Na poslední chvíli dobíhá do tělocvičny, rychle se převlékne. U tabule už čeká trenér, který Martina Hallera a jeho cvičící kolegy seznamuje s WOD − tréninkovým plánem pro konkrétní den. A jde se na věc.
"CrossFitu se věnuji osm let a začal jsem v době, kdy se u nás tenhle sport teprve rozbíhal," vzpomíná Martin Haller, spoluzakladatel společnosti Patron-IT a celým srdcem technik, jehož brněnská firma se zabývá správou a zabezpečením firemních sítí.
K první lekci intenzivního intervalového tréninku, jejž v roce 2000 založil Greg Glassman v Kalifornii, ho přemluvili kamarádi. "Na rozdíl od nich jsem u toho zůstal," směje se Martin Haller. "Pamatuji si, jak mluvili o extrémní náročnosti cvičení. Tehdy jsem je nebral ani trochu vážně. Věřil jsem, že mám dobrou fyzičku a bude to pro mě brnkačka. Po patnácti minutách jsem musel odejít na vzduch, protože se mi točila hlava a chtělo se mi zvracet," popisuje první vyčerpání, které ho ovšem neodradilo. Naopak.
"Na CrossFitu se mi líbí především jeho efektivita a účinky, které jsou vidět. Každý den hodně pracuji a mám málo volného času. Za hodinu cvičení se totálně unavím a mohu jít domů." Pochvaluje si také vliv cvičení na zdraví − přibližně po půl roce prý zmizela intenzivní bolest zad, se kterou se Martin Haller potýkal kvůli hodinám prosezeným u počítače. Protože se toto cvičení rychle šíří světem, je ideální pro všechny digitální nomády. "Cestovat a pracovat odkudkoliv byl můj dlouhodobý sen, který se momentálně plní. I když jde o skupinový sport, nevyžaduje týmové sehrání," vysvětluje, že cviky jsou všude po světě stejné. Podle zkušeností Martina Hallera se mu navíc věnují povahově podobní lidé − pohodáři. "Otevírá se tak příležitost seznámit se s komunitou fajn lidí a vyrazit společně někam ven."
Trénink je pokaždé jiný, procvičí se kompletně celé tělo. Sestava cviků je dopředu známa a každý ji musí "odjet". Začátečníci i pokročilí mohou cvičit současně a náročnost ladí vahou, kterou si zvolí, případně pomůckami, které kila naopak odlehčí.
Martin Haller míří do tělocvičny dvakrát až třikrát týdně a tuto frekvenci už považuje za minimum pro udržení kondice. A jsou pomůcky, bez kterých se neobejde. "Kettlebell 1 , dumbbell 2 a kotouče na osu 3 se používají, když vlastní váha nestačí. Právě volba váhy pomáhá stírat rozdíly mezi začátečníky a pokročilými," vysvětluje podnikatel. Guma 4 slouží k závěrečnému protahování nebo začátečníkům jako pomůcka ke zvládnutí cviků, na které ještě nemají tolik sil − třeba jako přítah na hrazdě.
"Přes švihadlo 5 jsem uměl skákat, když mi byly čtyři roky. O dvacet let později jsem se to učil znovu," směje se Martin Haller. Vzpěračský pás 6 zase podporuje zádové svalstvo při mrtvých tazích a aby neklouzaly ruce na hrazdě, používá magnesium 7 . Chybět nesmí ani lahev s čistou vodou 8 .
"Jsem workoholik a nedokážu svůj mozek vypnout, každou chvilku nad něčím přemýšlím. Při cvičení se mi pokaždé stane taková bezva věc: jsem natolik vyřízený, že jediné, na co dokážu myslet, je počítání, kolik kol mám odjetých a kolik mi jich ještě zbývá."

Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je odemčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.
Aktuální číslo časopisu Ekonom
Barbora Pěničková



