Jiří Drahoš sice za Milošem Zemanem zaostává o 600 tisíc hlasů, ale velmi rychle nabral podporu právě od vyřazených. Miloš Zeman získal skoro dva miliony hlasů, Drahoš přes 1,3 milionu. Jen součet voličů vyřazených kandidátů, kteří už vyjádřili podporu právě Drahošovi, čítá více než 1,7 milionu hlasů. Pokud by na vítězství v druhém kole stačilo 2,7 milionu hlasů jako u Miloše Zemana v roce 2013, Drahoš jimi už teoreticky disponuje.
Jenže ve dvoukolové volbě není nic zrádnějšího než projektovat podporu vyřazených kandidátů do chování jejich voličů. Pro mnohé voliče Michala Horáčka bude Jiří Drahoš příliš málo typem vůdce, pro hodně konzervativní voliče Pavla Fischera zase bude příliš liberální, pro pirátské voliče Marka Hilšera zase moc konzervativní a tak dále.
Miloš Zeman se sice nedokázal svou polarizující kampaní dostat výrazně nad 40 procent, jak předpokládal (dostal 38,5 procenta, Jiří Drahoš slušných 26,6 procenta), ale tento neúspěch může ještě dohnat.
Z prvních analýz vyplývá, že 180 tisíc voličů SPD a další desítky tisíc voličů KSČM a ČSSD z říjnových voleb nyní zůstaly doma.
Pokud Zeman vygraduje antiimigrantskou a národoveckou kampaň, může je dostat k volbám a vyhrát.
Drahoš má tak mnohem těžší pozici, než se dle prosté aritmetiky zdá. Má notně roztříštěnou podporu mezi příznivci nejrůznějších stran a hnutí. Skalní voliče Zemana, z nejrůznějších důvodů nespokojených s tuzemskými poměry, jen těžko osloví.
Drahoš tak musí cílit nikoliv na Zemanovy voliče, ale primárně na ty Babišovy. Už nyní si jich od ANO vzal 300 tisíc a udělal z nich svou největší voličskou skupinu. Jeho cílem musí být odloupnout od Zemana ještě další stovky tisíc Babišových příznivců.
Jiná strategie se asi bude míjet účinkem.
Lépe vzdělané a bohatší spokojené měšťáky, kteří volí podle hodnot, už má. Nyní musí přesvědčit Babišovo maloměsto a vesnici, že mu opravdu jde o zlepšení sociální a ekonomické situace země.
Jinak vyhraje opět Zeman.