V současnosti to vypadá, že vláda Andreje Babiše v demisi má jedinou pořádnou opozici. A to jsou odbory. Předák odborářů Josef Středula to ví, a proto se odvažuje vyrukovat s opravdu velkými požadavky.

Zvýšení minimální mzdy o 1500 korun na 13 700 bude pravděpodobně pro Babiše nepřijatelné. Sice se nyní chce portrétovat před voliči jako největší socialista, jakého Česko kdy vidělo, a rozhazuje miliardy na důchody, investice, prostě cokoliv, co si kdo řekne − ale také je to podnikatel, který ví, že v Agrofertu je nejedno místo na minimální mzdě. A ta se v posledních letech utrhla ze řetězu.

Ne že by to nebylo pochopitelné. Předchozí pravicové vlády si myslely, že když se na minimální mzdu v letech 2007 až 2013 vůbec nesáhlo, tak že se na tento institut asi zcela zapomnělo. Opak byl pravdou, vzbudilo to u levice naopak ještě větší apetit, a tak z 8500 korun v roce 2014 nyní dostoupala na 12 200 korun. A odbory chtějí ještě dalších patnáct stovek navíc. To nejde. Spousta oborů − především v pohostinství, úklidových službách, prodeji, ale třeba i ve státní České poště − je postavena z velké části na minimální mzdě.

Asi to není dobře, ale řešením není podnikatele donutit servírku po zvýšení minimální mzdy propustit a pak celý podnik zavřít.

Ideální by byla inspirace z Německa. Tam také před lety svedli velkou bitvu o zavedení minimální mzdy. Nakonec se ustavilo pravidlo, že o její výši se debatuje jednou za dva roky a podniky se mohou alespoň trochu připravit. A debatu si organizují především zástupci zaměstnavatelů a zaměstnanců, vláda už jejich konsenzus schválí či odmítne.

Úplně ideální by bylo vytvořit automatický vzoreček, který by minimální mzdu osvobodil od permanentní politické kampaně.

Pak by třeba byl konečně čas na to opravdu důležité. Tedy jak snížit brutální odvodovou zátěž práce v Česku, aby si jak bohatí, tak ti chudí přinesli domů slušné čisté peníze. Tento problém české levné ekonomiky dramatické nárůsty minimální mzdy totiž nijak nevyřeší.

Související