Co je dovoleno Bohovi, není dovoleno volovi. Zhruba tak lacině vyznívá lamentace ministryně financí Aleny Schillerové za ANO nad schváleným daňovým balíčkem. Osmdesátimiliardovou sekeru, kterou při rušení superhrubé mzdy zaťal do státního rozpočtu svým poslaneckým návrhem snižujícím daň z příjmu z 20,1 na 15 procent premiér Andrej Babiš, vicepremiérka nekritizuje. Zato pirátem Mikulášem Ferjenčíkem prosazené zvýšení daňové slevy na poplatníka, jež stát vyjde na zhruba 35 miliard, označila za chybu, kterou rozpočet neunese.

Kdyby to celé nemělo parametry několikanásobného atentátu na veřejné finance, bylo by to směšné. Rekapitulujme: Lídr dominantního vládního hnutí ANO si usmyslel, že rok před sněmovními volbami dá lidem dárek v podobě pár tisícovek ponechaných v peněžence. Že tuzemskou ekonomiku zrovna ruinuje koronavirus? Že tak radikální snížení daní odmítl právě kvůli hrozícímu rozvratu státních financí jeho koaliční partner, ČSSD? Nic z toho Babiše nezastavilo. Našel si nepochopitelně ochotné spojence v opozici, občanské demokraty a okamurovce. A nejspíš si i mnul ruce, jak hlasovací „účelovka“ ANO / ODS / SPD / část KSČM + nezařazení (Václav Klaus ml. a Tereza Hyťhová) rozklíží vznikající opoziční blok ODS / TOP 09 / KDU-ČSL.

Naštěstí se našel pirát, který do daňového balíčku hodil dynamit. Přidaná Ferjenčíkova porce dobrot Babišův dárkový košík po zásluze znehodnotila. Zvýraznila totiž jeho fiskální nesmyslnost i nepřijatelnost – díky za to! A je pikantní, že pirátský návrh protlačila sněmovnou další opozičně-vládní účelová koalice, tentokrát ODS / SPD / Piráti / ČSSD / TOP 09 / KDU-ČSL. Takže se paradoxně dá říct, že občanští demokraté (a okamurovci) s pomocí Pirátů vlastně Babiše a jeho ANO nadvakrát uvařili ve vlastní šťávě.

Teď to vypadá, že opozice – a potažmo Senát – má Babiše v hrsti, aspoň co se nezvládnuté, vymknuté manipulace s daněmi týče. Najednou je premiérovi i jeho ministryni financí druhdy vysmívaná horní komora parlamentu dobrá. Jen Senát totiž může vrátit do hry jejich balíček v původní (finančně schůdnější) podobě se sníženou daní, ale nezvýšenou slevou na poplatníka. A zachránit tak Babišovu vládu před finančním kolapsem.

Podle pravidel může horní komora návrh zákona schválit, zamítnout nebo vrátit s úpravami. Sněmovna pak smí schválit pouze opravenou senátní verzi, eventuálně výhrady Senátu „přebít“ novým přijetím původního znění zákona. Ale sama už nic měnit nesmí. Premiérovi tak hrozí, že když Senát balíček neupraví, sněmovna jej bude moci potvrdit jen v původní, finančně devastační podobě.

Opoziční většina v Senátu by byla hloupá, kdyby páku na Babiše nevyužila. Buď tak, že nechá premiéra sníst, co si chvástavě navařil – stačí jen principiálně trvat na starším senátním usnesení, vyzývajícím vládu k zabránění riziku postupujícího rozvratu veřejných financí. Nebo by Senát mohl i státotvorně ustoupit. Čili zmírnit útok na státní kasu třeba výměnou za závazek vlády, že legislativně zajistí eliminaci riskantní účasti Ruska a Číny v chystaném tendru na dostavbu Dukovan. Ale úplně samozřejmě se Babiš se Schillerovou musí revanšovat opozici i Senátu tím, že kabinet kompenzuje očekávané výpadky v rozpočtech měst, obcí a krajů změnou rozpočtového určení daní. Nebo zařídí aspoň přímou finanční náhradu. V tomto punktu se ODS hurá hlasováním pro nižší daně střelila do vlastní nohy, protože to nejvíc odnesou její nejvěrnější pracanti v regionech – starostové a hejtmani.

Naznačený scénář „past na Babiše“ má ovšem jednu „vadu“. Počítá s realistickým chováním politiků. Jenže v noci na minulý pátek, kdy sněmovna připravila Česko o 120 miliard korun (vedle plánovaného schodku 320 miliard), aniž kdokoliv z poslanců nebo ministrů vymyslel náhradu obřího výpadku, česká politika bezhlavě usedla na tygra. Ten se evidentně řídí jen dvěma povely: vládním „po nás potopa“ a opozičním „čím hůř, tím líp“. Proto se spíš časem budeme ve šťávě z rozvráceného rozpočtu vařit všichni. A potlesk znovu sklidí populisté, kteří na dluh upletou hezčí sliby.

Související