Vystrčilovo křeslo v Senátu jako rampa na Hrad

Už první kolo senátních (a krajských) voleb muselo svést tvrdý souboj s koronavirem o pozornost veřejnosti. Natož víkendové kolo druhé, jehož výsledky − tak mizerné pro strany vládního tábora − zakryla vláda Andreje Babiše paravánem příprav na nové vypnutí země. Aneb koho by zajímal nový senátor, když se dětem zavírá škola a dospělým hospoda. Přesto je v tom pro vítěznou opozici kromě smůly i krapet štěstí. Aspoň má víc klidu a času se domluvit, kdo teď bude předsedou Senátu, když postup v této veledůležité věci nedokázali předáci ODS, STAN, KDU-ČSL, Pirátů a TOP 09 dojednat dopředu, ještě před volbami.

Bez ironie, funkce šéfa horní komory parlamentu bude v následujícím období významná hned ze tří důvodů. První dva, spojovací a zviditelňovací, se ukázaly už po nástupu Miloše Vystrčila z ODS. Nad do té doby nekoordinovaným klubkem demokratických opozičních partají se konečně zjevila přirozeně vzrostlá autorita. Straník přijatelný pro každou z nich. A to nejen konsenzuálním stylem politiky, ale zejména uskutečněním odvážné mise na Tchaj-wan, silně navazující na odkaz Václava Havla. Dokud se o totéž pokoušel jen pražský pirátský primátor Zdeněk Hřib, mohli se vládní strany i prezident Miloš Zeman vysmívat, že komunál fušuje do práce diplomatům. S Vystrčilem v čele Senátu však kromě role opozice posílil i hlas prozápadního Česka.