V srpnu už budeme mít plno, říká majitel wellness resortu na Vysočině Petr Zempliner

Do wellness resortu Svatá Kateřina uprostřed lesů na Vysočině, stranou od hlavních dopravních tepen i měst, zákazníci jezdí za klidem a relaxací. Teď tu ale panuje mnohem větší ticho a klid než obvykle. Stejně jako tisíce dalších hotelů a penzionů v Česku musela i Svatá Kateřina v polovině března přestat přijímat hosty. Jedinými "ubytovanými" ve 160lůžkovém resortu jsou tak teď majitel hotelu Petr Zempliner s partnerkou a synem. Zhruba čtvrtina hotelového personálu tvořená cizinci z Ukrajiny, Bulharska a Indie už přes měsíc čeká na nedalekém statku přestavěném na ubytovnu pro zaměstnance, až bude moci znovu zákazníkům nabídnout své služby. Všem zatím jde plný plat.

Veškerý ruch se ale v hotelu zastavil. V hotelové restauraci, kterou s Petr Zemplinerem procházíme, chybí nejen hosté, ale i číšníci a servírky. Jídelní lístky jsou pečlivě srovnané do komínku na jednom z krajních stolů. Vedle stojí solničky a pepřenky spolu s dózami na salátové oleje zakryté ubrusem, aby se na ně neprášilo. Bar ze stejného důvodu zakrývají velká bílá prostěradla. Terasa za restaurací, která už běžně touto dobou ožívá a umožňuje hostům relaxovat nebo si vychutnávat oběd či večeři v přírodě na břehu malého rybníku, je teď prázdná. Nejsou tu ani lidé, ani stoly a židle, ani obvyklé slunečníky.

"Touto dobou míváme už hlavní sezonu," říká Petr Zempliner, když usedáme k rozhovoru. Teď jde ale jen stěží uvěřit, že jsme v resortu, který ročně prodá na 25 tisíc přenocování. Letos by se lidé, které potkáváme během naší několikahodinové návštěvy, daly spočítat na prstech jedné ruky. Kromě majitele potkáváme už jen trojici zahradníků. Ta pečuje o zahradu za novým masážním – takzvaným ajurvédským – pavilonem (ajurvéda je indická léčebná metoda, pozn. red.). "Tady se normálně procházejí hosté," popisuje majitel při pohledu do zahrady. Prázdný je také loni postavený bazén, sauna i lehátka přilehlého wellness.

"Doufám, že brzy otevřeme. Na rodinnou chalupu je to tu příliš velké," dodává Zempliner. Počkat si ale bude muset až do 8. června. Teprve tehdy umožní vládou vyhlášený harmonogram Svatou Kateřinu znovu otevřít hostům.

Už více než měsíc máte zavřeno. Co to pro resort znamená?

Finančně a hospodářsky to znamená velký problém. Za celou dobu od března až do začátku června, kdy budeme moci snad znovu otevřít, ztrácíme tržby zhruba ve výši 30 milionů korun. To je v našem hospodaření velká částka, a bohužel to navíc přišlo v době, kdy jsme v zimních měsících, když je obsazenost hotelu menší, rekonstruovali pokoje. Skončili jsme zhruba v polovině března, tedy v době, kdy přišlo to uzavření. Finančně nás to vyčerpalo, takže když vypadly očekávané tržby, dostali jsme se do docela velkého průšvihu. Současně jsme v minulých třech letech investovali do stavby nového masážního a wellness pavilonu. Celá ta stavba nás stála necelých 70 milionů korun, z čehož 45 milionů jsme platili z investičních úvěrů. Takže splátky těchto závazků nás samozřejmě také zatěžují.

Litujete teď té investice? Říkáte si, že jste si raději měl nechat finanční rezervu?

Sice jsme se kvůli tomu zadlužili, na druhou stranu nám teď nový pavilon pomůže zvládnout období po krizi. Díky němu se nám výrazně zvýšila obsazenost. Za víkend můžeme poskytnout až 250 masáží. Vyřešilo nám to i problém, co s hosty za špatného počasí. Dříve, když se nahrnuli do starého wellness, se nám tam nevešli. Navíc jsme se díky tomuto pavilonu odlišili od konkurence a stali jsme se výjimečnými. Za pavilon se nám podařilo i získat titul stavba roku 2019.

