Že nic není zdaleka rozhodnuto, ukázalo hned po zvolení centristy Macrona euro. Vyskočilo, ale pak opět začalo setrvale padat. Jedna dobrá zpráva stabilní a silnou druhou největší evropskou ekonomiku prostě nedělá.
Jakmile si Francouzi a všichni Evropané oddechli, že prezidentem nebude šéfka Národní fronty Le Penová, už je zde totiž další úkol. Zvládnout červnové volby do Národního shromáždění. Již nyní Macron přepsal historii páté republiky tím, že bez podpory velkých stran dobyl Elysejský palác. Že by se svým hnutím En Marche! ale získal i většinu zákonodárců, je prakticky vyloučené. Bude se muset složitě domlouvat s protivníky. A to je ještě ta lepší varianta. Horší varianta je naprostý rozklad parlamentu, který nevytvoří jasnou většinu.
Pokud by veškerá Macronova snaha skončila výsledkem "France ingouvernable", pak by se Francouzi ještě více naštvali a příště by se už většina pro Le Penovou třeba našla.
Macron vzbudil emoce samozřejmě i v Česku. Na návštěvu ho už pozval český prezident Miloš Zeman, byť zrovna tomu asi k srdci příliš nepřirostl. Jeho mluvčí o něm tweetoval jako o "parodii na Napoleona", což bylo zcela nevhodné. Ale Jiří Ovčáček ve svém urážení ani nevěděl, že se možná trochu trefil. Ve Francii se "parodie na Napoleona I." říká jeho synovci Ludvíkovi, který vládl v polovině 19. století. Začal jako liberální prezident a skončil jako autoritářský císař.
To se samozřejmě demokratu Macronovi nemůže stát. Ale je pravda, že vzbudil ve Francii a zbytku Evropy tak velká očekávání, že je nemůže pravděpodobně naplnit. A ani k tomu asi nebude mít dostatečnou podporu zákonodárců.
Pro Česko to bude bezpochyby důležitý prezident. Pokud Macron docílí svého snu o rychle se integrujícím jádru EU okolo eurozóny či společné obrany, skončí tím dekádu trvající lavírování republiky, zda chce být v centru dění unie, nebo na jejím okraji. Opět tak po Macronově nátlaku přijde na přetřes otázka, kde střed Evropy vlastně leží: zda na západě, nebo na východě. Možnost, že ve středu, prostě už nebude v nabídce.