Bojím se, že silní zneužijí situace. Podporu dostane ten, kdo bude nejvíc křičet, říká Smutný z PwC

Nyní je ideální příležitost, jak koupit konkurenty za relativně málo peněz. Bojím se proto, že se budou problémy vytvářet uměle, aby tak vznikly investiční příležitosti," říká Petr Smutný, vedoucí restrukturalizačního oddělení v PwC. Ví, o čem mluví. Firmám, které se ocitnou v problémech, se věnuje bezmála třicet let. A tak předpovídá, že ti, kteří mají peníze, se teď budou snažit dostat ty slabší pod tlak.

Jak podle vás zatím firmy zvládají zmrazení ekonomiky, k němuž došlo kvůli pandemii koronaviru?

Mám takovou obavu, že dokud ty dopady manažeři i vlastníci neuvidí na číslech, budou si pořád říkat, že je všechno v pohodě. Jenže na současných číslech hloubka problému ještě vidět není a budoucnost si manažeři nijak zvlášť neprojektují. Řešili jsme teď případ jedné firmy, jejíž vedení se domnívalo, že je vše v pořádku, a já jim přitom musel sdělit, že jsou v podstatě v insolvenci. Problém byl v tom, že sice měli nějakou finanční rezervu, v průběhu posledních týdnů ji ale spotřebovali. Banka jim už na začátku koronakrize stáhla kontokorent, a i když jim dnes chodí super poptávky, nemají peníze na to, aby mohli nakoupit materiál v potřebné výši. V takové situaci se ocitne spousta firem. Banky prostě budou opatrné, a když třeba firmy uplatní moratorium na splácení dluhů, uzavřou si zároveň možnost půjčit si od nich další peníze. Když nesplácíte, logicky vám půjčovat nebudou. A skutečnost, že se tu schválil lex covid, podle něhož nemůže věřitel až do konce srpna podat na dlužníka insolvenční návrh, to není žádná pomoc, to je nulové opatření.

Jak hodnotíte dosavadní výkon české vlády v koronakrizi? Pomáhá dostatečně podnikatelům a firmám?

Je super, že se vláda po několika měsících konečně dopracovala k programu, který může firmám pomoct, tím myslím Covid III (záruky za úvěry pro firmy do 500 zaměstnanců, pozn. red.). Ale určitě to mělo být rychlejší. V Německu se vše hned rozjelo, program pomoci ekonomice byl připravený, vědělo se, jak postupovat. My to moc dobře víme, protože kolegové z německého PwC mají s tamní vládou již dvacet let mandátní smlouvu a ty žádosti o podporu a poskytování úvěrů procesují. Tady? Než se něco schválí a skutečná pomoc se rozjede, budou už podniky mrtvé.

Co tedy měla vláda dělat jinak, lépe?

Musím říct, že pokud jde o pomoc ekonomice, vlády tápou skoro všude. Všeobecně přitom platí "kdo rychle dává, dvakrát dává", dalším důležitým prvkem je důvěra. A co měla česká vláda udělat, a neudělala? Podívejte se, když jste podnikatel, tak poslední, co potřebujete, je vysoká míra nejistoty. Podlamuje to vaši schopnost se rozhodovat. A v Česku bohužel byla a je míra nejistoty obrovská. Opatření se každý den měnila, stejně tak i podmínky pomoci, nikdo se nemohl na nic spolehnout a peníze putují k firmám strašně pomalu. Kdo by dnes chtěl investovat, vkládat vlastní peníze do firmy, když panuje tak velká nejistota? Obecně si myslím, že vláda měla dělat jiná opatření, aby ekonomice pomohla. Měla jít cestou přímých úlev, nikoli poskytování nových úvěrů. To ale měla dělat dávno, teď už je pro řadu firem příliš pozdě.

Vidíte alespoň, že by se situace v posledních týdnech zlepšovala?

Chaos se zastavil, ale velké zlepšení nevidím. Když se večer dívám na zprávy, musím to po chvilce vždycky vypnout. Je to, jako kdybyste si dokola přehrával ten samý díl seriálu. Není tam nic nového. Vše se řeší spíš politicky, než aby se hledalo ekonomické řešení, které podnikům opravdu pomůže.