Uzavření přišlo na začátku jara, tedy mimo letní měsíce, kdy většina lidí čerpá dovolenou. Dá se tedy říct, že je to alespoň částečná výhoda?

My jsme vlivem mnoha faktorů − že byla velká hospodářská konjunktura a že jsme se vedle obecného wellness začali specializovat i na ajurvédu (indická léčebná metoda − pozn. red.) − měli vyprodáno vyjma zimních měsíců skoro pořád. Obsazenost se v loňském roce blí­žila 80 procentům, což je u takovéhoto zařízení, které se nespecializuje na skupinovou zahraniční klientelu, téměř zázrak. Letos jsme čekali ještě vyšší obsazenost a trochu jsme také zdražili. Výpadek příjmů je tedy velký, jak jsem už říkal. Přesto musíme platit mobilní operátory, elektřinu, pojistku a především zaměstnance. Březnové výplaty jsem jim teď zaplatil v plné výši a zažádal jsem o příspěvek z programu na podporu zaměstnanosti Antivirus. Od státu bych tedy měl dostat 80 procent vyplacených mezd zpět. Ale vůbec netuším, jestli to tak skutečně bude. Zatím nemám zprávu, jestli naše žádost uspěla.

Dá se ten "volný" čas využít alespoň k nějaké práci nebo údržbě hotelu?

Máme po rekonstrukci. Takže příliš nedá. Pracují tu zahradníci. To je ale externí firma.

Jak ten výpadek příjmů zvládáte?

Máme štěstí, že jsme docela dobře fungující firma, takže přestože máme dluhy, nabídly se nám hned dvě banky, že nám dají překlenovací úvěr. To je teď docela úspěch, protože ze všech stran slýchám, že hotelům a restauracím za současné situace úvěr nikdo nedá.

Uzavírka způsobená koronavirem připraví lázeňský komplex Svatá Kateřina na tržbách o 30 milionů korun.

Hotel za normální situace dostává spoustu dodávek − jídlo, nápoje a podobně. Platíte služby prádelny. Jak jste náhlé uzavření provozu řešili s vašimi obchodními partnery?

V současné době máme mnohamilionové závazky po splatnosti. S obchodními partnery to řešíme, komunikujeme s nimi. Oni ale naštěstí vědí, co jsme zač, a chápou, že jakmile budeme moci otevřít, brzy se vrátíme do finančně přijatelné situace. Snažíme se teď platit alespoň ty nejnutnější faktury, například elektřinu nebo telefony, a všem obchodním partnerům jsem dal jasně najevo, že jakmile nám banka uvolní peníze z překlenovacího úvěru, budeme se snažit zaplatit všechny závazky. Nevím, jestli našim obchodním partnerům ta trpělivost vydrží, ale zatím se k nám chovají velmi slušně. Solidarita v této těžké době funguje.

A co zákazníci? Jak ti vám pomáhají současnou krizi zvládnout? Všimla jsem si, že vám mnozí na sociálních sítích fandí a píší, že se těší, až znovu otevřete a budou moci přijet.

Z toho mám velkou radost. Jejich loajalita je pro nás důležitá. Hned jak vláda minulý týden oznámila, že hotely budou moci v červnu otevřít, se nám výrazně zvýšily objednávky. K normálu se sice jejich počet stále ještě neblíží, ale je to mnohem lepší, než to bylo v uplynulých týdnech. Navíc když jsme po uzavření museli vracet peníze za neuskutečněné pobyty, ne všichni zákazníci na tom trvali. Zhruba polovina souhlasila s tím, že jim pobyt přeobjednáme na jiný termín nebo jim dáme vouchery se slevou, kterou budou moci využít později, až virus odezní a bude jasné, že hotely už zůstanou otevřené.

Jaká speciální opatření plánujete po znovuotevření přijmout, abyste snížili riziko, že se vaši hosté nakazí koronavirem?

Naštěstí tady máme stoly a slunečníky venku, takže je tady hodně prostoru, aby si lidé mohli mezi sebou zachovávat odstup. Stanovíme jim také pevné časy, kdy mohou chodit na snídani, na oběd a na večeři, aby se nám nestalo, že se nám v restauraci sejde všech 160 hostů najednou. To nechci dopustit. A pak také plánujeme, že budeme hostům při příjezdu kontrolovat teplotu, abychom věděli, zda někdo z nich není nemocný. Samozřejmě budeme také intenzivně dezinfikovat a omývat společné prostory.

