Místo masového oddlužení hrozí osobním bankrotům chaos. Může to vést k insolvenční migraci, kdy se budou lidé stěhovat za hodnějšími soudci, říká autor Mapy exekucí

Telefony některých senátorů se v posledních týdnech netrhnou. Poté co kontroverzní novela insolvenčního zákona prošla Poslaneckou sněmovnou, se lobbisté zaměřili na členy horní komory parlamentu. Senátorovi Michaelu Canovovi z hnutí Starostové pro Liberecký kraj volali lidé, kteří chtějí umožnit exekutorům vykonávat funkci insolvenčního správce, což poslanci zamítli. Několik lobbistů se ozvalo i senátorce za KDU-ČSL Anně Hubáčkové. "Měla jsem nějaké telefonické hovory, chtěli se setkat kvůli novele insolvenčního zákona. Nevím, kdo ti lidé byli, koho zastupovali ani co chtěli. Řekla jsem jim rovnou, že dokud nedostaneme ze sněmovny definitivní znění novely, nebudu si žádné schůzky sjednávat," tvrdí Hubáčková.

Novela insolvenčního zákona bezprostředně ovlivní životy stovek tisíc lidí a rozhodne také o tom, jak velkou část svých pohledávek získají věřitelé. Původním záměrem autora předlohy, tehdejšího ministra spravedlnosti za hnutí ANO Roberta Pelikána, bylo umožnit oddlužení co největšího počtu lidí v takzvané dluhové pasti, z níž se za současných podmínek nemohou dostat. Poslanci ale novelu změnili tak, že je v současnosti nemožné říct, kolik dlužníků se do oddlužení přihlásí a komu vlastně prospěje, zda dlužníkům, věřitelům, insolvenčním správcům, či vymahačům dluhů.

Dluhová past

Za deset let, kdy v Česku existuje možnost osobních bankrotů, prošlo oddlužením kolem 35 tisíc lidí a dalších 100 tisíc v současnosti tímto procesem prochází. Pro věřitele jsou výsledky uspokojivé: vrací se jim poměrně vysoký podíl pohledávek, který v posledních dvou letech dosahuje podle údajů společnosti Insolcentrum 56 procent.

Infografika: Místo masového oddlužení hrozí osobním bankrotům chaos

Zvětšit přes celé okno

Kvůli dluhům vůči bankám, poskytovatelům půjček, státním úřadům a dalším věřitelům se však v Česku vede exekuční řízení proti více než 860 tisícům lidí, z nichž přes 70 procent čelí dvěma a více exekucím. Klesající počet návrhů na osobní oddlužení, který se zhruba z 26 tisíc před pěti lety snížil na loňských 15 tisíc, ukazuje, že pro naprostou většinu dlužníků není za současných podmínek oddlužení dostupné. Klíčovou podmínkou je totiž nutnost prokázat, že zájemce o osobní bankrot může buď prodejem svého majetku, nebo pravidelnými splátkami umořit během pěti let minimálně 30 procent dluhu.

Za deset let prošlo oddlužením kolem 35 tisíc lidí a dalších 100 tisíc v současnosti tímto procesem prochází.

Původní novela insolvenčního zákona měla tuto bariéru odstranit. Oddlužení by podle ní trvalo sedm let, během nichž by dlužník platil podle svých možností co největší částku.

Autorovi předlohy Robertu Pelikánovi se ale pro jeho návrh nepodařilo vyjednat podporu poslanců, včetně těch z hnutí ANO. Z velkého množství změn, které novela ve sněmovně doznala, to byly právě pozměňovací návrhy poslanců ANO Patrika Nachera a Taťány Malé, které původní záměr zásadně oslabily.

Přísnější podmínky oddlužení

Sněmovna se nakonec usnesla na tom, že oddlužení dosáhne dlužník, který během tří let splatí polovinu dluhu, nebo dlužník, který uhradí alespoň 30 procent pohledávek do pěti let. Pokud se mu to nepodaří, insolvenční soud po uplynutí pětiletého období rozhodne, zda dlužník vynaložil ke splacení dluhů veškeré úsilí. Pokud ano, soud oddlužení povolí. To nicméně do celého procesu zavádí nejistotu, která může část zájemců odradit. Někteří z nich by mohli pět let splácet, avšak soud by je nakonec neoddlužil s odůvodněním, že kdyby se víc snažili a například by si sehnali lépe placené zaměstnání, mohli zaplatit ještě větší část dluhu.

