Sen o liberální Číně se rozplývá

Příští rok v březnu čekají Čínu prezidentské volby. Jejich výsledek ale může být známý už v únoru, kdy se koná 20. sjezd tamní komunistické strany. Dosavadní prezident Si Ťin‑pching na něm s velkou pravděpodobností oznámí, že ve funkci setrvá i v dalším, už třetím pětiletém období. Dosavadních deset let jeho vlády lze popsat jako stále rychlejší utahování šroubů.

Sjezd režim využije k oslavě svých úspěchů. „Pro Peking je důležité přesvědčit své lidi, že vláda jedné strany v současné formě znamená stabilitu a progres. Budou dávat Čínu do kontrastu se situací v USA, které zažívají rozdělení společnosti,“ říká Alica Kizeková z Ústavu mezinárodních vztahů.

Možnost pokračovat v úřadu 68letému Si Ťin‑pchingovi otevřela tři roky stará změna ústavy. Do té doby mohl stát v čele země jeden člověk maximálně dvě funkční období. Toto omezení Čína zavedla po smrti Mao Ce‑tunga v rámci reforem, které měly omezit koncentraci moci v rukou jednoho člověka. Ovšem právě Mao je vzorem pro současného prezidenta. To ostatně potvrdila nedávná stranická rezoluce, která vyzdvihuje důležitost Si Ťin‑pchingovy ideologie pro čínský národ. Si je prvním čínským vůdcem po Maovi, který si prosadil takové privilegium.

Socialismus s čínskými znaky

Si Ťin‑pchingovo stanutí v čele strany před deseti lety symbolicky ukončilo předchozí éru, kdy od konce 70. let 20. století v Číně probíhala nevídaná ekonomická transformace. Zdevastovaná ekonomika se po krutých maoistických experimentech postupně proměnila v „socialismus s čínskými znaky“, což bylo tamní oficiální označení tržní ekonomiky.

Cíl sjednotit Čínu se vzbouřeneckou provincií Si vyhlásil v roce 2019. Tchaj‑wan se obává čínské invaze do roku 2025.

Architektem nepřiznaného přechodu od socialismu ke kapitalismu byl tehdejší neformální lídr Teng Siao‑pching. Velká část reforem – zejména v zemědělství – ale vznikla spontánně zdola a režim na ně reagoval až dodatečně. V roce 2012 o čínské transformaci napsali ekonomové Ronald Coase s Ningem Wangem knihu Velká čínská kapitalistická revoluce, kterou v Česku vydal Liberální institut.

Od té doby svobody v Číně rychle ubývají. „Vypadá to bohužel, že kniha vyšla právě ve chvíli historicky nejvyšších svobod v Číně. Současné politbyro je stále agresivnější v domácí i zahraniční politice a spousta lidí – například čínští muslimové, obyvatelé Hongkongu nebo kritici režimu – bohužel trpí,“ konstatuje ředitel Liberálního institutu Martin Pánek.

Ekonomové přitom dlouho doufali, že zvyšování ekonomické svobody v zemích jako Čína povede také k vyšší svobodě osobní a společenské. „Nezapomeňme, že i politická liberalizace probíhala. Režim lidem umožnil cestovat. Ve srovnání s minulostí se v té době na místní poměry zvýšila také svoboda slova. Nezapomínejme také na uvolnění a zrušení politiky jednoho dítěte,“ připomíná Pánek.

Celkově se však naděje na politickou liberalizaci v Číně zdaleka nenaplnily. „Tamní vývoj zatím ukazuje, že velká ekonomická liberalizace sama o sobě nestačí k udržitelným politickým reformám, pokud se k moci může znovu dostat maoistické křídlo strany,“ dodává Pánek. Představitelem tohoto křídla je právě Si.

Syn reformátora maoistou

Paradoxně Si Ťin‑pching svým působením vymazává odkaz svého otce. Si Čung‑sün byl společně s předsedou parlamentu Wan Lim a zmíněným Tengem jedním ze zastánců ekonomických a politických reforem, díky nimž se Čína brzy stane největší světovou ekonomikou.

Si starší stejně jako zmínění dva lídři patřil ke kritikům kulturní revoluce, která znamenala povraždění stovek tisíc lidí fanatickými rudými gardami a historický ekonomický propad. Všichni tři reformátoři byli oběťmi vnitrostranických čistek. Na konci 70. let byli rehabilitováni a převzali vedení strany i země. Si Ťin‑pchingův otec byl ale příliš liberální i na Tenga a v roce 1988 se vzdal všech vedoucích funkcí.

Čína ukazuje, že ekonomická liberalizace nestačí k udržitelným změnám ve společnosti.

Si Ťin‑pching je politicky pravým opakem svého otce. Od svého zvolení předsedou strany a prezidentem Si pracuje na opětovném podřízení společnosti a hospodářství vůli nejvyššího vedení. Toto utahování šroubů v posledním roce zrychlilo.

Za Si Ťin‑pchingovy vlády Čína také mnohem sebevědoměji vystupuje na mezinárodní scéně. Největší obavy má z tohoto vývoje Tchaj‑wan. Podle ředitele Bezpečnostního centra Evropské hodnoty Jakuba Jandy bude Peking v příštím roce vůči Tchaj‑wanu postupovat stále agresivněji: „Čínští komunisté vytvářejí vojenský a ekonomický nátlak, aby se jim cizí území podvolilo a světové společenství se ho fakticky vzdalo prodejem za domnělý mír.“

Peking by preferoval sjednocení bez jediného výstřelu. „Ale jeho agresivní kroky vyvolávají úplný opak,“ konstatuje Janda. Čínské přelety v nebezpečné blízkosti tchajwanského vzdušného prostoru například zpečetily výsledek prezidentských voleb, v nichž zvítězila politička Cchaj Jing‑wen, která prosazuje mnohem větší nezávislost na Číně než protikandidát.

Nevyhnutelná se tak zdá vojenská konfrontace. Si Ťin‑pching by sjednocením Číny stvrdil Maovo vítězství v občanské válce. Tchaj‑wan je posledním územím, které zůstalo pod kontrolou odpůrců komunismu.