A co dezinfekce pokojů? Budou tam nějaká speciální opatření nad rámec standardu?

Ta probíhá standardně po odjezdu hosta a před příjezdem nového. Pokud je host na pokoji sám a nikdo za ním nechodí, myslím, že není potřeba ji zintenzivňovat.

Co peřiny a polštáře, s nimiž hosté přicházejí do styku?

Povlečení se standardně pere, na tom nic měnit nebudeme. Co budeme dělat s přikrývkami, tedy tou výplní, jsme zatím neřešili. Ale bude dobré se nad tím před otevřením ještě zamyslet.

Očekáváte, že po znovuotevření bude výhodou, že se zabýváte ozdravnými a wellness pobyty? Přece jen virus by mohl zvýšit zájem lidí o zdraví…

Ano, to by mohla být naše výhoda. Ona obecně naše spe­cializace na ajurvédu nás odlišuje od konkurence. Wellness zařízení je v Česku mnoho a konkurence je do­cela tuhá.

Jak vás vlastně napadlo ajurvédu zavést tady ve Svaté Kateřině?

To vyplynulo z toho, co jsem už zmiňoval, že konkurence mezi wellness resorty je velká, navíc významná část naší konkurence stále dostává státní nebo evropské dotace, které jsme my nikdy nezískali, čímž nad námi mají výhodu. Zhruba před pěti nebo šesti lety jsme přemýšleli, jak se odlišit, abychom se této konkurenci vyhnuli. Naše programová ředitelka se věnuje józe a vyzná se v indických metodách, navrhla tedy ajurvédu.

Vzhledem k tomu, jak je váš koncept unikátní, ho ani kvůli koronavirové krizi neplánujete měnit nebo upravit?

Vůbec ne. Další výhodou je, že se zaměřujeme hlavně na českou klientelu. Zahraniční hosté u nás tvoří maxi­málně deset procent. Netýká se nás tedy problém, který má řada jiných wellness center specializovaných na zahraniční hosty. Ta teď musí své programy radikálně předělávat.

Petr Zempliner (67)

Od 90. let nakupoval filmy a pořady pro televizi Nova. Byl také spoluvlastníkem oční kliniky Lexum. Podíl v ní prodal v roce 2009. O čtyři roky dříve koupil zchátralou dětskou zotavovnu v lesích nedaleko vsi Počátky na Vysočině. Původně v ní plánoval otevřít domov pro seniory. Nakonec v ní ale vybudoval luxusní wellness a lázeňské centrum.

Naopak z některých prohlášení členů vlády se zdá, že by české hranice mohly zůstat delší dobu zavřené. Očekáváte tedy nárůst poptávky ze strany českých hostů?

Ano, v to doufám, proto jsem tak optimisticky naladěný. Věřím, že v srpnu by už obsazenost našeho resortu mohla být plná. Ale když má někdo hotel třeba v Praze, tak tam je teď situace naprosto zoufalá. Je jasné, že cizinci se jen tak nevrátí.

Očekáváte, že ztráty, které vaše zařízení teď utrpělo, se vrátí díky nárůstu poptávky?

V to doufám, ale bude to pár let trvat. My máme omezenou kapacitu, takže v tomto roce si myslím, že se nám ten tříměsíční výpadek vyrovnat nepodaří.

Takže očekáváte, že za letošní rok skončíte ve ztrátě?

To nechci říkat, doufám, že se zbytek sezony podaří a mohli bychom na konci roku mít alespoň nějaký zisk. Samozřejmě je ale nutné připočítat náklady na úvěry, ty nejsou zadarmo. Úvěry, které jsme si vzali na nový pavilon, se mi podařilo před koncem března renegociovat. Prodloužili jsme splatnost o pět měsíců, což nám uleví. Ale zároveň s tím podstatně vzrostla úroková míra − zhruba o 60 procent. Musíme také splácet ten překlenovací úvěr, který jsme si nově vzali, abychom zvládli nynější výpadek příjmů. Výsledek letošního hospodaření si proto netroufám odhadovat.

Jaké změny podle vás omezení vyvolaná koronavirem do cestovního ruchu, do hotelnictví obecně přinesou?