Vidíte nějakou zemi, která pandemii z hlediska ekonomických opatření zatím zvládá dobře?

Řekl bych, že tou zemí je Německo. Když jsme si třeba dělali průzkumy, tak byla v Německu důvěra firem v to, že se krize rychle přežene, daleko větší než u nás. Je to tím, že mají jasně nastavený systém a plán, který každý chápe a podle něhož všichni jedou. Zároveň je třeba říct, že u nás to zdaleka není tak hrozné jako jinde. Třeba na Slovensku je úplný chaos. Přijali tam například opatření, podle něhož je pomoc firmám podmíněna tím, že nebudou následně vyhazovat lidi z práce. K čemu myslíte, že to vedlo? Firmy tam nejdřív propustí třeba čtvrtinu zaměstnanců a následně si podají žádost o pomoc. To jde přece úplně proti smyslu vládní podpory ekonomice. Vůbec to nedomysleli.

Co nás podle vás čeká, až na podzim skončí moratorium na splácení dluhů?

Moratorium jen zastírá problém, který bychom právě nyní měli řešit. Firmy pouze prohospodaří čas a také své rezervy a za půl roku na tom budou podstatně hůř. Podniky by teď spíš měly jít za bankou a vyjednávat o nějakém komplexnějším řešení, než aby uplatnily státem umožněné moratorium a problémy jen odsunuly na později.

Vláda měla jít cestou přímých úlev, nikoli poskytování nových úvěrů. Teď už je pro řadu firem příliš pozdě.

A jaké jsou vaše zkušenosti z firem, chodí za bankami, snaží se ten problém řešit?

Já to nevidím. Řada firem dělá různá úsporná opatření. Vyhazují třeba lidi, a to ještě často způsobem, který jim kazí jméno. Ale jinak slýchám i od bank, že jim firma prostě oznámí, že chce uplatnit moratorium na splácení dluhů a ani nemá moc zájem nechat si pomoci jinak.

„Moratorium na splácení dluhů jen zastírá problém, který bychom právě nyní měli řešit. Firmy pouze prohospodaří čas a také své rezervy a za půl roku na tom budou podstatně hůř,“ říká Petr Smutný.

Foto: Lukáš Bíba

Kdybyste měl firmám poradit, co by měly nyní dělat, aby se zachránily?

Řeknu vám, co děláme my. Hned na začátku jsme si udělali plán cash flow nejprve na šest a posléze na třináct týdnů. Udělali jsme si základní variantu byznysplánu a zároveň postup a opatření, která spustíme, když se bude výhled od tohoto plánu lišit. Cash flow aktualizujeme každý týden a byznysplán měsíčně. Musím také říct, že nás minulý rok zřejmě něco osvítilo, protože jsme již v loňském květnu zahájili transformaci. Podívali jsme se na svou ziskovost a udělali různé kroky, díky nimž máme nyní finanční polštář. Nemusíme tak sahat k žádným drastickým opatřením jako jiné firmy, které najednou škrtají třeba 25 procent platů. My jsme nic takového neudělali. Jasně, můžeme třeba přejít na čtyřdenní pracovní týden, ale nechceme propouštět zaměstnance.

Vždycky je lepší se s lidmi domluvit na úsporách, než je vyhodit. Při minulé krizi jsme tu chybu udělali a lidi propouštěli. Tři roky nám pak trvalo, než jsme potřebné zaměstnance dokázali sehnat.

Proč?

Při minulé krizi jsme tu chybu udělali a lidi propouštěli. Tři roky nám pak trvalo, než jsme potřebné zaměstnance dokázali sehnat. Vždycky je lepší se s lidmi domluvit na úsporách, než je vyhodit. A moje dlouholetá zkušenost říká, že zaměstnanci jsou rozumní. Považuji je za základní pilíř restrukturalizačních procesů. Lidé pochopí, že jim seberete bonusy nebo pětinu platu, a jsou k tomu svolní, protože nechtějí běhat po trhu a shánět práci. Proto jsou také při restrukturalizacích firem jedním z našich velkých partnerů odbory. Protože firmě rozumí a vidí, co se v ní děje. Leckdy s námi chodí i na vyjednávání s věřiteli. Dokážou jim jasně a srozumitelně vysvětlit, že když nepřistoupí na naše návrhy, bude to mít dopady, které poškodí i je.

