Pokročilé kamerové systémy se schopností rozpoznat obličej nejsou už v Rusku a Číně velkou novinkou. Dočteme se o řadě případů, kdy je kvůli nim náhle v metru zadržen hongkongský či ruský protirežimní aktivista (nebo dokonce osoba, která jen prošla kolem opozičního mítinku a zachytila ji kamera). Pro běžného Čecha děsivá představa. Otázkou je, zda děláme dost pro to, aby zůstalo jen u ní.
Zvykli jsme si, že odevzdáváme část svého soukromí do cizích rukou, protože nám to ušetří práci, čas, peníze nebo zajistí větší „bezpečí“. Například elektronická dálniční známka je pohodlná a bezesporu praktická věc, díky které nemusíte jet několik hodin navíc po zasněžených okrskách, protože na nejbližších benzinkách není k dostání klasická známka. Instalace takového systému ale logicky obnáší mýtné brány s kamerami, které budou neustále snímat registrační značky vozidel a informace ukládat.
Jaká všechna data se ale mají shromažďovat? Jak dlouho budou uložena a kdo k nim má mít přístup? Takoví Rakušané smějí kontrolovat vozidla jen namátkově a ruční kamerou, která ukládá pouze informace o neplatících řidičích. To se příliš nelíbí tamní policii, která volá po rozšíření systému podle německého vzoru. Jejich němečtí kolegové mají totiž při stíhání podezřelých vozidel o něco volnější ruce, ačkoli i pro ně je plošné zaznamenávání poznávacích značek nepřípustné.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 70 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později