Žánr pro Prahu

Řízení města lze připodobnit k různým žánrům. Například k rodinnému filmu, v kterém vystupují fajn lidi, užijí si spoustu legrace a vy z kina odejdete s pocitem příjemně stráveného času. Anebo k žánru temného thrilleru s prvky detektivky, kdy celou dobu doufáte, že se to natočilo v Hollywoodu a nakonec to dopadne dobře.

Jak to souvisí s nedávnými obecními volbami? Pokusím se to vysvětlit.

Když se před třemi lety slavnostně otevíral tunel Blanka, byl v Praze symbolem zkorumpovanosti, neprůhledné politiky a neefektivity veřejné moci. Projekt se mnohonásobně prodražil a jeho dokončení mnohokrát odkládalo. A ani když se Blanka konečně otevřela, nikdo z úřadujících politiků se k ní raději moc nehlásil.

Dnes je Blanka… prostě tunel. Většina z nás jím občas jezdí. Někdy v něm uvízneme v zácpě a pak nadáváme. Ale mnohem častěji uvízneme v zácpách, když je Blanka z nějakého důvodu zavřená. Až tehdy si uvědomíme, jak je dobře, že Blanku v Praze máme.

Napsal jsem tehdy do Hospodářských novin článek, který Blanku hájil. Byť trochu atypicky. Srovnal jsem ji s projektem silnic a tunelů v americkém Bostonu, dokončeným o necelých 10 let dřív, v roce 2007. Přezdívalo se mu Big Dig. A byl to kolosální průšvih.

Skoro desetkrát předražený, z původně schválených 2,6 miliardy dolarů se rozpočet vyšplhal zhruba na 26 miliard, včetně úroků z půjček. Stavba, která byla schválena v roce 1981 a nakonec trvala mnohonásobně déle, než bylo plánováno, na dlouhou dobu ochromila Boston.

Desítky obchodů a restaurací kvůli omezením provozu zkrachovaly, projekt provázela korupce a policejní vyšetřování. Projektu se dávala za vinu dokonce smrt jedné řidičky. Životní podmínky ve městě se pro jeho obyvatele zhoršily. Celá investice byla terčem mnoha vtipů a politických přestřelek.

A pointa? Dnes už si ani v Bostonu na tohle všechno skoro nikdo nevzpomene. Život města se vrátil do normálních kolejí. A díky nově postaveným silnicím, tunelům a mostům je tu doprava mnohem lepší než v jiných velkých amerických městech.

Že stavbu provázely skandály? Že politici dávali ne­realistické sliby, že si spousta podnikatelů "namas­tila" kapsy a že to celé byla jedna velká ostuda? To vše je nejspíš pravda. Ale… dnes už jsou tito lidé až na výjimky pryč. Dělají jinou práci, někteří jsou asi i v penzi. Pár jich možná skončilo ve vězení. Ovšem tunel a silnice fungují.

Paralela s Blankou je zřejmá. Smlouvu na stavební část podepsal někdejší primátor koncem října 2006, těsně po triumfálním vítězství pražské ODS ve volbách. Když Pražanům Blanku "prodával", mluvil o třetinové ceně a dokončení v roce 2011. Jak to dopadlo, víme. Avšak dnes v Blance už jezdíme.

Ano, je to cynické, možná i amorální stanovisko. Populismus je zejména v Evropě neslušné slovo. Myslíme si, že jsme natolik vyspělí a rozumní, že "sneseme pravdu". A že zejména velké projekty nemůžeme dělat metodou "na chvíli zhasneme", proslavenou v divokých 90. letech.

Jenže pak skončíme u "lepšího života ve městě". Budeme podporovat pouliční život a sousedské vztahy, v parcích bude víc laviček, no a samozřejmě se dočkáme i nových cyklostezek.

Nebo lepší život jen slíbíme a pak Prahu rozkopeme, uděláme v ní ze života peklo a utratíme miliardy z eráru. Spousta peněz se nepochybně vyhodí do luftu. A možná, když budeme mít štěstí a půjde zrovna o thriller z Holly­woodu, se za 10, možná až 20 let dočkáme okruhu a několika nových mostů. Nebo nedej bože i té prokleté rychlodráhy na letiště.

Sledujme velmi pozorně novou koalici a budoucího primátora. Přejme si, aby se jim dařilo. Avšak co se týče žánru, nelze se zbavit dojmu, že nás v následujících čtyřech letech čeká spíše milý rodinný film.