Základní idea byla jednoduchá: města a obce nemají dostatek peněz na údržbu bytových domů, soukromí vlastníci se o ně budou starat lépe. A tak se stovky tisíc bytů, které samosprávy po roce 1991 "zdědily" z dřívějšího socialistického státního bytového fondu, začaly převádět do soukromých rukou.
Byty se prodávaly od roku 1994, a to dvěma cestami. Tou první byl převod celých bytových domů na družstva tvořená jejich nájemníky. Druhý způsob pak spočíval v prodeji jednotlivých bytových jednotek.
Za ty peníze, nekupte to
Městům a obcím se nebylo možné divit. Dědictví socialistického rezidenčního stavebnictví spočívalo v naprosté většině v podinvestovaných, zanedbaných panelových domech. Jejich údržba byla v 90. letech mimo finanční možnosti rozpočtů samospráv. Z dnešního pohledu, kdy města naopak zahajují výstavbu nového obecního bydlení, se nicméně zdá, že v některých případech to zastupitelstva s privatizací městských bytů přehnala.
Diskutabilní se jevily v některých případech i prodejní ceny, které byly v drtivé většině výrazně pod tržním průměrem. Například pražský magistrát v první etapě privatizace zahájené v roce 2012 prodal přes 1200 městských nemovitostí s průměrnou cenou 14 tisíc korun za metr čtvereční. Ve druhé etapě, následující o dva roky později, cena stoupla na 15 tisíc a ve třetí, zahájené loni, na 23 tisíc korun za metr čtvereční. Pro srovnání: v roce 2017 vyšel metr čtvereční bytu v Praze 4 s vysokým podílem panelových domů na více než 68 tisíc korun za metr.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 70 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později