Pro někoho to byla koprovka nebo šunkofleky, mými obávanými jídly byly ve školní jídelně lečo a žemlovka, případně květák na másle, upravený jako takzvaný mozeček. Ano, to byla jídla, do kterých jsem jen z různých stran několikrát rýpnul, hmotu na talíři pokud možno chytře přeskupil a pak se vše pokusil vrátit. Dodnes slyším ten přísný hlas: "A uvědomuješ si, že děti v Africe mají hlad?"
"Ano," odpověděl jsem, oči zavrtané do talíře s jídlem. Najednou vypadalo až trestuhodně nesnědené. "A víš, co by za tak dobré jídlo daly?" "Nevím," řekl jsem po pravdě. "Takže udělej čelem vzad, Čermáku, a až to sníš, chci vidět prázdný talíř!" zaznělo. Prostě tvrdá, nesmlouvavá sedmdesátá léta. Mohl jsem být rád, že mi na cestu nestřihla pohlavek.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 80 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je zamčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.
Aktuální číslo časopisu Ekonom
Miloš Čermák
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.



