Když se někdo zeptá, kde se dá dnes nejlíp najíst na Lipně a okolí, odpovídám: "V Rakousku, kde jinde." Je to žert jen částečně. Ano, zejména za posledních pár let se to i na české straně hranic neskutečně zlepšilo. Najdete tu skvělé podniky s dobrým jídlem, přijatelnými cenami a slušnou obsluhou.

Ale všimněte si slova použitého v předešlé větě. Že ty podniky NAJDETE. To je totiž klíčové. Přijatelnou restauraci, kavárnu nebo penzion musíte v Česku stále HLEDAT. Když sednete do auta, přejedete hranice do Rakouska a zastavíte u prvního vývěsního štítu nějaké hospody, máte vysokou pravděpodobnost, že jste slušný podnik NAŠLI.

Taky se spálíte, jako všude, ale po letech ježdění právě do Rakouska mám vyzkoušeno, že tak přibližně v jednom z deseti případů. Netvrdím, že v Česku je ten poměr přesně obrácený, to byl možná před dvaceti lety. Ale stále statisticky v té desítce vedou podniky, kde tak úplně spokojeni nebudete. Někde kvůli mizernému jídlu, jinde vás naštve protivná obsluha, případně nesmyslně vysoké ceny.

Před dvěma týdny jsem dal na Facebook fotografii velké porce smaženého kuřete s ratatouille a bramborem. Dostal jsem ho v rámci poledního menu podle výše popsaného vzorce. Vyjeli jsme autem za hranice a zastavili v poledne v první vesnici, která se nám líbila. Cena menu byla osm eur. "Proč něco takového nedostanete za čárou v Česku?" napsal jsem pod fotku.

Vyvolalo to docela bouřlivou reakci. Samozřejmě příval tipů na dobré restaurace v Česku, které jsem si zapsal a některé vyzkouším, díky moc. Ale zároveň jsem vysvětlil to samé, co i v tomto sloupku. Že se ptám, proč to tak nejde ve většině podniků, kam v Česku přijdete.

Mnozí hledali odpověď i na to. Nabízí se jich spousty. Obsluha je lépe placená, má lepší pracovní morálku a je líp zaučená, na "place" je i majitel a na všechno dohlíží, k dispozici jsou lepší suroviny, rakouská klientela kvalitní služby prostě vyžaduje. Všechno je to pravda. Ale pravda je i to, že cena 200 korun za polední menu odpovídá tomu, za kolik se najíte také v Česku. A že mají rakouští číšníci lepší "Kinderstube", jak se říká? Nenechte se mýlit. Kolem hranic jde možná až z poloviny o Čechy a Češky, kteří sem dojíždějí. A přitom jsou − co se týče profesionality a způsobů − k nerozeznání od Rakušanů. Jak je to možné?

Navíc to neplatí jen pro restaurace, hotely nebo penziony. Proč se půl kilometru před hraniční cedulí prodávají kolem silnice trpaslíci, a těsně za ní jako když utne? Proč se před cedulí válí ve škarpách odpadky, a za ní ne? Proč silnici před čárou lemují billboardy, a za čárou máte výhled do krajiny? Proč v Česku přestavěli pohraniční budovy na obchody s nesmysly a za hranicemi je zbourali?

Není to proto, že bychom měli nedokonalé zákony, špatné politiky a ničemnou policii. Nechybí ani paragrafy, ani dobrá vůle. Nikdo nechce mít ve své zemi bordel, když vidí, že o pár kroků dál je pěkná upravená krajina. Tak čím to je? Odpověď zní až banálně jednoduše. Prostě stále platí, že některé věci se u nás dělají a v Rakousku nedělají. Je to v tom, čemu můžeme říkat klima, atmosféra nebo kultura.

Vlastně nikdo nebrání tomu, aby se prodejci trpaslíků či prostitutky sebrali a přešli těch pár kroků na rakouskou stranu. Stejně jsou jejich zákazníky z velké části Rakušané. Třeba by ocenili, že to mají blíž! Myslíte? Právě naopak. Kupovat nevkus nebo sex u škarpy se v civilizovaném Rakousku "nedělá". Od toho se jezdí do Česka.

Je to paradox: my se jezdíme do Rakouska najíst a podpořit drobné podnikatele, platící daně a zvelebující krajinu. Rakušané jezdí k nám přiživit šedou příhraniční ekonomiku, z které stát nic neuvidí a která krajinu naopak hyzdí.

Asi mají pravdu ti, kteří říkají, že to nechce nic jiného než čas. Česko se mění k lepšímu, vytrvale a znatelně. My Češi, ti z mé generace a starší, už mnohem pomaleji. Věděli jsme od začátku, že změnit sami sebe nám bude trvat dlouho. Ale že to bude TAK dlouho, to jsme netušili.

Související