Základní idea byla jednoduchá: města a obce nemají dostatek peněz na údržbu bytových domů, soukromí vlastníci se o ně budou starat lépe. A tak se stovky tisíc bytů, které samosprávy po roce 1991 "zdědily" z dřívějšího socialistického státního bytového fondu, začaly převádět do soukromých rukou.
Byty se prodávaly od roku 1994, a to dvěma cestami. Tou první byl převod celých bytových domů na družstva tvořená jejich nájemníky. Druhý způsob pak spočíval v prodeji jednotlivých bytových jednotek.
Za ty peníze, nekupte to
Městům a obcím se nebylo možné divit. Dědictví socialistického rezidenčního stavebnictví spočívalo v naprosté většině v podinvestovaných, zanedbaných panelových domech. Jejich údržba byla v 90. letech mimo finanční možnosti rozpočtů samospráv. Z dnešního pohledu, kdy města naopak zahajují výstavbu nového obecního bydlení, se nicméně zdá, že v některých případech to zastupitelstva s privatizací městských bytů přehnala.
Diskutabilní se jevily v některých případech i prodejní ceny, které byly v drtivé většině výrazně pod tržním průměrem. Například pražský magistrát v první etapě privatizace zahájené v roce 2012 prodal přes 1200 městských nemovitostí s průměrnou cenou 14 tisíc korun za metr čtvereční. Ve druhé etapě, následující o dva roky později, cena stoupla na 15 tisíc a ve třetí, zahájené loni, na 23 tisíc korun za metr čtvereční. Pro srovnání: v roce 2017 vyšel metr čtvereční bytu v Praze 4 s vysokým podílem panelových domů na více než 68 tisíc korun za metr.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 70 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je zamčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.
Aktuální číslo časopisu Ekonom
Jan Němec
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.



