O vakcínách proti koronaviru chybí přesná data. Neznáme rizika ani přesný účinek. Očkovat by se tak měli jen ti, které může koronavirus nejsnáz zabít, tedy staří a nemocní. U zdravých se vyplatí počkat, říká imunolog Vojtěch Thon. Zpoždění, které Česko v očkování nabírá, se tak může vyplatit.

Jak jako imunolog hodnotíte význam vakcíny pro zvládnutí koronavirové pandemie?

Vakcína Pfizeru a BioNTechu, stejně jako další, které jsou v pokročilé fázi testování, představují nový typ vakcín, který ještě nebyl u člověka použit. Nejenže povede k tvorbě protilátkové odpovědi, ale i k tvorbě buněčné odpovědi. Výborně by fungovala na onemocnění, jako je třeba zika virus, tedy když se infekce přenáší komářím bodnutím a organismus se jí musí bránit systémově. Jenže u viru SARS-CoV-2 jde o infekci slizniční. A slizniční odpověď touto vakcínou není zajištěna. To znamená, že očkování tímto typem vakcín velmi výrazným způsobem pomůže bránit rozvoji středně těžkých až těžkých forem nemoci covid-19, ale nemůže zabránit infekci jako takové, která probíhá přes sliznice dýchacího traktu. Kampaň, kterou teď vede kolem vakcín vláda, je proto velmi zjednodušující, když říká, že jestliže se lidé naočkují, získají protilátky a tím se vyřeší celá pandemie. To ale v tuto chvíli nemůžeme s jistotou říci. Nemáme k tomu dostatek dat. Není jisté, že ten, kdo bude naočkován, bude neinfekční. A z hlediska principu do svalu podané vakcíny to ani nemůžeme očekávat.

Snaha vlády naočkovat co nejvíc lidí tedy podle vás není správná?

Nepotřebujeme vakcínu nasadit bezpodmínečně plošně na samém začátku, když nevíme, jak dlouhodobá je její účinnost, jak je bezpečná. S daleko menším počtem vakcín, než budeme mít v následujících měsících k dispozici, můžeme získat daleko lepší výsledek pro celou populaci a hlavně pro lidi v riziku, pokud naočkujeme rizikovou populaci. Tu tvoří lidé, kteří trpí nemocemi, zejména srdečního charakteru, mají vysoký krevní tlak, kardiologické a cévní onemocnění nebo jsou obézní. Pro takové lidi je vakcína nesmírně důležitá. Očkování u nich zabrání tomu, aby došlo k těžké formě onemocnění covidu-19. Zabrání zbytečným úmrtím. Ti ostatní se mohou s virem setkávat běžně. A pokud tam nasadíme medikaci, kterou já jako imunolog běžně používám, abych bránil rozvoji infekce zavčas, když vidím, že začínají příznaky, tak mám podchycenou celou populaci.

Už skoro rok se s novým koronavirem setkáváme. Řada lidí si tak už vytváří paměťovou imunitní odpověď a na další setkání s virem bude reagovat lépe než na to první.

To tedy znamená, že není potřeba očkovat mladé zdravé lidi?

Podstata očkování je, že profit z něj mnohonásobně převyšuje rizika. Vakcína Pfizeru a BioNTechu byla zatím schválena pro humanitární použití. To znamená, že by měla být nasazena tam, kde jde o život. A jde o život lidí, kteří jsou v riziku, nikoliv o život zdravých lidí. Abychom i je mohli odpovědně očkovat, musíme získávat další data. Klinické studie o účinnosti a vedlejších účincích vakcín se prováděly řádově na desítkách tisíc dobrovolníků a pouze krátkodobě. My je ale potřebujeme mít na statisících a až milionech lidí. K tomu dojde postupně.

V USA, ve Velké Británii se začalo očkovat v polovině prosince. Jak rychle tedy můžeme přesnější informace o účincích vakcíny očekávat?

Během několika měsíců, půl roku. To, že se Česká republika dostala s očkováním do skluzu, se po stránce odborné může projevit do určité míry dokonce dobře. Budeme mít daleko větší jistotu u těch, které očkovat budeme, o účincích příslušné vakcíny.

