Do měst po celém světě se valí další a další obyvatelé. Globální míra urbanizace vzrostla na 55 procent a do roku 2050 má podle Organizace spojených národů ve městech žít 68 procent populace planety. V západním světě jsou přitom tato čísla ještě vyšší, například v Česku žijí ve městech už nyní více než dvě třetiny obyvatel. Podle Petra Durdíka, předsedy Asociace pro urbanismus a územní plánování ČR, ale nelze metropole dál rozšiřovat o předměstí, která by tak zabírala další zemědělskou půdu a přírodu.
Na závažnosti proto stále silněji nabírá otázka, jak další obyvatele absorbovat tak, aby se ve městech kvůli zvyšující se hustotě osídlení nezvyšovala například kriminalita či další negativní sociální jevy, ale naopak kvalita života v metropolích rostla.
Aglomerace se přitom musí vypořádat i s řadou dalších, souběžně probíhajících změn. Populace stárne a snižuje se tak schopnost pohybu. Rychle také rostou ceny bydlení a otepluje se globální klima, jež se v hustě obydlených oblastech projevuje více než na venkově. Do rozvoje měst nejspíš promluví i pandemie covidu, kvůli které pracuje více lidí z domova.
Urbanisté se do značné míry shodují, že klíčem bude rozvíjet takzvaná města krátkých vzdáleností. Principem tohoto konceptu je zjednodušeně to, že místo jednoho centra v metropolích vzniká mnoho čtvrtí, které mají svá lokální centra, a nakupování, služby, parky i další občanská infrastruktura jsou v dochozí vzdálenosti přibližně čtvrt hodiny. Z toho ostatně vychází i termín "městská čtvrť". Vytvořit taková města je složitý proces, v okolních zemích ale existují metropole, které se takovému ideálu blíží.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 90 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později