Pro někoho to byla koprovka nebo šunkofleky, mými obávanými jídly byly ve školní jídelně lečo a žemlovka, případně květák na másle, upravený jako takzvaný mozeček. Ano, to byla jídla, do kterých jsem jen z různých stran několikrát rýpnul, hmotu na talíři pokud možno chytře přeskupil a pak se vše pokusil vrátit. Dodnes slyším ten přísný hlas: "A uvědomuješ si, že děti v Africe mají hlad?"
"Ano," odpověděl jsem, oči zavrtané do talíře s jídlem. Najednou vypadalo až trestuhodně nesnědené. "A víš, co by za tak dobré jídlo daly?" "Nevím," řekl jsem po pravdě. "Takže udělej čelem vzad, Čermáku, a až to sníš, chci vidět prázdný talíř!" zaznělo. Prostě tvrdá, nesmlouvavá sedmdesátá léta. Mohl jsem být rád, že mi na cestu nestřihla pohlavek.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 80 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později