Ačkoliv se o zákoně o ochraně oznamovatelů diskutuje již od roku 2009, je téměř jisté, že se nestihne schválit včas. Česká republika má povinnost evropskou směrnici o takzvaném whistleblowingu transponovat do svého právního řádu do letošního 17. prosince. Předchozí Poslanecká sněmovna jej však do konce svého funkčního období neprojednala, což znamená, že se legislativní proces vrací na počátek. Co to znamená? Zjednodušeně řečeno, jde o problém státu. „Jak dovodil Soudní dvůr ­Evropské unie, pokud není směrnice transponována v příslušné lhůtě, může mít za určitých podmínek přímý účinek. Ten ale platí pouze vertikálně – jednotlivci a společnosti se mohou domáhat svých práv na základě netransponované směrnice přímo na státu, ale stát jim nemůže ukládat povinnosti,“ vysvětluje Linda Kolaříková z advokátní kanceláře Sedlakova Legal.

To může mít dopad zejména na veřejné subjekty jako ministerstva, nezávislé úřady, státní fondy a další organizace zřízené typicky zákonem nebo na základě zákona. Týká se také orgánů místní samosprávy a jimi zřizovaných organizací a dalších entit, které jsou vlastněny státem či územně správními celky.

Podle Lukáše Vajdy z advokátní kanceláře Sniehotta & Vajda Legal se po marném uplynutí lhůty pro přijetí českého zákona může jednotlivec vůči státu přímo dovolat aplikace konkrétních pravidel ze směrnice, a to stejně, jako by se jednalo o běžný národní právní předpis. „Jde například o ochranu oznamující osoby, zavedení interních kanálů pro oznamování či zákaz přijímání odvetných opatření. Zaměstnavatelé budou přitom povinni plnit korespondující povinnosti, které ze směrnice vyplývají,“ shrnuje Lukáš Vajda.

Prošvihnutí lhůty je relativně časté

I když se může uplynutí lhůty jevit dramaticky, nejedná se o stav v Česku nebo Evropě nějak výjimečný. Naopak, s tím, že členské státy nestihnou implementovat unijní směrnice do národního právního řádu včas, se lze setkat poměrně často.

Ve srovnání se Slovenskem, které také transpoziční zákon o whistleblowingu doposud neschválilo, se ale Česká republika nachází v rozdílné situaci. „Slovensko i další země již mají své zákony na ochranu oznamovatelů, jen je dávají do souladu s evropskou směrnicí. V České republice oproti tomu nemáme téměř žádné zkušenosti s ochranou oznamovatelů, právní norma je zcela nová,“ upozorňuje Šárka Trunkátová, analytička spolku Oživení. Hrozí proto, že se budou lidé, kteří oznámí protiprávní jednání v rámci svého zaměstnání, dovolávat ochrany v Česku velmi obtížně.

V případě neúnosného protahování přijetí transpozičního zákona by mohla být zřetelným „trestem“ ze strany Evropské unie buď pokuta, nebo pravidelné penále ukládané státu až do okamžiku přijetí zákona. Vzhledem ke komplikovanosti takového procesu je ale nepravděpodobné, že by problém zašel tak daleko.

Firmy, kterých se ochrana oznamovatelů týká, se žádných pokut v této situaci obávat nemusí. Právní experti se ale shodují na tom, že je to pouze otázkou času a že úprava oznámení v rámci společností může společnostem přinést také zajímavé interní benefity. „Určitá pravidla můžeme najít i v již účinných předpisech, například zákaz diskriminace či odvetných opatření. Objevují se dokonce názory, že nová úprava nic tak nového nepřináší, protože správní orgány mají již nyní povinnost prověřovat oznámení. Podle mého názoru však především povinnost vnitřního systému oznámení je novinkou, ale zároveň i příležitostí pro spoustu společností,“ popisuje Linda Kovaříková ze Sedlakova Legal.

