Kdybyste před třiceti lety někomu tvrdili, že největším soukromým vlastníkem českých lesů bude potomek jednoho z pobělohorských šlechtických rodů, možná by si zaťukal na čelo. Jerome Colloredo-Mannsfeld, dědic a šéf lesnických závodů ve Zbiroze a Dobříši, dodnes považuje vrácení knížecího majetku za zázrak. Rozhovory poskytuje jen zřídka a je mnohem méně vidět než jeho sestřenice Kristina, známá svojí nonkonformností a dlouholetým sporem o zámek v Opočně.
Noblesně a zároveň skromně vystupující Jerome i v sedmašedesáti neustále pendluje mezi rodinnými podniky v Rakousku a Česku. Už ale začal předávat zodpovědnost také svým dětem. Doufá, že budou pokračovat v tradici a potvrdí, že restituce nebyly marné. "Jsem optimista, že povědomí o tom, že jsme tady sídlili po staletí, je výzvou pro další generaci," říká.
Uvádí se, že jste největší soukromý držitel lesů v Česku. Platí to stále?
Myslím si, že je to pořád pravda, i když otázka velikosti je vždycky relativní. V současnosti jsme největší český privátní vlastník lesů. Může se to ale změnit.
Český les je ráj
Jak se vám v Česku podniká?
Pokud mohu soudit, považuji hospodářskou situaci v Česku za velmi potěšující. Je to typický případ země, která dohání spotřebitelskou poptávku. Všeobecné podmínky pro podnikání se vyvinuly pozitivním směrem. Když to srovnám s Rakouskem, kde také provozujeme rodinný podnik, je zdejší podnikatelské klima mnohem příznivější.
V čem například?
Jsou tu modernější zákony. Samozřejmě je tu také hrozná byrokracie, ale celkově to z mojí perspektivy hodnotím velmi pozitivně.
Vystudoval lesnictví. Od roku 1977 vede rodový lesnický podnik Gstatt ve štýrském Öblarnu. Jako dědic bezdětného strýce Jeronýma se po roce 1989 stal majitelem bývalých panství na Zbiroze a v Dobříši, které si rozdělil se sestřenicí Kristinou. Společnost Colloredo-Mannsfeld spravuje 12 500 hektarů lesů na Zbirožsku a kolem 4500 hektarů na Dobříšsku, dále 400 hektarů rybníků a 300 hektarů zemědělské půdy, kterou rodina pronajímá. Jerome Colloredo-Mannsfeld se rád plaví po moři a obdivuje staré automobily. S manželkou Livií má dva syny a dceru.
V posledních letech se v Česku hodně probíral boj s korupcí. Vnímáte nějaký rozdíl ve srovnání s Rakouskem? Jste spokojen s úrovní právní jistoty?
Jsem optimista a tvrdím, že poslední slovo v Česku patří rozhodnutí soudu bez vlivu korupce. Ano, politici se snaží ovlivňovat justici a někteří jsou náchylní ke korupci. Také v hospodářství je poskytování různých přátelských úliteb rozšířeno více. Ale v justici, aspoň tedy v nejvyšších instancích, není rozhodování ovlivněno korupcí. České justici důvěřuji. Za nás mohu říci, že jsme nevynaložili na korupci jedinou korunu.
Podnikáte v lesním hospodářství v Rakousku a v Čechách. Jsou mezi oběma podniky nějaké větší rozdíly?
Pro mě je podnikání v českém lesnictví takový ráj. V našich porostech v Rakousku, které leží v horách, máme ve srovnání s Českou republikou velmi těžké provozní podmínky. Můžeme tam pracovat jenom pět měsíců v roce, zatímco tady celý rok. Zdejší podmínky jsou mnohem lepší.
Máme zde také nižší náklady než v Rakousku. I když výnosy jsou tam asi o 10 procent vyšší, rozdíl mezi náklady je mnohem výraznější. V Česku provozujeme intenzivní lesní hospodářství, zatímco v Rakousku nás vysoké nákladové zatížení vede spíš k extenzivnímu způsobu hospodaření.
Máte dobré vztahy se státními Lesy České republiky?
Máme s nimi velmi dobré vztahy. Je třeba si uvědomit, že naše majetky vlastně pocházejí z Lesů ČR. Někdejší Lesní závod Zbiroh nám připadl prakticky celý, takže vlastníka měnil zaběhaný celek. Bývalý šéf zbirožské lesní správy podporoval privatizaci, znal historii. V Dobříši to bylo trochu něco jiného, bývalý Lesní závod Dobříš se dělil různým majitelům. Lidé se tu více báli o práci.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 70 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později