Hned v počátku válečného konfliktu na Ukrajině se v českých médiích začaly objevovat titulky hlásající, že Green Deal je mrtev. Mělo tím být řečeno, že plán transformace evropské energetiky, v překladu Zelená dohoda pro Evropu, jejímž cílem je a bylo postupně snížit emise až k úplné klimatické neutralitě, padl, je na lopatkách a už nedává smysl se jím dál zabývat. Zdrojem těchto prohlášení jsou především prvoplánoví skeptici tohoto evropského plánu na transformaci evropské energetiky než ti, kdo o energetice přemýšlí v dlouhodobějším kontextu a připouští změny.
Samozřejmě že celý plán má v sobě mnoho chyb, nelogických předpokladů a možná i některá nevhodná nastavení. Není pochyb, že projde ještě mnoha úpravami a dost možná i zklamáními z rychlosti technologického vývoje, na který hodně spoléhá. To, co je ale potřebné říci na úvod tohoto textu, je jasné sdělení: „Green Deal žije“. Ano, žije, a to i v době, kdy bude v energetice nutné připustit, že se musí na čas do hry ve velkém vrátit špinavé uhlí či že se ještě nějakou dobu budeme muset spolehnout na jiná přechodná řešení, mezi něž patří i plyn.
Čas na drahou transformaci
Ono totiž pro evropskou a potažmo i českou energetiku neexistuje moc jiných řešení. Nyní to bude možná jen jasnější. Když odhlédneme od politického náboje, který Green Deal díky EU a u nás ne úplně oblíbeným EU institucím a jejich reprezentaci bohužel získal, věcná stránka celé záležitosti je jasná. Evropa nemá a nebude mít energetické suroviny. Nemá dostatek svého uhlí, nemá ani plyn a současně dává větší důraz na ekologii, než se zatím připouští kdekoli jinde na světě. Z toho vyplývá, že nutně musí hledat cesty, jak se zbavit své závislosti na dovozu energetických komodit z nestabilních, nespolehlivých destinací, a rychle najít řešení.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 80 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později