Počet odsouzených firem roste. Policie už ví, jak na to

Znalost dělá zákon. Parafráze latinského citátu vystihuje současnou českou praxi trestní odpovědnosti firem. Čerstvě zveřejněné údaje ukazují, že loni byl podle něj odsouzen rekordní počet 160 společností. O rok dříve jich podle záznamů v rejstříku trestů vedených ministerstvem spravedlnosti bylo 127, v roce 2018 to bylo 132. „Nemyslím si, že množství kriminálního jednání firem z roku na rok tolik rostlo, důvod spíš vidím ve větší snaze i schopnostech orgánů činných v trestním řízení se této problematice věnovat,“ komentuje čísla advokát Stanislav Servus z kanceláře Wardens.

„Více trestů je jednoznačně důsledkem lepších znalostí policie a státních zástupců,“ shoduje se s ním advokátka Irena Trunečková, která pracuje pro kancelář Tarpan Legal.

Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob byl v Česku zaveden před deseti lety. Podle názorů právníků je celý koncept ještě nový, i proto se do poměrně nízkého počtů trestů až dosud promítala „úroveň znalostí či zkušeností“ dotčených orgánů, když se měly zabývat takovým právním předpisem. Záznam v rejstříku trestů si za dekádu vysloužilo celkem 726 firem.

Pražská anomálie a kritika zdvojení trestu

Za deset let se podle Jakuba Chromého, státního zástupce z Nejvyššího státního zastupitelství, výrazně proměnila struktura trestů udělovaných právnickým osobám. Patrné je to ze srovnání dat z let 2015 a 2019. V prvním uvedeném roce byly právnické osoby stíhány především za daňové delikty a na druhém místě byl podvod, o čtyři roky později už jednoznačně vedla zpronevěra.

Statistika podle justičních krajů ukazuje, že nejvíc stíhaných bylo v Brně a v Ostravě, a nikoliv například v obvodu městského státního zastupitelství v Praze, kde je nejvyšší koncentrace ekonomických aktivit. „To je specifikum, neboť jsou zde namnoze zjišťovány právnické osoby mající charakter mrtvých schránek, u kterých je trestní stíhání neúčelné, a proto státní zástupci posílají jejich poznatky na netrestní úsek,“ vysvětluje Chromý.

Koncept trestní odpovědnosti firem se prosazoval velice pomalu. „V Evropské unii byly Česko a Slovensko jedny z posledních zemí, které trestní odpovědnost právnických osob zavedly. Polsko ji má od roku 2002, Německo ji ale nemá dodnes,“ uvádí Trunečková. A byl to složitý proces – zákon byl již několikrát novelizován a zejména nejnovější úpravy vyvolaly širokou debatu.

„Zjednodušeně řečeno, fakticky se trestné činnosti dopouštějí fyzické osoby a kritika směřuje k tomu, že se trestá dvakrát,“ říká Servus. Podle advokáta je nyní velkým tématem, jak stanovit, ze kterých druhů trestné činnosti by se právnické osoby měly zodpovídat.

Do trestních rejstříků bylo vloni v Česku zapsáno 160 firem, což je rekordní počet. Nejčastěji páchaly trestnou činnost společnosti v realitách.

Příliš tvrdá sankce může postihnout i zaměstnance

Mezi nejznámější případy patří rozsudek nad firmou Metrostav. Největší stavební společnost v Česku byla za korupci v případu podplaceného politika Davida Ratha loni nepravomocně odsouzena k peněžitému trestu ve výši deset milionů korun a k zákazu účasti na veřejných zakázkách po dobu tří let. Vedle toho byli za korupci přímo potrestáni i šéfové firmy jako fyzické osoby.

Sledována je i současná kauza Fotbalové asociace České republiky. V ní je jako fyzická osoba obviněn z korupce její někdejší šéf Miroslav Pelta, ale před trestním senátem stojí i samotná organizace. Pelta totiž při snaze „přesměrovat“ toky státních peněz do fotbalového prostředí vystupoval jako předseda asociace.

Trestat lze firmy různě. „Jde to ve škále od zrušení samotného subjektu přes propadnutí majetku, peněžitý trest až po zákaz činnosti nebo zákaz plnění veřejných zakázek,“ vypočítává analytička Petra Štěpánová z Dun & Bradstreet.

Kritici zákona poukazují rovněž na jeho nežádoucí důsledky. Tvrdí, že například příliš tvrdá sankce pro firmu může nepřímo postihnout i její zaměstnance. Někteří mohou přijít o práci. Nebo se to stane všem, když potrestaný zaměstnavatel sankci neunese a zkrachuje. Podle viceprezidenta Unie obhájců Lukáše Trojana nepřinášejí tresty, tak jak jsou v tuto chvíli aplikovány, zamýšlenou efektivitu: „Trestání právnických osob nemá sloužit k likvidaci firem, primárním účelem má být prevence,“ uvádí Trojan.

Lukáš Bohuslav, odborný asistent z katedry trestního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy a advokát kanceláře Gřivna & Šmerda, prosazuje širší užití takzvaného odklonu v trestním řízení proti právnickým osobám. K tomu podle experta mělo docházet mnohem častěji, a to například po zaplacení významné části soudem stanovené pokuty, nebo by ho firma dosáhla s pomocí kroků vedoucích k nápravě jejího pochybení, například efektivním odškodněním poškozených či zavedením takzvaných compliance programů. Ty zahrnují například prevenci podvodů a korupce, zajištění dodržování pravidel hospodářské soutěže, informační bezpečnosti či ochrany osobních údajů.

Novela zákona z října minulého roku umožnila zmírnění následků trestů. U některých, jako je zákaz činnosti nebo zákaz plnění veřejných zakázek, dovoluje odsouzeným zkrátit dobu, po kterou postih platí.

Dříve než v minulosti je možné dosáhnout výmazu zápisů v rejstříků trestů. Nejen ve veřejných, ale často i v soukromých tendrech totiž firmy s přihláškou předkládají i výpis. Mají‑li záznam, komplikovanější je také jednání s bankami o úvěrech.