Až polovina zaměstnanců se stará o nemohoucí, v práci potřebují pomoc

Každých 10 minut kontroluje Marcela při vyučování telefon, kdyby náhodou otec psal nebo volal. Už několik měsíců sám nedokáže vstát z postele a pětačtyřicetiletá učitelka základní školy se o něj stará spolu se svou matkou. Ta je teď ale v lázních. Marcela prožívá psychicky i fyzicky náročný měsíc, kdy může pracovat pouze na půl úvazku, protože otec nemůže být doma sám déle než pár hodin. Odpolední výuku za ni tedy tento měsíc musí odučit kolegyně.

V situaci člověka neformálně pečujícího o někoho z blízkých jsou v Česku podle průzkumu Fondu dalšího vzdělávání až dva miliony lidí. Jedná se skoro o polovinu zaměstnanecké populace, nějaký druh závislosti na jiných mají dlouhodobě nemocní, handicapovaní nebo už nemohoucí lidé. Je to psychicky i fyzicky velmi náročná situace, ovlivňuje všechny části života, včetně pracovního. Na práci se takový pečující často těžko soustředí, klesá mu výkonnost, často si musí zkrátit úvazek. Někdo práci dokonce změní, aby mohl být úplně flexibilní, když je potřeba řešit problematické momenty.

Navzdory tomu, že situace se týká každé páté rodiny, ji téměř neřeší zaměstnavatelé. Pečující o ní také neradi mluví, považují to buď za osobní a intimní věc, nebo se obávají horšího hodnocení.

Samotní zaměstnavatelé nejsou zvyklí věnovat se pečujícím, je to v Česku hodně nové téma spadající do oblasti diverzity. Zpravidla ho jako první nastolují globální společnosti. Ale ani těch zatím moc není. Z celého spektra témat firemní odpovědnosti je právě toto nejvíc podceněné, domnívá se Pavel Štern, ředitel programů aliance firem Byznys pro společnost. Před třemi lety začala s projektem Starám se a pracuji a pomáhá se společenskou odpovědností více než stovce firem.

„Společnosti se z potřebných skupin věnují nejvíce rodičům s malými dětmi. Mají pro ně už téměř všude speciální benefity. Naopak nejméně řešená je jakákoliv problematika spojená se stárnutím populace,“ shrnuje Štern. „Se stárnutím se ale počet neformálně pečujících bude jen zvyšovat. Když to nebudeme řešit hned, může to mít obrovské ekonomické dopady. Už v roce 2030 u nás bude dva a půl milionu lidí ve věku nad 65 let, a v roce 2050 dokonce už tři a půl milionu. To zásadně ovlivní podobu trhu práce,“ poznamenává.

V každé páté rodině je někdo, o koho je potřeba pečovat. V drtivé většině o nemocné a nemohoucí pečují ženy mezi 34 a 65 lety.

Podle průzkumu společnosti Perfect Crowd je téměř každý případ neformální péče spojen s omezením pracovní činnosti. Přitom aktéry ekonomicky ohrožuje, protože s nemocí či nemohoucností se pojí výdaje – na kompenzační pomůcky, výživu, léky či přestavbu bytu. Ne všichni lidé si dokážou zajistit státní finanční podporu. „Ačkoli se to může jevit jako záležitost státu, dost v této situaci mohou pomoci zaměstnavatelé,“ říká Štern. Projekt Starám se a pracuji se zaměřil i na ně. „Pokud se firma o své pečující stará, nebudou muset práci kvůli péči opouštět. Zároveň tím posiluje loajalitu zaměstnanců.“

Expert radí udělat si přehled o tom, jak velká tato skupina v podniku vlastně je a co potřebuje. Pak nastavit benefity a podporu. Tak to udělali na začátku roku v síti obchodů Tesco Stores. Z průzkumu vyšlo, že téměř z deseti tisíc zaměstnanců o někoho pečuje až 54 procent lidí. Tesco zaměstnává ze tří čtvrtin ženy a právě na ně připadá hlavní díl péče o nemohoucí.

První firmy, které se na skupinu pečujících zaměřily, ukazují cestu. Nejzásadnější pomoc je nastavit flexibilitu práce. Benefity pojímají podobně jako podporu rodin – nabízejí zkrácené úvazky nebo možnost práce z domova. „Flexibilitu dokonce umožňuje i směnný provoz,“ poznamenává Daniela Hrbková, personální ředitelka Tesca.

Všechny případy jsou individuální, je potřeba tak postupovat a počítat s vývojem. Firmy zvyklé na flexibilitu a otevřenou komunikaci jsou lépe připraveny. „Neformálně pečující kolegy podporujeme podobným způsobem jako například rodiče flexibilními úvazky, stačí se jen dohodnout s nadřízeným,“ říká Martina Kučová, vedoucí personálního oddělení poradenské PricewaterhouseCoopers. Libovolnou škálu flexibility práce má i ropná společnost ExxonMobil, která v zaměstnaneckém asistenčním programu poskytuje psychickou podporu svým lidem i jejich rodinným příslušníkům.

Zaměstnanci Microsoftu zase mají všichni možnost vybrat si až dvacet dní placeného volna za rok, když je věnují péči o závažně nemocné členy rodiny. V tom, koho považovat za člena rodiny, je Microsoft vstřícný. Může jít o životního partnera, děti, rodiče, ale i sourozence.

Podpora může začít už jen obyčejným zájmem, tedy možností otevřeně si pohovořit s nadřízeným o svých starostech. A mít také možnost poradenství v oblasti zdravotní péče, sociální pomoci, ale i právní či finanční. Lidé třeba potřebují rozlousknout záležitosti kolem závěti, potkaly je nenadálé výdaje. Firmy mohou nabídnout psychologické konzultace a bezúročné půjčky. Bezplatnou pomoc finančního, psychologického a právního poradenství nabízí Tesco, kde lze prostřednictvím interního charitativního projektu Tesco Anděl získat i finanční nebo hmotný dar.

Štern dodává, že i tak je podpora státu zásadní a jeho projekt zahrnuje také ji. „I pro stát je to nové téma, neumí ho řešit komplexně. Pečujícím by měl zpřístupnit sociální a zdravotní péči, nabízí se i finanční motivace pro osoby i firmy, které své neformálně pečující podporují. Určitě by pomohla i komunikace s firmami, proč je toto téma důležité řešit,“ říká muž, jehož organizaci se podařilo spojit s ministerstvem práce a sociálních věcí a udělit letos první ceny Zaměstnavatel přátelský vůči neformálně pečujícím. Nakonec je udělili všem šestnácti přihlášeným firmám, aby podpořili jejich snažení. Jsou mezi nimi nejčastěji banky, úřady, ale i mezinárodní společnosti včetně zmíněných PwC a Tesco Stores.