S prezidentskými volbami se to v Česku má jako s novoročními předsevzetími. A to od chvíle, kdy před téměř dvěma dekádami skončila možnost jednoduše povolávat na Hrad Václava Havla. Každé z prezidentských klání v letech 2003, 2008, 2013 i 2018 vyvolalo vedle velkých očekávání a deziluzí i plány, jak to příště připravit jinak a lépe. Jak včas odstartovat vyrovnaný souboj více silných kandidátů a nemuset do poslední chvíle trnout, kdo se přihlásí. Zatím ale skutek vždycky utek.
Situace se jeví stejná i na přelomu letošního a příštího roku, kdy pomalu začnou ubíhat poslední dva roky prezidentování Miloše Zemana. Rýsují se tu snad nějací respekt budící uchazeči o nástupnictví? Krystalizuje osobnost, kterou by už dnes šlo označit za favorita přímé volby? Která by už teď otevřeně a poctivě deklarovala úmysl kandidovat a zároveň tvrdě a soustavně politicky "makala" na získávání co největšího počtu voličů?
Předvolební mlha
Z hlediska pětiletých prezidentských period se vlastně nacházíme kdesi na úrovni končících let 2000, 2005, 2010 a 2015, kdy o adeptech na post hlavy státu také nebylo vidu ani slechu. Tak třeba v prosinci 2000 se Miloš Zeman chystal do politického důchodu. A po rezignaci Josefa Tošovského na funkci guvernéra České národní banky se jen nesměle spekulovalo, jestli nejde o předehru k jeho prezidentské kandidatuře ve volbách v lednu 2003. Teprve na sklonku roku 2001 avizoval zájem o Hrad Petr Pithart a Václav Klaus. O Klausově finálním soupeři Janu Sokolovi se nevědělo do poslední chvíle.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 80 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později