Před pár dny skončil 5. mezinárodní divadelní a hudební festival Janáček Brno 2016. Hlavní událostí letošního ročníku bylo uvedení Káti Kabanové od jednoho z předních světových režisérů Roberta Carsena. Unikátní představení, jemuž dominuje bazén na celé ploše, nebyl originálním počinem přímo pro Brno − Carsenovo představení se hraje již na více evropských scénách, v našich končinách bylo ale k vidění prvně. A bylo hezké od režiséra slyšet, že toto nastudování je vůbec nejlepší ze všech. Naproti tomu diváci museli protrpět norimberské provedení Z mrtvého domu, zoufalou inscenaci s lacinou prvoplánovou obscénností, která se snažila v každém okamžiku šokovat, ale kvůli dokonalé vnitřní prázdnotě to byla jedna velká nuda, kdy nejlepším řešením bylo usnout.
To vše dokáže být Janáček. Janáček, o kterého Brno donedávna nepečovalo a teprve v posledních letech se dostává opět na výsluní. Festivalové bienále je nejviditelnějším a nejdražším počinem, který, věřím, důstojně připomíná "našeho génia Miloše Janáčka", jak říkal primátor Onderka, ale zaměřit se chceme i na jiné zpřítomňování Janáčka ve veřejném prostoru a v brandu Brna. To, že v Janáčkově městě Brně není dosud vybudován jeho "kult", je ostuda. Jeden z největších skladatelů všech dob by byl v každém jiném městě připomínán na každém rohu. Prozatím je tedy důstojně připomínán alespoň ob rok.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 50 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později