Někteří experti se vedle toho domnívají, že pokud budou soudy v těchto případech rozhodovat různě, mohou se dlužníci přesunovat tam, kde budou soudci mírnější. "V krajním případě to může vést i k insolvenční migraci, kdy se budou lidé stěhovat za hodnějšími soudci," řekl Aktuálně.cz autor Mapy exekucí Radek Hábl.

Dalším parametrem, který by ztěžoval oddlužení podle nových pravidel, je zásada, kterou do novely prosadil poslanec Nacher. Jde o to, že soud nebude moci oddlužit nikoho, kdo během pěti let nebude vedle odměny insolvenčnímu správci v zákonem stanovené výši 1089 korun měsíčně platit stejnou částku i věřiteli. Minimální podmínkou úspěšného oddlužení podle stávajícího znění novely je tak splacení 130 680 korun během pěti let, což je pro některé lidi v dluhové pasti příliš mnoho.

"Mám spoustu dlužníků, kteří splatili více než polovinu dluhů, tato hranice by ale pro ně byla nedostupná," říká předsedkyně Unie spolků insolvenčních správců Eva Hepperová.

Patrik Nacher, který tyto změny prosadil, tvrdí, že možnost oddlužení i při splacení nulové či minimální částky by poškodila věřitele.

"Ve snaze napravit minulé nespravedlnosti bychom vytvářeli nové nespravedlnosti. Jsme dospělí lidé a každý musí vědět, jestli si může půjčit," odpovídá na námitku, že původním smyslem novely bylo především pomoci lidem, kteří se v nedostatečně regulovaném prostředí nebankovních půjček ocitli v dluhové spirále.

Kolik dlužníků se zapojí?

Pro fungování systému bude klíčové, kolik zhruba ze 600 tisíc předlužených lidí čelících vícečetným exekucím o oddlužení požádá. Autoři původního návrhu novely počítali s nárůstem počtu žádostí o osobní bankrot o 30 až 40 procent ročně, tedy přibližně na úrovni 20 tisíc žádostí. Daniel Hůle z organizace Člověk v tísni se domnívá, že by se do oddlužovacího procesu podle původně navrhovaných podmínek mohli postupně zapojit všichni.

Za takových okolností by "bonit­nější" dlužníci platili podobně jako dosud, navíc by k nim přibyli dlužníci, kteří se v současnosti pohybují v zóně šedé ekonomiky, ale pod dohledem insolvenčních správců by nějakou, byť zřejmě minimální část dluhu věřitelům splatili.

Na očekávané nejasné chování systému podle upravených pravidel si stěžují i někteří insolvenční správci.

"Věřitelům to podle mého názoru nic moc nepřinese, spíš dostanou méně než dosud," říká Eva Hepperová.

Co se skutečně stane, kolik dlužníků se do oddlužení dostane a jakou část dluhu získají věřitelé, se ale uvidí, až začne novela fungovat v praxi, protože autoři pozměňovacích návrhů s žádnými analýzami dopadu navrhovaných změn nepracovali. "Žádné výpočty nemám," přiznává Nacher.

Nárůstu počtu oddlužení by na druhé straně mohlo pomoci zjednodušení žádostí o oddlužení, u nichž už nebudou muset advokáti a insolvenční správci pracně sepisovat seznam závazků dlužníků. Místo toho budou za stejnou odměnu vyplňovat a podávat pouze jednoduchý formulář.

Pro fungování systému bude klíčové, kolik lidí o oddlužení podle nových pravidel požádá.

Co změní Senát a EU?

V nejbližších dnech se bude novelou insolvenčního zákona zabývat Senát, který by o ní měl hlasovat v polovině prosince, a pokud ji schválí a podepíše prezident, mohla by začít platit 1. dubna 2019. Otázkou zůstává, na jak dlouho. Do finále totiž spěje příprava evropské směrnice o oddlužení fyzických podnikajících osob, která počítá s tříletým oddlužovacím obdobím bez dalších podmínek, tedy bez nutnosti splatit minimální podíl dluhu. Podle ministerstva spravedlnosti uplyne lhůta pro zavedení směrnice do tuzemského právního řádu v roce 2022.

Poté by v českém právním řádu buď existovaly zcela rozdílné podmínky pro oddlužení fyzických osob a živnostníků, nebo se budou parametry osobních bankrotů znovu měnit.