Zatímco v anglosaských zemích je whistleblowing vnímán jako přirozená součást firemní kultury, v Česku je často považován za udavačství.

Dobře nastavený vnitřní oznamovací systém pomáhá mít firmu pod kontrolou a dává příležitost řešit problémy dříve, než se z nich stanou velké, reputaci ohrožující kauzy. „Whistleblowing je součástí compliance systémů, kdy dobré nastavení řízení rizik pomáhá chránit firmu pomocí možnosti vyvinění se dokonce z trestní odpovědnosti za chyby jednotlivců. Splnění pravidel souvisejících s ochranou oznamovatelů nemusí být pouhá povinnost, ale příležitost lépe svůj byznys řídit a chránit jej před riziky,“ vysvětluje Šárka Trunkátová, analytička spolku Oživení.

Podobně to vnímá řada firem, které ochranu oznamovatelů do svého fungování již zahrnuly. „Whistleblowing umožňujeme formou schránky pro anonymní podání na pracovišti. S účinností nového zákona připravujeme přijímání podnětů i dalšími kanály. Soulad s novým zákonem budeme řešit formou externě dodávané služby přijetí a šetření podnětů. Vnímáme to jako správnou cestu, jak podpořit bezpečné firemní prostředí a otevřenou komunikaci,“ popisuje například Petr Herzmann, ředitel společnosti Fidoo, která firmám pomáhá s administrativou spojenou s tokem peněz ve firmě.

Udavači v českých zemích

Zatímco v anglosaských zemích je whistleblowing vnímán jako přirozená součást firemní kultury, v Česku zatím často naráží na neznalost a negativní reakce, že jde o formu „udavačství“ ze strany zaměstnanců. „Ve vztahu k ochraně oznamovatelů je potřeba šířit osvětu a seznámit veřejnost s principy, přínosy i riziky ochrany oznamovatelů. Nesmíme zapomínat, že každý z nás se může nečekaně ocitnout v situaci, kdy bude konfrontován s informacemi o závažném nekalém jednání,“ říká právník Lukáš Vajda. Každý je tedy potenciálním whistleblowerem, který najednou může stát před důležitým rozhodnutím, jak s informacemi naložit. V takové situaci především potřebuje radu a pomoc, proto je třeba poskytnout oznamovateli právní ochranu. „Prošetření závažných nekalých jednání a zabránění jejich negativním důsledkům je podle mého názoru ve veřejném zájmu a společnost má právo být o těchto nekalých jednáních informována,“ dodává Vajda.

Pro firmy, kterých se směrnice, respektive budoucí zákon dotkne, vyvstanou nové povinnosti. „Musí zavést interní kanály a postupy pro oznamování protiprávního jednání a provádění následných opatření v návaznosti na oznámení, určit nestrannou osobu nebo odbor příslušný pro přijímání následných opatření v návaznosti na oznámení, poskytovat srozumitelné a snadno přístupné informace o postupech a informace o tom, jak a za jakých podmínek lze podat oznámení příslušným orgánům. Firmám se také zakazují odvetná opatření, která mají spojitost s oznámením. Může se jednat o odvolání, propuštění nebo převedení zaměstnance na nižší pozici či další jednání uvedená ve směrnici,“ shrnuje Ladislav Smejkal z advokátní kanceláře Dentons. Zajištění samotného technického řešení bezpečné komunikace, které zaručí ochranu totožnosti oznamovatele, by neměl být problém. Na trhu se objevuje řada komerčních nástrojů. Složitější je nastavit fungování celého systému. Aby oznamovatel měl důvěru a učinil oznámení, příslušná osoba dokázala oznámení prošetřit a vedení podle výsledku prošetření přijalo nápravné opatření.

Schválení českého zákona je důležité také například pro vznik externího orgánu pro příjem oznámení. Ten by měl poskytovat metodickou podporu a pomáhat naplňování zákona.

Související