Jak velkou část populace je podle vás nutné nyní naočkovat a kde se naopak vyplatí počkat?

S daty, která máme nyní k dispozici, to není možné jednoznačně říci. Zatím ani nemáme přesná data o účinnosti dostupných vakcín. V klinických studiích se totiž účinnost sledovala na malém vzorku populace a je to velmi přibližné. Nicméně podle mých propočtů k vytvoření komunitní imunity stačí mít mezi 17 a 60 procenty populace, která se už s tímto typem koronaviru setkala, abychom začali epidemii brzdit. Setkání s virovým antigenem může probíhat buď přímo, nebo prostřednictvím vakcíny. Nyní již nejsme zcela naivní populací, už skoro rok se s novým koronavirem setkáváme. Řada lidí už vytváří paměťovou imunitní odpověď buněčnou i protilátkovou a na další setkání s virem bude reagovat daleko lépe než na to první. V podstatě se v budoucnu můžeme dostat na úroveň běžné koronavirové infekce, obdobně jako je tomu u ostatních tipů lidských koronavirů, které se chovají jako sezonní infekce. Jinými slovy ten, kdo to onemocnění prodělal, tak ho prodělal a fakticky dneska nepotřebuje vakcínu, u které nemáme data o dlouhodobém účinku. Máme tak již řadu lidí, kteří už infekci prodělali a jsou přirozeně slizniční cestou imunizováni. Také lidé, kteří se s virem setkali, ale neonemocněli, nejsou v první linii těch, kteří by měli být očkováni vakcínami schválenými zatím pouze pro humanitární použití.

Vojtěch Thon

Profesor Vojtěch Thon působí v Centru Recetox Masarykovy univerzity a AKIMED v Brně. Medicínu vystudoval na univerzitách v Praze a ve Vídni. V minulosti pracoval na Imunologickém ústavu Vídeňské univerzity či ve Spojených státech na University of Alabama. Dlouhodobě se zabývá zdravím populace, principy bezpečného očkování, slizniční imunitou a diagnostikou a léčbou poruch imunity.

Dokážeme ale vůbec z dat, která máme k dispozici, říct, kolik lidí by mohlo být imunních?

Kontakt se SARS-CoV-2 virem v naší populaci je mnohem větší, než se uvádí ve statistikách ministerstva zdravotnictví. Abychom ale byli schopni říci, kolik dalších lidí to je, potřebujeme je otestovat kvalitními testy. Ty máme k dispozici. Například Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra ČR už dokonce začala toto testování protilátek nabízet a svým pojištěncům je platí z fondu prevence. Tím získáme data a můžeme z nich odborně vyhodnotit, jaká je imunitní odpověď testovaných. Z toho pak můžeme dovodit, kdo vakcínu v daném čase potřebuje a kdo nikoliv.

Vedle testů na protilátky může svět udělat ještě něco dalšího pro to, abychom se s epidemií definitivně vypořádali?

My bychom potřebovali ochranu sliznic, přes něž se infekce virem SARS-CoV-2 do těla dostává. Potřebujeme tedy druhou generaci vakcín, která zacílí na sliznice. To je otázka dalšího vývoje. Pokud by se je podařilo vyvinout, posuneme ochranu populace na daleko vyšší úroveň. Na to se ale v současné době vůbec nemyslí.

Jak rychle je možné vakcínu druhé generace vyvinout?

Zhruba stejně rychle, jako se vyvinula ta první, nemusí to trvat roky. Komponenty té vakcíny jsou známé, je potřeba otestovat, v jakých dávkách a kde se má nasadit.

Zmínil jste také medikaci, kterou jako imunolog dokážete průběh nemoci zmírnit. V čem spočívá?

Dokážu modelovat imunitní systém tak, aby se u pacienta zbytečně snadno nerozvíjela středně těžká a těžká fáze onemocnění covid-19, což je de facto rozvoj zánětu a autoimunitního procesu. Musím znát aktuální stav pacienta, jeho anamnézu, stav dalších nemocí, léky, které bere. Pak mu mohu naordinovat sestavu celkem běžných léků, která pomáhá bránit rozvoji nemoci a zmírňuje její průběh.

Související