Občas říkáte, že při restrukturalizaci firmy bývá největší brzdou samotný majitel. Bude to i případ této krize?

Máme za sebou pár let, během nichž chodili za vlastníky firem investoři a nabízeli jim často stovky milionů korun. Majitelé firem samozřejmě získali přesvědčení, že vlastní něco opravdu hodnotného, a nechápou, že kupcům nyní připadá jejich podnik i za korunu drahý. Než tuhle změnu mentálně přijmou, bude to nějaký čas trvat.

Jakou byste jim dal radu?

To samé, co jsem nedávno říkal klientovi v problémech. Dohodněte se s partnery, najděte interim manažera, někam odjeďte a nechte to na nás, kteří jsme emočně nezatížení minulostí vašeho podniku.

Kolik lidí je ochotno něco takového udělat?

To bych musel dlouho přemýšlet, jestli to je někdo ochoten hned na začátku udělat. Pamatuji se, že jedné firmě banka zmrazila peníze. Okamžitě jsem si do toho podniku jel promluvit s jeho ředitelem. Byl červenec, řekl jsem mu, že je krásně, ať se jede opalovat nebo sekat trávu a nechá nás vzniklou situaci napravit. On místo toho ještě ten den podepsal takové dohody s obchodním partnerem, které byly pro firmu fatální. Teď se mi dokonce stávalo, že se podnikatelé podobně iracionálně chovali i v případě, kdy měli osobní ručení. Mohou ztratit střechu nad hlavou, v podstatě mohou přijít o všechno a ještě chodit po soudech, stejně nejsou ochotni nechat nápravu na někom z vnějšku. Všem majitelům firem proto radím, aby si nechali od někoho rozumného nastavit zrcadlo. Ať jim řekne, jak na tom jejich společnost ve skutečnosti je.

„Když byla minulá krize, tak o něco klesla poptávka. Teď se ale vypnula ekonomika. To je desetkrát horší,“ říká Petr Smutný.

Foto: Lukáš Bíba

Jak se vlastně může stát, že majitel firmy nevidí, že jeho podnik může za pár měsíců zbankrotovat?

Kdepak pár měsíců, teď jsem třeba klientovi říkal, že bude v insolvenci za tři týdny. Nebude mít na výplaty. On byl ale přesvědčený, že si na všechno půjčí. Nechápe, že si nemůže půjčit, protože neví, jestli to dokáže splatit. Spáchal by tím podvod. Firmy si obecně myslí, že jim banky budou pomáhat. Neuvědomují si, že bankovní ústavy mají odpovědnost vůči regulátorovi, vůči střadatelům a peníze jim prostě nemohou půjčit.

Často se říká, že krize bývají očistným procesem, v jehož rámci to špatné a nekonkurenceschopné zahyne. Platí to i nyní? Vždyť jsou sektory, v nichž nemusí přežít ani firma, která byla před pandemií zcela zdravá.

To máte pravdu. Společnostem vypadly najednou dva měsíce tržeb, spotřebovaly rezervu a na restart nemusí mít akcionáři peníze. Firmu, která by byla jinak bez problémů životaschopná, to může zabít.

Firmám vypadly dva měsíce tržeb, spotřebovaly rezervu a na restart nemusí mít peníze. I ty, které by byly jinak životaschopné, to může zabít.

Co tato krize může pro byznysový svět do budoucna znamenat?

