Nástup masivně rozšířené průmyslové digitalizace, automatizace a robotizace − často označovaný populárním termínem Průmysl 4.0 − představuje pro podniky obrovskou příležitost. Je pro ně ale také velkou hrozbou, pokud nově příchozí trendy nedokážou včas podchytit. Pro řadu firem je značně obtížné zapracovat digitalizaci do samého jádra svého obchodního modelu a úspěšnému využití všech příležitostí mnohdy brání i nepřipravené legislativní prostředí. Perspektivám digitální transformace společností se věnovalo setkání EY Executive Breakfast, které se konalo 31. května v Praze.

Samotný jev robotizace a automatizace přitom není v ekonomice nic nového. Tyto modernizační trendy se prosazují izolovaně už desítky let. "Počátky strojového učení můžeme vystopovat až 20 či 30 let dozadu," připomenul na konferenci Laurence Buchanan, partner EY.

To, co činí současnou situaci re­voluční, je teprve kombinace a vzájemné posilování různých prvků digitální revoluce, od robotizace přes umělou inteligenci až po strojové učení. "Pointa je právě ve spojení jednotlivých technologií," tvrdí Buchanan. "Není možné odtrhnout jedno­tlivé technologie od sebe a myslet si, že jedna z nich je ta hlavní," dodává.

Konference EY

Konferenci EY Executive Breakfast uvedla Magdalena Souček, vedoucí partnerka EY v ČR a v části regionu střední a jihovýchodní Evropy. Mezi další řečníky patřili (zleva) Laurence Buchanan, partner EY pro oblast digitalizace, který zodpovídá za region Evropy, Ameriky, Indie a Blízkého východu, John Ford, šéf digitálního hubu společnosti General Electric v Maďarsku, a Petr Knap, vedoucí partner EY pro digitalizaci v regionu střední a jihovýchodní Evropy.

Dobrým příkladem je právě strojové učení a umělá inteligence. Ty by prakticky nemohly fungovat bez dostatečného množství vstupních dat. Nástup internetu věcí a digitalizace podniků však tyto vstupní informace umí generovat v obrovském množství. A právě v kombinaci s nimi pak oba jevy mohou naplno rozvinout svůj potenciál.

Zajeté firmy odsouzené k zániku

Pokud bychom přesto měli z podkladových trendů digitalizace zmínit ten nejzásadnější, pak by to byla zřejmě umělá inteligence. "Poprvé v historii vytváříme mechanismus, který není naprogramovaný jen na to, aby něco dělal, ale který se má sám určitým způsobem vyvíjet," podotkl na ko­nferenci Petr Knap, vedoucí partner EY pro digitalizaci. Umělá inteligence zároveň zpětně ovlivňuje všechny další prvky, z nichž se Průmysl 4.0 skládá.

Strojové učení se poprvé objevilo už před 30 lety. Teprve internet věcí pro něj však začal generovat dostatek vstupních dat.

Nástup nových technologií znamená změnu pro ekonomiku jako celek. A to právě proto, že jen málokterý podnik se mu dokáže pružně přizpůsobit. "Digitální transformace přináší změny podnikům, které jsou na ně často jen nedostatečně připraveny," přiznal Petr Knap.

Řadu ze společností, které nyní patří k 500 největším v USA, do roku 2030 nahradí start-upy, které dnes ještě ani nebyly založeny. Stejně tak zanikne zhruba 50 procent všech pracovních míst, která nyní v ekonomice existují. Ostatně i proto se o řadě inovativních firem mluví jako o "disruptivním byznysu". Základním úskalím mnoha firem je umět digitalizaci zabudovat nejen do toho, jak komunikují se zákazníky či jak organizují svoje distribuční kanály, ale přímo do jádra byznysu. "Podstatou je i schopnost změnit obchodní model a dodavatelský řetězec," podotkl Laurence Buchanan.

Právo ve věku robotů

jarvis_5937e72a498ef51098630db9.jpeg
„Kdo chce uspět, musí digitalizaci vnímat jako manažerskou a organizační výzvu,“ říká Petr Knap.
Foto: Lukáš Bíba

Právě změna vlastního obchodního modelu je pro společnosti často tím nejtěžším úkolem. A to i proto, že inovace často působí vůči jejich starému obchodnímu modelu konkurenčně. Mnohdy tak může být snazší tako­vouto firmu odkoupit než se snažit vyvinout inovace v dceřiné společnosti.

Není to však jen uvažování managementu a určitá nepružnost obchodních modelů, na které společnosti narážejí. Mezi úskalí Průmyslu 4.0 patří i řada šedých oblastí v legisla­tivě. John Ford, šéf maďarského vý­vojového centra digitální větve spo­lečnosti General Electric, uvádí příklad senzorů, které dokázaly pacien­tům diagnostikovat Alzheimerovu chorobu ještě předtím, než naplno propukla.

Brzy však vyvstal problém s tím, komu vlastně patří data, respektive informace získané prostřednictvím přístroje. Je jejich majitelem pacient, který se může rozhodnout o tom, jestli se s nimi nějak naloží třeba pro výzkum? Nebo naopak firma, která přístroj vyvinula, a může tedy data za poplatek pacientovi pronajmout a umožnit mu díky tomu levnější a efektivnější léčbu?

Pro úspěšně rozvinutý Průmysl 4.0 tak bude podstatné změnit nejen uvažování firem, ale i legislativní prostředí.

Související