Sociální sítě se staly fenoménem osobního i pracovního života. Podle průzkumu AMI Digital Indexu je denně využívá 80 procent českých uživatelů internetu. V průměru na nich každý den stráví 149 minut. Jenže sebeprezentace na sociálních sítích − ať už soukromá nebo firemní − má své hranice. I na platformách, jako jsou Facebook, Instagram nebo profesní LinkedIn, platí zákony. Za jejich porušení může hrozit trestní stíhání a zaměstnancům výpověď.
Když si ředitel přivydělává jako pornoherec
Svobodu projevu sice Čechům zajišťuje Listina základních práv a svobod, zvlášť na sociálních sítích se ale může toto právo dostat do střetu s právy zaměstnavatele. Péče o dobré jméno firmy na veřejnosti totiž patří k jejímu oprávněnému zájmu, a tak by si lidé měli dávat pozor na to, co o práci ve svých statusech na sociálních sítích píší.
Odstrašujícím příkladem může být internetová diskuse mezi zaměstnanci jedné technologické společnosti. "Na Facebooku se obviňovali z lenosti v práci, nedůslednosti jejich práce a dalších věcí, které zejména klienti dané společnosti nečetli s velkým nadšením. Během pár dnů společnost s oběma ukončila pracovní poměr," popisuje řídící advokát bpv Braun Partners Arthur Braun.
Propustit zaměstnance může firma ve chvíli, kdy je kritika směrovaná na její adresu neoprávněná. Podle rozsudků Nejvyššího soudu se bude v případě sporu zkoumat, jestli byla kritika věcná, konkrétní a přiměřená co do obsahu, formy a místa. "Nejsou-li podklady pro hodnotící úsudek pravdivé, nelze kritiku považovat za přípustnou," varuje advokátka Deloitte Legal Anna Szabová.
Za kritiku firmy na Facebooku může dostat zaměstnanec vyhazov, s výpovědí kvůli rasismu podnik u soudu uspět nemusí.
Těžší je pro firmy propustit zaměstnance v případě, že se jim nelíbí jeho soukromé projevy na sociálních sítích, které se přímo nevztahují k práci, ale poškozují image firmy. Může jít třeba o rasistická a xenofobní vyjádření zaměstnance firmy, jejíž klienti pocházejí ze zahraničí nebo národnostních menšin. Takové projevy zpravidla nebude možné posoudit jako důvod vyhazovu. "Výpovědní důvod mohou soukromé projevy představovat jen u vybraných zaměstnanců − těch, kteří vykonávají takový druh práce, pro niž zákon nebo legitimní potřeba zaměstnavatele stanoví určité charakterové či morální předpoklady," vysvětluje Szabová.
Stanovení takové hranice přímo na sociálních sítích české soudy zatím neřešily. Představu o tom, jak to ale v praxi může vypadat, dává tři roky starý případ ředitele školy, kterého město propustilo kvůli účinkování v pornu. Nejvyšší soud se ve sporu, který po výpovědi následoval, zastal radních. Bezúhonnost pedagogického pracovníka, kterou vyžaduje zákon, je podle soudců potřeba vykládat nejen jako trestní, ale také jako bezúhonnost občanskou a morální, která souvisí s důstojností, autoritou a obecnou slušností.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 60 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později