Ukázalo se, že svět je v řadě oblastí závislý na dodávkách z Číny. Například substance, která je základem pro výrobu antibiotik, se dělá v Číně, a kdyby tyhle dodávky vypadly, prostě ve světě nebudou. Proto by se státy v Evropské unii měly domluvit a podporovat malé, lokální výrobce. Zvýšila by se tím strategická bezpečnost. Doufám, že k tomu dojde. Že i velké firmy, jako jsou třeba automobilky, budou raději kupovat o něco dráž, ale od lokálního dodavatele, než aby něco ušetřily a dovážely to přes půlku světa. Protože jak se zřetelně ukázalo, logistika může být problémem, a ty dodávky nakonec do fabriky nemusíte dostat. Zároveň si myslím, že lidé změní spotřební návyky, změní se poptávka. No a myslím, že se změní i pracovní trh. V poslední době už zaměstnanci nevěděli, co by ještě chtěli. Nebáli se každé dva měsíce žádat o zvýšení platu, a když šli na pohovor, tak už měli pět nabídek v kapse, což ovlivnilo jejich požadavky. To se mění a dnes jsou to spíš firmy než uchazeči, kdo si může vybírat.

Každá krize je i příležitostí. Co dobrého by pandemie koronaviru mohla přinést světu?

Třeba rozšíření práce z domova. Hodně lidí ve vedení firem mělo dlouho pocit, že kdo pracuje doma, ten se nutně fláká. V uplynulých měsících se ale ukázalo, že home office je plně funkční model. Že mnohdy lidé pracují více, než kdyby byli v kanceláři. Já osobně jsem byl třeba mnohem více unavený, protože doma prostě nevypnete. Pořád pracujete. Stejně tak se ukázalo, že nemusíte dvě hodiny strávit na cestách na nějakou schůzku, stačí se připojit on-line. Zároveň to může zvýšit spokojenost lidí, protože přijdou na lepší způsob, jak strávit ušetřený čas.

Nemáme nyní šanci k přerodu celé ekonomiky?

No jasně. Musíme toho využít. Dlouho jsme benefitovali z levné pracovní síly, to období už ale skončilo. My se teď musíme snažit přejít na produkci s vyšší přidanou hodnotou. To zároveň může znamenat, že třeba těžký průmysl a některé podniky zaniknou.

Petr Smutný (52)

Je partnerem PwC Česká republika, kde působí jako vedoucí restrukturalizačního oddělení pro celý region střední a východní Evropy a zastává i funkci chief operation officer. Poradenství ohroženým firmám v Česku i Evropě se věnuje přes 25 let. Mezi nejznámější restrukturalizace, které vedl patří Sazka, Nová Huť / Mittal Steel Ostrava, Tatra nebo Zoot. Je předsedou české oborové Turnaround Management Association.

Již na začátku koronakrize jste říkal, že po jejím odeznění bude následovat velké množství sporů o náhradu škod či uplatňování různých smluvních sankcí. Jak se na to mají firmy připravovat, co by neměly opomenout?

To už firmy měly dávno dělat. Měly si vést evidenci své komunikace, protože když nedodržím kontrakt, může proti mně protistrana jít a já musím mít v ruce nějaké doklady. Bude to ještě nějakých šest až devět měsíců trvat, ale tyhle spory bezpochyby nastanou. Zároveň si myslím, že v mnoha firmách už právní týmy pracují na tom, že na vládu a své obchodní partnery podají žalobu o náhradu škody.

Je vůbec možné koronakrizi přirovnat k něčemu, co jste za ty skoro tři dekády v byznysu zažil?

Je to něco nového. Když byla minulá krize, poptávka klesla o nějakých 20 až 30 procent. Teď se ale vypnula ekonomika. To je desetkrát horší. A je třeba si uvědomit, že něco vypnout, to umí každý. Ale nastartovat to zpátky bude mnohem těžší. Má třeba firma nyní nabrat lidi a doufat, že v září vláda znovu ekonomiku nevypne? Udělal byste to? Vím, že mnoho hotelů prostě zavřelo na celý rok a plánují otevřít až příští duben. Tahle obrovská míra nejistoty bude pro mnohé fatální. Na druhou stranu, i kdyby nás celá tahle krize posunula zpátky o pět nebo deset let, řekněte mi, měl jste se tehdy špatně?

