratelé už totiž mívají specifické podmínky na klasický odběr elektřiny ze sítě, a tím pádem i nižší cenu. V rámci smlouvy o výkupu elektřiny by tak neušetřili téměř nic.

„Tento typ spolupráce je ideální pro společnosti, které mají spotřebu elektřiny především přes den, kdy svítí sluníčko,“ dodává Melichárek. Sama skupina Městské pivovary, do níž Jarošovský pivovar patří, uvažuje o uzavření dalších smluv tohoto typu. Jedna elektrárna by mohla vyrůst na střeše sesterského pivovaru v Olomouci a o další se uvažuje i v Jarošově.

Korporátní smlouvy o výkupu elektřiny jsou vhodné pro střední a větší podniky s roční spotřebou v hodnotě 300 tisíc až 10 milionů korun.

Pro výrobce energie představují smlouvy o výkupu garantovaný odběr elektřiny a tím i dobrý způsob, jak si zajistit návratnost investic do obnovitelných zdrojů. „Je to způsob, jak zajistit tržní fungování obnovitelných zdrojů energie mimo dotační schémata,“ vysvětluje Ptáček z PwC.

Připravte se na prověrku

Pro banky znamená zajištění odběru energie například z fotovoltaického nebo větrného parku za garantovanou cenu snížení rizika, které promítnou do ceny financování. „Jedním z parametrů, který má vliv na výši úrokové sazby, je bonita klienta, respektive projektu, do kterého se promítá i způsob doložení tržeb. To znamená, že využití Power Purchase Agreements může v konečném důsledku vést k lepšímu rizikovému profilu a tím i výhodnější úrokové sazbě,“ říká expert na energetické projekty Komerční banky Pavel Beran.

Avšak velmi záleží na parametrech smlouvy. Především trvání kontraktu musí být delší než splatnost úvěru. „Smlouva by měla obsahovat na jedné straně rezervaci výkonu – výrobní kapacity – ve prospěch odběratele a zároveň by měla definovat parametry disponibility zdroje. Dále by měla obsahovat cenový vzorec pro výpočet ceny za dodanou elektrickou energii tak, aby byla dlouhodobě předvídatelná ať formou konkrétní ceny nebo nějaké prahové hodnoty či podobně,“ radí ředitel pro projektové financování ČSOB Jan Troják.

Smlouva o výkupu elektřiny musí být sjednána s důvěryhodnou protistranou, u níž se dá předpokládat, že bude své závazky ze smlouvy plnit po celou dobu splatnosti půjčky. „Ve chvíli, kdy smluvní odběratel neodebírá, tak elektrárnu nesplácí,“ vysvětluje Calda. Proto musí zájemci o uzavření tohoto typu smluv počítat se zevrubnou prověrkou své stability.

Očekávání růstu

V Česku smlouvy o výkupu dosud stály stranou obliby. Částečně proto, že chyběla osvěta a informovanost o možnosti takovou smlouvu uzavřít, a také proto, že pro obnovitelné zdroje energie tu na rozdíl od přímořských zemí nejsou ideální podmínky.

„Většina výkonu nyní fungujících obnovitelných zdrojů v České republice vznikla na základě dlouhodobé garantované podpory od státu. Tudíž nebyl důvod tyto zdroje provozovat v režimu korporátní smlouvy o výkupu elektřiny. Jakmile ale skončí podpora těchto zdrojů, budou muset jejich provozovatelé přemýšlet nad dalším obchodním modelem,“ popisuje Wilhelm z White & Case a dodává: „Pokud budou mít zdroje ještě dostatečnou životnost, je tu určitě prostor pro uzavření korporátní smlouvy o výkupu elektřiny.“

Podle Caldy z Atlantis Managementu se tuzemské firmy také zdráhají uvázat se i na desítky let k dohodě, která v mnohém připomíná nájemní smlouvu na byt. Vizionářů je zatím málo. Přitom kromě úspor za energii může mít smlouva o výkupu elektřiny pro firmy i další výhody. Ředitel Jarošovského pivovaru vidí tu hlavní v tom, že pivovar nemusel vydat desítky milionů korun za nákup solárních panelů a další statisíce za pravidelnou údržbu.

„Každou korunu obracíme zpět do investování, rozvoje technologií, růstu společnosti. Kdybychom investice směřovali do výstavby solární elektrárny, musíme to vzít odjinud – z rozšíření výroby, a to nechceme,“ říká Melichárek.

I pod vlivem zdražování energií nicméně nyní experti očekávají, že zájem o smlouvy o výkupu ze strany tuzemských firem poroste. Například Atlantis Management aktuálně vyjednává o uzavření dalších smluv se sítí čerpacích stanic a výrobcem mléčných produktů. „Do budoucna v Česku uvidíme desítky takových smluv ročně,“ očekává Calda.

Podle právníků by teď nejvíce pomohlo, kdyby stát smlouvy o výkupu energie přímo zakotvil do energetického zákona. „Korporátní smlouvy o výkupu elektřiny zákonu neodporují, nicméně energetický zákon vypočítává určité smluvní typy, jejichž uzavírání předpokládá. A tento typ tam není,“ vysvětluje Wilhelm.

Šanci na jasné legislativní ukotvení tohoto typu kontraktů nyní zvyšuje evropská směrnice o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů. Členským státům totiž nařizuje, aby odstranily bariéry, které uzavírání smluv o výkupu elektřiny brání. Zákon, který má směrnici převést do českého právního řádu, je aktuálně v přípravě. A Evropská komise chce pomoci rozvoji smluv o výkupu energie také prostřednictvím pokynů, které by měly být hotovy do roku 2024.