V postsovětském prostoru snad s výjimkou ázerbájdžánského prezidenta Ilhama Alijeva nenajdete déle sloužící prezidenty, než jsou Vladimir Putin a Alexandr Lukašenko. Ruský prezident letos oslavil kulaté dvacetiletí v čele Ruska (dobře, čtyři roky byl premiérem, ale i z této pozice zemi ovládal), a běloruský prezident vládne dokonce úctyhodných 26 let. Oba vytvořili autoritativní a vysoce personalistické režimy, které vypadaly velmi pevně. Až do letošního roku. Částečně i kvůli pandemii koronaviru oba měli problémy, a jestliže v případě Ruska se spíše zadělává na problémy v nejbližších pěti letech, běloruský autokrat bojuje o holé politické přežití.
Věčný prezident
Vladimir Putin se letos rozhodl vyřešit "problém roku 2024", kdy mu skončí druhé funkční období v řadě a podle ruské ústavy by již nesměl znovu do prezidentského úřadu kandidovat. Celé jaro se spekulovalo o tom, jak si zařídí předání moci. Oznámil změny v ústavě, které mírně posilovaly pravomoce parlamentu a vlády a ústavně zakotvovaly pravomoci státní rady, složené ze všech gubernátorů. Politologové se předháněli v nápadech, co bude Putin po skončení funkčního období dělat. Tím spíše, že souběžně se přijímal zákon o doživotní imunitě bývalých ruských prezidentů, kteří se mají po odchodu z funkce stát doživotními senátory. Podle nejlepších sovětských tradic byla také vytvořena komise veřejnosti, která měla navrhnout, jaké další změny do ústavy zapracovat. Byli tu slavní herci, sportovci i zástupci lidí pomáhajících separatistům na východě Ukrajiny. Jenže komise se sešla jen dvakrát a hned poté předseda legislativního výboru Pavel Krašennikov prohlásil, že návrh předložený prezidentskou kanceláří je natolik dokonalý, že vlastně nepotřebuje změny.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 70 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později