Podle odhadů zveřejněných o víkendu prosázeli Češi tipující vítěze prezidentské volby zhruba 200 milionů korun. Je to více než před pěti lety, byť stejně jako tehdy mělo také letos sázení na Zemana a Drahoše své velké vítěze i velké poražené. Podle vyjádření sázkových kanceláří byly rekordní sázky na oba kandidáty v řádu milionů korun. Někde bylo po vyhlášení výsledků hodně veselo, jinde smutno.

Vsadil jsem si taky, byť sumu o tři řády menší. Sázení mě fascinuje tím, že se pokoušíte uhádnout budoucnost, své rozumy ovšem jen netrousíte po hospodách či novinových stránkách, ale ručíte za ně penězi. Vlastními. Sport mě nebaví, a tak sem tam sázím na politiku nebo jiné "podivné" aktivity. Prohrávám i vyhrávám, z těch více zaznamenáníhodných vítězství bych se pochlubil slušnou sumou vydělanou na zvolení Donalda Trumpa a před pěti lety také Miloše Zemana.

Tehdy jsem měl paradoxně vsazeno na oba finalisty. Ještě před prvním kolem na Karla Schwarzenberga, protože jsem nemohl odolat kurzu 1:12. Před druhým kolem jsem pak vsadil ještě jednou, a to na Miloše Zemana. Kurz vůbec nebyl dobrý, nicméně jsem do toho vložil jedenáct tisíc, které bych vyhrál, pokud by z voleb vyšel vítězně Karel Schwarzenberg. Pak bych byl na nule. Ale protože nakonec vyhrál, jak známo, Miloš Zeman, vyhrál jsem 4400 korun. Mezi prvním a druhým kolem jsem tedy sehrál se sázkovou kanceláří hru, ve které jsem nemohl prohrát.

"Jak jsi mohl vsadit na Zemana?" divili se jeho příznivci. Inu, právě proto, že jsem v těch volbách sám taky volil jeho protikandidáta. Abych použil termín z finančnictví, "hedgeoval" jsem svůj voličský pocit zklamání. Mírnila ho vyhraná hotovost, za kterou jsme si se ženou a přáteli dali dobrou večeři. Aspoň něco.

Letos jsem se tohoto pravidla nedržel a vsadil na Jiřího Drahoše. Právě proto, že kurz byl dobrý, dle mého soudu neodpovídající realitě. Kdybych vsadil na Zemana, byla by výhra příliš malá a riziko poměrně velké. Šance obou kandidátů se mi zdály jen celkem mírně ve prospěch stávajícího prezidenta. Ale ukázalo se, že odhady bookmakerů a hlavně algoritmů, zohledňujících přijímané sázky, se nemýlily. Miloš Zeman vyhrál. Sázkaři hlasující svými peněženkami měli pravdu.

Ostatně vývoj kurzu mezi oběma koly celkem i odpovídal tomu, jak se sympatie ke kandidátům vyvíjely. Po vyhlášení výsledků prvního kola kurzy ještě favorizovaly Jiřího Drahoše, posléze se to však otočilo a zejména po první společné debatě na Primě vylétl Miloš Zeman nahoru. Kurzy nakonec byly lepším vodítkem než analýzy či komentáře nás novinářů. V nich se až příliš odrážely v horším případě osobní sympatie, v lepším pak příliš složité úvahy. Kurzy oproti tomu celkem věrně kopírovaly měnící se nálady voličů. A ti nakonec rozhodli.

Není to nic nového, lidé jsou v máločem tak špatní jako v předpovídání budoucnosti. Vyplývá to z bezpočtu analýz, které byly na toto téma provedeny. Jsme dokonce špatní i v předvídání svého vlastního chování. Zaměňujeme tužby s reálnou situací, vidíme hlavně to, co vidět chceme, a ignorujeme to, co bychom vidět měli, ale nechceme.

A lépe to nejde ani takzvaným expertům. Psycholog Philip Tetlock už ve své čtvrt století staré knize analyzoval 82 tisíc politických předpovědí od 282 expertů. A zjistil, že o jejich správnosti rozhoduje více kombinace běžného úsudku a náhoda než expertiza. Že experti nejsou o nic úspěšnější než čtenáři jejich prognóz. "Vedou si jen o trochu líp než šimpanz házející šipkami na terč," napsal Tetlock.

Vzpomeňte si na to, až zase od nás novinářů budete číst jasnozřivé a sebevědomé traktáty. A pokud budete chtít předpověď s aspoň malou šancí na splnění, obraťte se na bookmakery a sázkaře.

Související