Zkáza Titaniku: Potopené miliony, které vydělaly miliardy

Tento týden uplynulo 106 let od momentu, kdy se plášť Titaniku potkal v severním Atlantiku s ledovcem, zahynulo několik celebrit tehdejšího světa i stovek neznámých pasažérů. Jedna z největších mírových námořních katastrof z údajně nepotopitelné lodi stvořila legendu, která přitahuje pozornost a dodnes vydělává dolary.

Už samotné hledání vraku bylo zajímavým podnikatelským projektem, o který se různé expedice pokoušely prakticky od potopení lodi. Uspěla ovšem až ta americko-francouzská v polovině 80. let minulého století. Následně práva na vrak a vše z něj vyzvednuté koupila na newyorské burze kotovaná firma Premier Exhibitions, která pak Titanic dokázala velmi zajímavě vytěžit. Jak fyzicky, tak především jeho značku.

Na Titaniku zahynula řada členů tehdejší podnikatelské elity. Mezi oběťmi byl i zřejmě nejbohatší muž světa.

Nejvýdělečnějším projektem spojeným s nejznámějším vrakem je filmové zpracování příběhu od Jamese Camerona, jež celosvětově vydělalo na 2,2 miliardy dolarů. Hodnota ročních prodejů předmětů (knih, modelů či textilu) spojených s lodí jde stále podle odhadů do desítek milionů. Po světě také putuje solidně navštěvovaná výstava s více než dvěma tisícovkami kusů memorabilií z osudné plavby. Na trhu jsou dokonce dvě agentury, které za cenu cca 100 tisíc dolarů na osobu slibují výlet ponorkou k rozpadajícímu se vraku.

Před šesti lety dokonce australský miliardář Clive Palmer přišel s plánem postavit za necelou půlmiliardu dolarů repliku lodi, která by vozila na trase Southampton − New York turisty. Titaniku ve verzi dva ale podle všeho není souzeno plavbu svého předchůdce dokončit. Palmer − byť původně plánoval stavět hned dvě kopie − spuštění lodi stále posunuje. A neuskutečnila se ani aukce, ve které měla být prodána sbírka pěti tisícovek artefaktů spojovaných s lodí, kde vyvolávací cena měla být dvě stě milionů dolarů.

Titanic je přitom na velký byznys a vysoké sumy peněz zvyklý ze všech stran. Na jeho vzniku se dohodl šéf White Star Line J. Bruce Ismay (mimochodem jeden z mála mužů, kteří přežili plavbu) s finančníkem J. Pierpontem Morganem, který kontroloval mateřskou International Mercantile Maritime a stavbu financoval.

Titanic a jeho sourozenci Olympic a Britania měli být odpovědí na nejnovější parníky konkurenčního Cunardu a zostřující se soutěž s německými rejdaři. Ismay vsadil spíš než na rychlost na velikost a luxus. Lístek do nejvyšší třídy stál přes tři a půl tisíce tehdejších liber, v přepočtu více než 100 tisíc dnešních dolarů. Tato na tehdejší dobu nepředstavitelná cena pak lodi zajistila pozornost smetánky. Když tak před sto šesti lety rozpáral ledovec levobok "nepotopitelného" Titaniku, ke dnu s ním šla nejen loďařská pýcha začátku 20. století, ale i část podnikatelské elity. Mezi více než patnácti sty oběťmi byli jeden z nejbohatších mužů tehdejší Ameriky John Jacob Astor, konstruktér Titaniku Thomas Andrew, zakladatel obchodního domu Macy's Isidor Strauss, žele­zářský magnát George Dennick Wick, šéf železnic Grand Trunk Charles Hays nebo jeden z lídrů těžařského rodu Guggenheimových Benjamin.

Nejbohatší mužem na Titaniku byl realitní developer John Jacob Astor. Podle některých odhadů se dokonce jednalo o nejbohatšího muže své doby, rozhodně se však jednalo o celebritu, která v dané době přitahovala stejnou pozornost jako dnes třeba Elon Musk.

Tento osmačtyřicetiletý člen prominentní americké rodiny zbohatl na investicích do nemovitostí a na začátku 20. století vlastnil velkou část newyorského Manhattanu včetně nejlepšího hotelu své doby, Waldorf Astoria. Na Titaniku cestoval se svou − o třicet let mladší − těhotnou ženou. Ta se zachránila a z dědictví obdržela pět milionů dolarů, podobně jako Astorův pohrobek Jakey. Největším beneficientem Johna Jacoba se pak stal jeho syn z prvního manželství William Vincent. Hodnota jeho dědictví přepočtená na dnešní hodnotu činila téměř dvě miliardy dolarů.

Milionáři, kteří na Titaniku nalezli svou smrt, se podle svědectví, jež po tragédii hojně publikoval bulvární tisk, ve většině případů chovali velmi distingovaně. Astor například − poté co mu důstojníci organizující záchranné práce odmítli poskytnout místo na záchranném člunu − přijal svůj osud smířeně a naposledy byl viděn, kterak venčí rodinného psa Kitty. Jeho tělo pak bylo mimochodem nalezeno se 750 zlatými librami v kapse. Benjamin Guggenheim zase proslul zaznamenaným výrokem: "Jsem oblečen ve svých nejlepších šatech a jsem připraven zemřít jako gentleman."