Když půjdete po supermarketu a budete se dívat na složení jednotlivých výrobků, najdete ho zhruba na polovině z nich. Palmový olej je vůbec nejpoužívanějším olejem na světě, obsahují jej nejen potraviny, ale třeba i kosmetika. Nu a od dnešního dne to budou mít producenti všech těchto výrobků podstatně složitější. Indonésie, která je suverénně největším producentem palmového oleje (na celosvětových dodávkách se podílí více než polovinou), od 28. dubna zakázala jeho vývoz ze země.
Motivace indonéské vlády je zřejmá. Chce zajistit co nejlepší dostupnost potravinářských výrobků doma, jelikož se potravinová inflace po celém světě kvůli ruské invazi na Ukrajinu vyšplhala na rekordní úroveň. Výsledkem tohoto rozhodnutí nebude samozřejmě nic jiného než další růst cen ve světě. Mimo jiné kvůli tomu, že panuje i nedostatek dodávek dalších rostlinných olejů. Slunečnicového z Ukrajiny kvůli válce s Ruskem, řepkového kvůli katastrofální neúrodě v Kanadě a sójového kvůli suchu v Jižní Americe. Ceny rostlinných olejů na světových trzích tak za posledního půl roku vzrostly o více než polovinu.
Na tomto příkladě je mimo jiné vidět, jak důležité je i v čase těsného propojení světa myslet na základní potravinovou soběstačnost. Je zřejmé, že ve světle zkušeností z pandemie i z posledních válečných týdnů bude stále větší důraz kladen na lokální produkci a zkrácení zpracovatelských a dodavatelských řetězců. Svět bude díky tomu bezpečnější. Tahle deglobalizace ale bude rovněž znamenat, že si za zboží budeme muset připlatit a ve výsledku tak všichni zchudneme.
Přeji pěkné čtení.