Já asi ne, ale určitě tu je spousta lidí, kteří nemají úspory a teď ani příjem a ocitnou se v obrovských problémech.

To je pravda a právě jim vláda musí pomoct.

Co tahle krize bude znamenat pro vás osobně? Předpokládám, že budete mít hodně práce.

Teď si asi budu moct tak dva tři měsíce užít trochu volna a pak budu mít práce opravdu moc. Ale bude trochu jiná. V minulosti platilo, že se mi dařilo podniky v problémech dobře prodávat. Tohle prodejní řešení teď moc nebude na stole, protože investoři budou vyčkávat a do žádných nákupů se nepoženou. Takže si budeme muset pomoct sami. Restrukturalizace tak bude těžší a delší.

Co nás tedy čeká?

V případě retailu si myslím, že se sice dostane pod tlak, ale nedojde k nějakému fundamentálnímu zásahu. Nikomu nepomůže, kdyby se lidem začal exekučně zabavovat majetek. U průmyslových podniků to bude případ od případu. Těžký průmysl i automobiloví dodavatelé se podle mě dostanou do těžké situace, protože nemají rezervy. Můj odhad je, že z hlediska vývoje cash flow bude pro podniky nejtěžší druhé čtvrtletí, kde může dojít k meziročnímu propadu mnohdy až o 30 až 40 procent. Do konce roku se ten meziroční pokles stabilizuje na minus 20 procentech a na téhle úrovni, tedy o pětinu méně cash flow v porovnání s rokem 2019, vydrží i v roce příštím. Pak se postupně začne situace zlepšovat.

Je ideální příležitost, jak koupit konkurenty levně. Bojím se, že se budou problémy vytvářet uměle, aby vznikly investiční příležitosti.

Co je v současnosti pro Česko z ekonomického hlediska největší hrozbou?

Bojím se, že se naruší spravedlnost trhu. Že podporu dostane ten, kdo bude nejvíc křičet, a nikoliv ten, kdo ji opravdu potřebuje. Že se budou dělat nesystémová opatření, která nás budou stát hodně peněz a dlouhodobě nám uškodí. A také si myslím, že ti, kteří mají peníze, mohou dostat slabší pod tlak. Nyní je ideální příležitost, jak koupit konkurenty za relativně málo peněz. Bojím se proto, že se budou problémy vytvářet uměle, aby tak vznikly investiční příležitosti. Obávám se zneužití situace a tísně ve prospěch vlastního obohacení. Pak se také trochu bojím druhé vlny nákazy. Myslím, že státy si už nebudou moci dovolit úplně vypnout ekonomiku. Nebudou na to prostě mít. Trochu mi připomínají běžce, který se vydal na maraton a všechny energetické tyčinky do sebe nacpal v průběhu prvních dvou kilometrů. Měli jsme pomáhat rychleji, chytřeji, selektivně, systémově. Vytisknout jen tak biliony dolarů a eur a nemít vizi, co bude dál, mi nepřijde rozumné. Jak moc se ještě zadlužíme? Kde je ta hranice? Zase to odnesou lidé, protože někdo to musí zaplatit. Třeba na vyšších daních.

Restrukturalizacím firem se věnujete už nějakých 28 let. Jaké vlastnosti a schopnosti vlastně taková práce vyžaduje?

Je zapotřebí umět vidět věci takové, jaké jsou. Pojmenovat je a přesvědčit okolí, aby pochopilo, že tu je nějaký problém, a pak samozřejmě vymyslet řešení, které je pro ně přijatelné. Nemůžete vymýšlet nic vysoce sofistikovaného, na to není čas. A musíte samozřejmě přesvědčit zúčastněné, že na konci toho temného tunelu je světlo.

Co je na tom nejtěžší a nejdůležitější?

Na jedné straně se na ten podnik musíte emocionálně napojit. Dělal jsem restrukturalizaci firmy s dvanácti tisíci zaměstnanců. Na mně hodně záleželo, jestli ti lidé budou nebo nebudou mít práci. Na druhou stranu musíte být dostatečně nezávislý, abyste byl schopen racionálního úsudku.