Na 14. místě žebříčku vysokoškolských studijních oborů deníku Financial Times se v loňském roce v kategorii Masters in Management objevila Vysoká škola ekonomická. Je to posun výš, o rok dříve byla s programem mezinárodního managementu na 22. pozici. Studenti v něm od počátku spolupracují s budoucími zaměstnavateli.

To je významné proto, že v žebříčcích ekonomicky zaměřeného listu, které mají přesně 100 míst, je jedním z hodnotících kritérií i to, kolik si absolventi vydělají tři roky po ukončení studia. V případě anglicky vyučovaného předmětu na pražské VŠE částka za sledované období překračovala hranici 75 tisíc dolarů ročně. V přepočtu jde o 134 tisíc korun měsíčně. U vítězné Univerzity v St. Gallenu to bylo 221 tisíc korun a u 100. Hong Kong Baptist University School of Business 56 tisíc korun.

Dvě zásadní lákadla

Akademický ředitel oboru Ladislav Tyll je přesvědčen, že pokud by toto srovnání bylo jedinou motivací studenta, v přijímacím řízení neuspěje. „Probíhá formou assessment centra. Uchazeč musí předložit motivační dopis, portfolio zkušeností a jasnou představu o tom, co chce dělat a jakým projektům se na škole chce věnovat,“ říká.

Master in International Management (magistr z mezinárodního managementu) na Fakultě podnikohospodářské VŠE těží ze spolupráce s aliancí na výchovu manažerů CEMS. Její součástí je 34 škol a přes 70 firemních partnerů jako Henkel, Google, Škoda Auto nebo Plzeňský Prazdroj. Studenti u některého absolvují pracovní stáž. A pobudou i v zahraničí na jedné z partnerských škol.

Tyll si myslí, že už tady se studentům vrací na české poměry celkem vysoké náklady za studium – 1900 eur (bezmála 50 tisíc korun) za semestr. „Na zahraniční pobyt student dostane stipendium 50 tisíc korun. Povinná dvouměsíční stáž je placená, v průměru kolem 50 tisíc korun za měsíc. Ale není výjimka, že firma zaplatí i dvojnásobek.“

Má souběžná práce na investičním start‑upu byla důvodem, proč jsem nestudoval v zahraničí. Nijak toho ale nelituji.

Škodovku a Prazdroj do projektu CEMS získala právě VŠE. „Každá škola v alianci má povinnost přivést dva korporátní partnery. Zaplatí 25 tisíc eur ročně a otevře jim to dveře ke spolupráci se studenty i v dalších městech, kde aliance působí,“ vysvětluje Tyll.

Spolupráce s partnery začíná ještě před zahraničním výjezdem. V letním semestru prvního ročníku dostanou studenti za úkol zpracovat byznys­projekt. „Dvacet hodin týdně pracují na konkrétním projektu pro konkrétní firmu. Je za to 15 kreditů, takže tomu skutečně mohou věnovat polovinu času. Řada z nich pak ve firmě pokračuje na stáži nebo tam i získá zaměstnání,“ říká Tyll.

Z vlastní zkušenosti potvrzuje, že dnešní mladí lidé právě na toto slyší: „Hodně z nich mluví o tom, že chtějí, aby to, co dělají, mělo nějaký dopad. My jim to můžeme nabídnout. Přijde za nimi firma a předloží jim reálný problém, třeba že chce zvýšit prodej nějakého produktu, a zeptá se jich na řešení.“

Poznatky ze zahraničí i z praxe oceňuje absolvent Petr Šmíd, který vede marketing Googlu ve střední a východní Evropě. „Na univerzitě v Kolíně nad Rýnem jsem si uvědomil, že nechci řešit cla a podmínky dodání. Chtěl jsem dělat byznys v mezinárodním prostředí. To jsem pochopil na přednáškách, ale taky tím, že jsme byli neustále v kontaktu s firmami, které se na školu chodily prezentovat,“ líčí.

