S prezidentskými volbami se to v Česku má jako s novoročními předsevzetími. A to od chvíle, kdy před téměř dvěma dekádami skončila možnost jednoduše povolávat na Hrad Václava Havla. Každé z prezidentských klání v letech 2003, 2008, 2013 i 2018 vyvolalo vedle velkých očekávání a deziluzí i plány, jak to příště připravit jinak a lépe. Jak včas odstartovat vyrovnaný souboj více silných kandidátů a nemuset do poslední chvíle trnout, kdo se přihlásí. Zatím ale skutek vždycky utek.
Situace se jeví stejná i na přelomu letošního a příštího roku, kdy pomalu začnou ubíhat poslední dva roky prezidentování Miloše Zemana. Rýsují se tu snad nějací respekt budící uchazeči o nástupnictví? Krystalizuje osobnost, kterou by už dnes šlo označit za favorita přímé volby? Která by už teď otevřeně a poctivě deklarovala úmysl kandidovat a zároveň tvrdě a soustavně politicky "makala" na získávání co největšího počtu voličů?
Předvolební mlha
Z hlediska pětiletých prezidentských period se vlastně nacházíme kdesi na úrovni končících let 2000, 2005, 2010 a 2015, kdy o adeptech na post hlavy státu také nebylo vidu ani slechu. Tak třeba v prosinci 2000 se Miloš Zeman chystal do politického důchodu. A po rezignaci Josefa Tošovského na funkci guvernéra České národní banky se jen nesměle spekulovalo, jestli nejde o předehru k jeho prezidentské kandidatuře ve volbách v lednu 2003. Teprve na sklonku roku 2001 avizoval zájem o Hrad Petr Pithart a Václav Klaus. O Klausově finálním soupeři Janu Sokolovi se nevědělo do poslední chvíle.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 80 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je zamčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.
Aktuální číslo časopisu Ekonom
Jan Štětka
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.



