Obliba mediace, způsobu mimosoudního řešení sporů v netrestních věcech, podle tuzemských mediátorů roste. Výhodou je finanční a časová úspora pro strany konfliktu. Na rozdíl od soudního řízení, které je veřejné, mediace probíhá za zavřenými dveřmi. Význam tak má třeba v obchodních sporech, kdy je pro obě strany nežádoucí, aby se na veřejnost dostaly citlivé informace. "Mediace šetří čas, peníze i nervy klienta," říká advokátka a mediátorka Martina Doležalová s tím, že soud má být posledním, nikoli prvním místem, kam se se sporem obrátit.
K nárůstu povědomí o mediaci přispělo zejména přijetí zákonné úpravy v roce 2012. Mediátoři v Česku působili už předtím, a to na základě živnostenského listu. Mediace a její stěžejní principy nebyly ale definovány a nebyly ani stanoveny žádné nároky na ty, kteří se chtěli stát mediátory. Až zákon o mediaci stanovil pravidla pro výkon této činnosti a zakotvil rovněž povinnost ministerstva spravedlnosti vést seznam mediátorů. Tedy těch, kteří prokázali příslušné znalosti, složili zkoušku a získali osvědčení. A to buď od ministerstva, nebo v případě mediátorů, kteří jsou zároveň advokáty, od České advokátní komory.
Mediátorem nemusí být jenom právník, často tuto profesi vykonávají i ekonomové či psychologové. Aktuálně je v registru ministerstva zapsáno přes dvě stě mediátorů. V seznamu se vedle kontaktních údajů uvádí i mediátorova specializace. Někteří se zaměřují na obchodní a občanské spory − typicky vypořádání spoluvlastnictví, sousedské spory nebo spory z nájemních smluv −, jiní na pracovní či rodinné konflikty. Využitelnost mediace je široká, včetně přeshraničních sporů.
Vedle zmíněných zapsaných mediátorů vykonávají tuto činnost i ti, kteří v oficiálním seznamu nefigurují. Většinou mediaci provádí jako před rokem 2012, na základě živnostenského oprávnění na poradenskou a konzultační činnost. Tito podnikatelé ale nepodléhají dohledu ze strany ministerstva spravedlnosti, respektive advokátní komory.
Setkání s mediátorem může nařídit soud
V případě sporu zpravidla mediátora vyhledávají samy strany konfliktu. První setkání s mediátorem ovšem může nařídit i soud. Ten vybírá pouze z oficiálního seznamu, nezapsanému mediátorovi soud případy nepřiděluje. První setkání slouží k tomu, aby se obě strany dozvěděly více o tom, co je vlastně mediace a jak probíhá. Další postup, tedy zda budou v jednáních pokračovat, už je jenom čistě na nich.
Základním principem mediace je dobrovolnost. V některých zemích, například v Itálii, je ovšem setkání s mediátorem pro určité druhy obchodních sporů dokonce povinným krokem před soudním jednáním. Pokud se dohoda nepodaří, vrací se spor před soud. Pokud se naopak strany domluví, výsledkem je soukromoprávní smlouva. Strany mají možnost nechat ji schválit soudem, pak mají v ruce pravomocné soudní rozhodnutí.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 60 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později