Na VŠE potkal prvního zaměstnavatele, konzultantskou firmu McKinsey. „CEMS v životopisu mi pomohl dostat se na pohovor,“ vyzdvihuje. Protože systém zná, využívá ho nyní sám z opačné strany, když hledá nové lidi do Googlu.

I další z absolventů, spoluzakladatel investiční platformy Portu Martin Luňáček, oceňuje zkušenosti ze svého studentského byznysprojektu právě pro Google. Podílel se na marketingové kampani hudební streamovací služby YouTube Music.

Podobné zkušenosti má Zaruhi Harutyunyanová, která pracuje jako senior HR manager pro Unibail‑Rodamco‑Westfield. „Komunita absolventů je velmi aktivní a mnozí z nich v ní sdílejí pracovní příležitosti ve svých firmách. Tak jsem se vlastně dozvěděla o místě u svého současného zaměstnavatele, kam jsem nastoupila díky doporučení kolegyně z programu CEMS.“

Uchazeč musí předložit motivační dopis, portfolio zkušeností a jasnou představu o tom, co chce dělat.

Spolupráce s firmami a mezinárodní přesah jsou tím, proč oceněný obor studenti volí. „Od počátku mě lákalo studium v kolektivu mezinárodních studentů ze zahraničních univerzit a zapojení korporátních partnerů do teoretické i praktické výuky. Líbil se mi mix odborných předmětů, přesahu do praxe a příležitostí k net­workingu jak mezi studenty, tak se zástupci firem,“ potvrzuje Luňáček.

Praha vychází levněji

I na zakládání Portu se podílel už při studiu. „Má souběžná práce na investičním start‑upu byla i důvodem, proč jsem nevolil studium v zahraničí. Nijak toho ale nelituji,“ říká na adresu VŠE.

Také pro Šmída byl obor východiskem, protože nechtěl z Česka úplně odejít. „Spíš nasbírat v zahraničí zkušenosti a potom je využívat tady. A to mi přesně umožňoval CEMS – mít jak akademickou, tak i pracovní zahraniční zkušenost na vysoké úrovni a přitom zůstat žít u nás, mít tady rodinu a přátele, vychovávat tady svoje děti.“ Později v McKinsey se potkával s lidmi, kteří studovali v Anglii, zůstali tam nějaký čas, jenže když je napadlo vrátit se, cestu zpátky hledali složitě.

Jiné důvody, proč přicestovali studovat do Česka, mají zahraniční absolventi. „Kvůli vysokým celkovým nákladům studia jsem rovnou vyloučila nejznámější vzdělávací instituce na Západě,“ říká Harutyunyanová. „Mám ráda střední Evropu, protože místní lidé i její ekonomické prostředí jsou příjemnější vůči cizincům,“ dodává Arménka.

Finanční okolnosti hrají pro Prahu i podle Tylla, ačkoliv čtyři semestry studia stojí přibližně 200 tisíc korun. „V Austrálii stejný program vyjde na 25 tisíc australských dolarů na semestr. V Barceloně zaplatíte 30 tisíc eur za rok, u nás je to 3800 eur. Cena je pro studenty důležitá.“

Obor Master in International Mana­gement se dělí na dvě části. Jedna by měla být pro všechny školy v uskupení CEMS stejná a uděluje se v ní titul MIM. Druhou část má každá škola jinou a v Česku z ní vycházejí inženýři. Zmíněný byznysprojekt, stejně jako povinná zahraniční pracovní stáž patří k první, mezinárodní části.

Přesto podle Tylla i druhé složce studia věnuje škola pozornost. A snaží se do jejího fungování zapojit také firmy a studenty. Jednou za dva roky se tak sejde pět zástupců absolventů, pět zástupců korporátních partnerů, pět současných studentů, pět vyuč­ujících. „Studenti nadávali na kurzy typu statistika. Pak se ale u kulatého stolu dozvěděli, že studentům chybí takzvané hard skills a že firmy preferují, když je nově přijímaní pracovníci už umí a nemusí se je učit,“ líčí Tyll. Na základě této zkušenosti se začala vést „víceroz­měrná“ statistika a studenti lépe přijímají neoblíbené učivo, když vědí, jak ho uplatní.

Související