Těžko říct. Můžeme očekávat, že tato pandemie skončí, postupně dojde k rozvolňování restriktivních opatření a od července či od srpna bude všechno v pořádku a ekonomika se bude vracet do normálu. Ale pak jsou tady pesimističtější odhady, že se virus vrátí, že vakcína nebude tak rychle, ale spíš až za rok nebo za dva, že je diskutabilní, jak dlouho lidem vydrží imunita. Takže vlastně teď nikdo neví, jak to bude. Je těžké se na budoucnost připravovat, něco plánovat.

Předpokládáte, že lidé budou více rušit rezervace?

Je to možné. My máme nastavené podmínky tak, že když si lidé udělají rezervaci, zaplatí zálohu. Když pobyt zruší méně než dva týdny před plánovaným příjezdem, propadne jim 30 procent z celkové ceny objednaných služeb, méně než šest dní před příjezdem je to polovina a při zrušení méně než dva dny před termínem pak propadá celá částka. Ale když přinesou potvrzení od doktora, že byli nemocní, tak jim peníze vrátíme. Na tom potvrzení budeme trvat i teď.

Co propagace hotelu. Bude letos stejná jako dřív, nebo ji pod vlivem koronavirové pandemie změníte?

Bude jiná. My jsme před pandemií už nepropagovali víkendové pobyty a věnovali jsme se propagaci těch nejdražších a nejdlouhodobějších pobytů. To jsou ájurvédské pobyty až 22 dnů. Ty jsou pro nás ekonomicky nejzajímavější. Klient je celou dobu tady v hotelu, nemusíme pořád řešit nástupy a odjezdy. Teď ale nebudeme klientům nutit žádný program. V rámci marketingových kampaní jim budeme jen říkat, že jsme tady, že jsme znovu otevřeli a že jsme nezbankrotovali.

Váš začátek v hotelové a wellness branži nebyl snadný. Hotel jste otevřel v roce 2008 − půl roku před začátkem finanční krize − a první tři roky byl ve ztrátě. Odnesl jste si z té doby nějaké zkušenosti, které by se vám teď mohly hodit?

Očekával jsem, že růst ekonomiky nebude trvat věčně, že z nějakého důvodu přijde recese nebo krize. Ale pandemii takovéhoto rozsahu jsem neočekával. To ale ostatně asi nikdo vzhledem k tomu, že ji svět zažil naposledy před sto lety. Jako firma jsme do toho ale naštěstí vpadli v dobré kondici, proto nám i banky půjčily. Za krize 2008 až 2010 to bylo horší. Přežili jsme jen díky tomu, že jsem před tím prodal velkou firmu (šlo o kliniku Lexum – pozn. red.). Jinak bychom zavřeli a zbankrotovali. Rezervy jsou jisté řešení. Kdo má nějaké úspory, zpravidla přežije.

Jak koronavirus změnil váš osobní život, vaše každodenní fungování?

Normálně žiji v Praze, kde máme kanceláře i obchodní oddělení a marketing resortu. Jsem tam od úterý do pátku, v pátek jedu sem na Vysočinu a trávím tady pátek až pondělí. Když vypukla epidemie koronaviru, byli jsme s přítelkyní zrovna na dovolené v Kolumbii. Zkomplikovalo nám to návrat, ale nakonec jsme se do Prahy dostali a strávili dva týdny v karanténě. Pak jsme se přesunuli sem do Svaté Kateřiny. Pravděpodobnost nákazy je tady minimální, člověk není zavřený v bytě. Je tu krásně, zpívají ptáci.

Než jste si otevřel hotel, nakupoval jste filmy pro televizi Nova, poté jste byl spolumajitelem kliniky Lexum. Nelitujete nyní, že jste se pustil zrovna do oblasti hotelnictví?

Litoval jsem mnohokrát v průběhu těch 13 let, co jsem Svatou Kateřinu koupil. Avšak v posledních letech jsem toho už nelitoval, protože se dařilo, a teď už ani tváří v tvář koronaviru nelituji. Zpětně musím říct, že to ode mě byla arogance myslet si, že když jsem velkou část života strávil jako host v hotelích a restauracích, tak tomu byznysu rozumím. Ze začátku tomu tak nebylo. Dnes po těch letech už je to lepší a hlavně mám kolem sebe klíčové spolupracovníky, kteří tady pracují už dlouho a je na ně spolehnutí.